Autor Baníkovský týden (145.)
Tentokrát se nebudu obsáhleji rozepisovat ke každému utkání, okomentuji pouze to, co ve mne nechalo nejsilnější stopy. Podívám se však podrobněji na to, zda statistiky vydají nějaké důležité informace o tom, v čem se hra Baníku pod Ondřejem Smetanou změnila.
Baník–Mladá Boleslav 2:1
Boleslav je kvalitnějším soupeřem, než se dle tabulky za celý ročník zdá. V jarní části totiž před vzájemným zápasem byla úspěšnějším celkem než Baník. Boleslav získala 18 bodů ze třinácti zápasů, Baník 17 bodů z patnácti utkání.
Výkon Baníku i soupeře působil ,,živě.” Tím myslím snahu jít do zakončení, pohyb hráčů po hřišti. Výrazně změněným prvkem hry Baníku po obměně trenérského štábu je zahrávání standardních situací, které má dle mých informací na starosti Jan Baránek. Jako by si spoustu inspirace přinesl z doby, kde se v Plzni potkal s Pavlem Horváthem, Baník totiž umí soupeře překvapit.
Trenér Smetana již poněkolikáté volil v závěru utkání nasazení stopera na pozici defenzivního záložníka. Dá se to tedy považovat za jeden z jeho rukopisů, jednu z jeho obvyklých reakcí na vývoj utkání. Komentování závěrečné etudy Svozila se zdvořile vyhnu, jelikož bych volil nezdvořilá slova.
Baník si připsal cenný obrat a cenné vítězství, což je to hlavní, co si chci v paměti z utkání uchovat.
Olomouc–Baník 0:2
Trenér Smetana poprvé nasadil na krajích zálohy pravověrné záložníky Azeveda a Buchtu, a to ještě levý kraj obrany obsadil Holzerem, jehož ofenzivní činnosti jsou rovněž nad těmi defenzivními. Nakonec, kraje a pozice hrotového hráče jsou místa, kde trenér sahá k úpravě sestavy, na rozdíl od pětice Svozil, Stronati, Jánoš, Kaloč, Tetour která má, pokud jsou hráči v optimální kondici, místa v poli daná.
Buchta s Kaločem, kteří před příchodem trenéra Kozla na áčko neměli, jsou najednou nejvýraznějšími odchovanci v sestavě. Buchta nejen při gólu a nejen v Olomouci ukazuje výborné fotbalové myšlení a zároveň vysokou efektivitu. A jeho branka? Když jste rychlí a přesní, vypadá vstřelení branky jako triviální věc.
Filipa Kaloče pak mnozí nepoznávají. Jenže on takový byl vždy. Pouze se nikdy na hřišti netěšil takové volnosti a zároveň důvěře nejen trenéra, ale i spoluhráčů. Z hráče, který si dosud hleděl hlavně defenzívy a podstupoval souboje na vlastní polovině, se stává celoplošný hráč schopný vzít si míč a vyrazit s ním klidně i čtyři desítky metrů vpřed. Vstřelená branka je pak jen logickým vyústěním toho, že se oproti dřívější době pouští na výlety až do pokutového území soupeře.
Po brance to vypadalo, jako by vlastně oslavu neměl připravenou, a tak nakonec na pokyn spoluhráče Svozila vyrazil se spoluhráči na běh směrem k fantasticky podporujícím fanouškům zpoza plotu. Svozil, který měl po utkání s Boleslaví i nějakou komunikaci s fanoušky o tom, že podrážděné slečinky v dresu Baníku fakt nejsou tím, na co bychom byli zvědaví, si tentokrát kromě některých debat jakékoliv hloupé reakce odpustil a jemu samotnému to prospělo.
Chválit Laštůvku je jak nosit sovy do Athén, to bych mohl mít předepsané a jen do textu vkládat. Nebýt jeho zákroku a následného Kuzmanovičova vykoupení asistencí na gól, vítězství bychom neslavili. A je to hned druhé vítězství v řadě, což jsme zažili naposledy v loňském roce. A když převedu v text můj pocit z našich výkonů – prostě nějak poslední dobou nemívám strach, že to dopadne špatně.
Změnila se hra Baníku i optikou čísel?
Bral jsem v potaz pouze týmová data a jarní ligové zápasy, kromě bodového zisku jsem nezapočítával utkání v Olomouci (důvod byl prostý – nemohl jsem s tvorbou článku čekat na zveřejnění dat). Pořadí v tabulce určují body a zde je to jednoznačné. Luboš Kozel měl jarní bodový průměr jeden bod na odehraný zápas, trenér Ondřej Smetana dosahuje ,,evropských“ dvou bodů na utkání. Zjednodušený způsob hry ukazují data přihrávek – průměrný počet přihrávek na jednu akci je 2,92 Kozel a 2,7 Smetana. Průměrný počet dlouhých přihrávek vzrostl ze 17,2 % na 19,7 %. S tím koresponduje údaj o průměrné délce přihrávky, která pod koučem Smetanou vzrostla na 22,3 metru (o 1,5 metru více než pod Kozlem). Jednodušší hrou se však dostaneme k nebezpečnějším pozicím pro zakončení – pod Lubošem Kozlem činila vzdálenost místa zakončení od branky soupeře 19,68 metrů, pod Ondřejem Smetanou 17,7 metrů. Vstřelené branky na zápas? Kozel vs. Smetana 0,88 vs. 1,86.
Pod trenérem Kozlem si hráči vyměnili v průměru 357 přihrávek za zápas, pod Smetanou 323. Pokud budeme počítat jen ty přesné je to 271 ku 236. Více přihrávek vpřed mířilo pod Kozlem (150 vs. 131), přesných pak 100 vs. 80. Na přihrávkách zpět takový rozdíl není (50 vs. 46). Počet dlouhých přihrávek v zápase je pak shodný – 60. V poměru k celkovému počtu přihrávek jich tak hraje tým pod novým trenérem více. Nesmírně blízký je i počet přihrávek do útočné třetiny hřiště, po zaokrouhlení na celá čísla shodných 54.
Zjednodušení výstavby hry nevede k tomu, že by se do naší obrany soupeř lépe prosazoval, ale naopak. Smetanou vedený tým dovolí soupeři méně zakončení (10,57 na zápas vs. 11,11, při počítání pouze střel na branku 3,86 vs. 5). Čím to? Snaha o kombinaci odzadu vedla k častějším ztrátám v obranné části hřiště – pod Kozlem ztratil Baník kontrolu nad míčem v těchto prostorách 23,8x za zápas, pod Smetanou se tak děje 19,1x.
Pod Lubošem Kozlem tým držel míč více než soupeři, pod novým trenérem má větší časový úsek míč na kopačkách soupeř. Rozdíl 3,8 % je v reálu větší, než se zdá, protože činí přibližně 3 minuty aktivní kontroly míče na zápas.
V oblasti faulů jsou statistiky vyrovnané, ale za stejný faulů dostává tým pod Smetanou méně karet.
Možná úplně nejzajímavější je ale statistika xG (tedy předpokládaných dosažených branek). To, zda klub dal/obdržel více branek, než vychází tato metrika můžeme brát různě. Faktor x, psychika, štěstí, resp. smůla, nebo tuto metriku nebrat vážně vůbec. Ale… xG pod vedením Luboše Kozla činilo 1,04, tým však vstřelil v průměru pouze 0,89 branky. Tedy méně, než by dle kvality střeleckých pozic měl. U Ondřeje Smetany je tomu naopak – průměrné xG činí 1,46, tým ale vstřelí v průměru 1,86 branky. Dá se tak vlastně tvrdit, že tým pod Lubošem Kozlem dosahoval horších výsledků, než by si zasloužil, zatímco novému vedení jde i tato karta faktoru x naproti a výsledky jsou, navzdory některým smolným událostem jako v Liberci či na Bohemians, lepší, než by měly být. Jenže jak se říká, štěstí (úspěchu) musíte jít něčím naproti, a Ondřeji Smetanovi se to prostě daří. Jedno jak.
Další metriky – kolik rohů, protiútoků, postupných útoků, trestných kopů atd. zakončí tým střelou nechám zase na jindy, protože již takhle text přesahuje rozsahem obvyklou dávku příspěvku… a hlavně stále se jedná o fotbal, který sice dokážou nějak data popsat, ale vždy zbyde dostatek prostoru pro naše nesmiřitelné hádky :-). A tak to má být!
Tak zase za týden!
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
