Autor Baníkovský týden (110.)
Navzdory opravdu veliké snaze klubu se v předvíkendových testech ukázal jeden z hráčů kádru dle testu pozitivní na Covid-19. Zda byl opravdu nemocný, nebo to byl v organismu dozvuk dříve prodělané nemoci, není tak nepodstatné. Pokud by tomu tak bylo, byla by výrazně nižší pravděpodobnost, že by se v dalším kole testů mohli objevit další nakažení. K testům se povídá ještě jedna zajímavost, a to ta, že se na jedny z nich jeden hráč, který měl být na odchodu z klubu, nedostavil. Možná je to důvod, proč mu pro porušení povinností smlouvu vypovědět. Uvidíme, jak se to v kancelářích na Bazalech vymyslí.
Množství pozitivních testů napříč ligou pak má vést sportovní vedení Baníku k úvaze, že ke zužování kádru o další dva fotbalisty nedojde a minimálně pro podzimní část zůstane kádr širší, než je obvyklé.
A nyní již k úvodnímu zápasu v Karviné. První pozdvižení vyvolala trenérova nominace, respektive jména, která se do ní nevešla. Fleišman, Smola, Azackij, Chvěja či Tetour. Zahajovací sestava se pak obešla i bez dvou loňských tahounů – Kuzmanoviče a Filla. Premiéru v ostrém soutěžním zápase si v černém dresu odbyli Juroška a Zajíc. Pro druhého z nich měla jepičí život – po třiceti minutách se chytil za stehno a gestem si řekl o střídání. To není dobré… Do hry se tak dostal Kuzmanovič a potvrdil, že zápasy z lavičky nejsou jeho. Kdyby viděl druhou žlutou, nemohli bychom říct ani popel. Příště prosím základ.
Samotný výkon Baníku na prvních dvou třetinách hřiště nebyl v první půli zlý. Po ztrátě míče docházelo k velmi rychlému dostupování soupeře (nechápu, proč ve druhé půli od toho tým ustoupil a bránil až vlastní polovinu), slepých nákopů vpřed bylo minimum a snaha o zjednodušení hry na jeden, dva doteky byla patrná. Jenže chyběla jedna zásadní podmínka úspěchu takové hry – přesnost. Finální fáze řešená snad pokaždé naslepo byla žalostná a místo brankou zakončená kroucením hlavou, rozhazováním rukama a hlavou v dlaních. Kdo čekal, že se v druhé půli Baník zlepší, byl zklamán. A musím říct, že jsem úplně nepobral střídání našeho trenéra. Místo Reitera jsem čekal Filla.
Z individuálních výkonů si zaslouží pochvalu Pokorný, který byl často ve hře a byl i nejnebezpečnějším zakončovatelem a také Holzer, který se jako jediný prosazoval jeden na jednoho. Obvykle chválený Stronati měl s Papadopulosem hodně práce. Způsob hry tohoto odchovance Baníku, zejména jeho krytí míče a výběr místa v šestnáctce dal vzpomenout na hráče stejného čísla 27, který v našem dresu kariéru ukončil. A jak někteří vzpomínali – nějaký takový hecíř nám na hřišti chyběl.
Bod z Karviné je ztrátou. Výkon zklamáním. Utěšit nás nemůže ani statistika, která tvrdí, že Baník měl v Karviné 51 nebezpečných útoků, zatímco Slavia v Budějovicích při šestibrankové výhře jen 43. Po karvinském vystoupení se dá očekávat, že Baník v příštích týdnech ještě vyvine veliké úsilí, aby jednoho až dva hráče přivedl. Jenže ušije nějakou změnu Švec či Růsek? Během tří let jsme vyměnili skoro celý tým i trenéra a stále dost často končí utkání našimi rozpaky. Možná tu chybu hledáme jinde, než je. Možná našim hochům chybí fanoušci, možná touha posunout se výkonnostně dál. A možná jim to prostě takhle stačí. To šesté místo ukopou i tak.
Nám nezbývá, než se držet hesla ,,Věříme a věřit budem.“ Jenom tedy i ti věřící potřebují někdy nějaký zázrak, nebo náznak naděje. Jinak se z nich mohou stát ateisté. Ikdyž v případě Baníku, je ta víra asi v krvi…
BP a slovy klasika – Karviná ať shoří.
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
