Autor Baníkovský týden (100.)
Baníkovský týden (100.)
Před časem mi jeden z Vás psal, zda na sté vydání blogu chystám něco speciálního. Nějaké úvahy v hlavě byly, ale čas je nedovolil realizovat. Nakonec, jak to v životě někdy chodí, se mimořádná témata přihlásila sama, a to jak ze zápasu se Slávií tak z výjezdu do Liberce.
Předposlední kolo základní čekal Baník, vedený jako domácí mužstvo, ve Vítkovicích Slavii, která stihla značnou část svého náskoku z podzimu prohospodařit. Kromě bodového polštáře sešívaným s několika hráči znatelně odešla i forma (nebo kvalita), o co klub nepřišel jsou činovníci s chováním legendární věštkyně Jolandy.
Do zápasu nevstoupil šťastně Laštůvka, který se nechal nachytat z trestného kopu Stanciem. Honza ale jinak v bráně předvádí na jaře vynikající výkony. Zanedlouho udeřil i Baník sehranou situací po rohovém kopu. Tak přeci jen se jejich trénink vyplatil. No a pan Kolář si další vychytanou nulu k rekordu nepřidal. Ostatně v zápase působil, jako by cestou požil bučkovinu. Vepředu Baník sázel na souhru Smoly s Kuzmanovičem, kteří v dresu Opavy Slavii vždy celkem větrali, vzadu si Stronati za cenu karty srovnal drzého Musu. Baník nebyl tak připosraný, jako v zápase s Plzní, dařilo se mu vyřadit z defenzivní fáze zálohu Slavie svou jednoduchou hrou přes střed hřiště a sešívaní s tím měli problém nejen herní, ale i psychický. Jak jinak si vysvětlovat výlevy slávistické střídačky. No, i někteří od nás se činili, abychom byli spravedliví. V druhém poločase se Baník zhoršil, Slávie zlepšila, rozhodčí vypadl z role a v závěru se děly věci. Vyloučený Jirásek (2ŽK), gól Masopusta na 1-2, hláška Houšteckého, která má potenciál stát se legendární (,,Bůh existuje!“) červená (2ŽK) pro Tecla za úder loktem do krku Svozila a hlavně další povedený roh a přesná hlava Stronatiho v 97. minutě a následná online dražba u VAR, kde naštěstí nejvíce přihazoval plzeňský Šádek, a tak se náš gól neproměnil v odkop od branky Slavie. Jak mi po zápase psal jeden z kotelníků – představ si takový zápas s diváky na tribunách. A já si to představoval… Co jsem si představit ani s velkou mírou fantazie nedovedl byly pozápasové výlevy příznivců Slávie. Velkoklub fakt nedělají čínské prachy, účast v Lize mistrů nebo tituly. Velkoklub, stejně jako velké osobnosti dělá chování spíše po prohrách, než po výhrách. Velkoklubem jste zatím jen ve svých očích.
Ve třicátém kole zamířil Baník do Liberce s tím, že ještě může vypadnout z finálové skupiny o poháry. Během vládních omezení svobody v důsledku pandemie jsem fotbal sledoval u obrazovky, výjezd do Liberce jsem si už ujít nenechal a rozhodně nelituji. Nepatřil totiž mezi tuctové a ani za dlouhé roky tak nesplyne v paměti s výjezdy jinými. Vše začalo už poruchou autobusu s hlavní fanouškovskou skupinou, takže u bran do sektoru hostí se sešlo 26 příznivců klubu z Bazalů. Ti se ještě před zápasem vydali na pochod po vilové čtvrti nad stadionem s cílem nalézt nějaký výhled na hřiště a tím byla odstartována série bizarních zážitků toho dne. Po chvíli nám totiž cestu zkřížil stříbrný transportér, otevřely se dveře a byli jsme tázáni, kdo z nás s igelitkou a vlajkami Baníku přelezl jakýsi plot. Ocenil jsem, že roli vyjednavače se za naši procházkovou skupinku chopil muž s bundou ACAB:-). Věřím, že potěšení bylo i na druhé straně komunikace. Došli jsme k bráně k internátu, na jehož parkovišti stál jako vždy autobus našich fotbalistů. Ostraha u brány nás pustila, jenže k výhledu na hřiště jsme se nedostali. Část příznivců si prošla první lustrací příslušníků PČR. Já ocenil snahu, byť neúspěšnou, jedné ze sekuriťaček vytelefonovat nám televizi s přenosem (televize, která měla být připojena do připravené přípojky el. proudu byla v porouchaném autobuse). A tak jsme se vydali na cestu zpět ke bráně pro hosty, tentokrát již pod bedlivým dohledem motorizovaných jednotek PaCh (pomahačů a chráničů).
U stadionu se role spíkra chopil Trevor, později byl následován dalšími, například slečnou Simonou, a díky nim se fandění rozjelo. A nejen fandění. Někteří okusily vodu Nisy, jiní si rozbili hlavu, odpálili nějaké to pyro, zalomcovali branou, dostali pokuty v přestupkovém řízení, no prostě tak nějak vše, co k výjezdům patří. Až do konce zápasu vzrůstala pozornost složek PaCh o naši skupinku a člověk tak v plné síle vnímal absurdnost té situace, kdy by všichni byli spokojenější, kdybychom byli normálně vpuštěni na stadion, ale nemohli jsme… Prostě zákony a nařízení se musí dodržovat, ikdyby byly sebepitomější, a až nám někdo nařídí nosit v létě fialové kulichy se zelenou bambulí, budeme je muset nosit. Po zápase se s námi přišel pozdravit majitel klubu Václav Brabec, jehož jméno bylo párkrát během fotbalu vyvoláváno. Nejlépe to setkání vystihuje hláška jednoho chachara: ,,On je náš.“ A já si uvědomil, jak moc je to pravda. A jak jsem za takový zážitek rád, protože fanoušek ,,velkoklubu z velkoměsta“ takové upřímné setkání nezažije. A když náhodou ano, pokud není sinolog, moc si nepokecá.
Kromě pana majitele putovaly pozdravy kamarádům, kteří obehnáni vysokými ploty netráví jen část dne, zejména Štefimu z Havířova.
V pauzách mezi fanděním jsem dostal povedené samolepky z Orlové a zasloužený céres od Cukrouše. Neshodli jsme se na roli Jiráska v týmu. Zatímco já razil teorii, že sice hodně naběhá, ale není ve sprintu a dozadu je lajdák, Cukrouš jej přirovnával k Pirlovi. Musím uznat, že bych měl v blogu zase dát více prostoru na názory ostatních.
Společným kladným zážitkem pak bylo poločasové zamávání s dcerou pana ředitele Jankulovského a její kamarádkou, které si šly na schody stadionu pořídit nějaké ty instagramové fotečky. Nic hezčího ze stadionu jsme neviděli. Nakonec, na tom instagramu se můžete přesvědčit sami :-).
Po zápase pořadatelé otevřeli cyklostezku pod domácí tribunou a poradili nám tudy jít. Kdo stadion v Liberci zná, ví, že cesta ústí u sektoru domácích… Nic dramatického se však nedělo, přes hlavní tribunu se nás část vrátila směrem k benzince, cestou pozdravila rozhovor dávajícího Holzera a dál se cesty skupinek a jednotlivců rozdělily. Někteří si ještě užili další lustrace…
Základní část ligy máme za sebou a to šesté místo zřejmě přesně odpovídá tomu, na co máme tým. Když bychom vzali kmenové hráče, tak bychom patřili na místo čtvrté, Liberec a Jablonec pomocí hostujících hráčů jako jsou Sýkora, Matoušek, Baluta dokáží nasbírat bodů víc. Sbírat body ve finálové skupině bude extrémně těžké, jak se Baník přesvědčil již vloni. A tak možná spíš než body počítejme minuty, které nasbírají naši mladí. Že se v jednom mistrovském zápase na hřišti vystřídají Buchta, Kaloč, Drozd a Šašinka jsme si ještě půl roku zpět představit nedovedli a byli jsme v tabulce sedmí… Ne vše se dá měřit na peníze, na body. Někdy je smysl jiný. Jako když vyrazíte na fotbal bez fotbalu.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
