Autor Baníkovský týden (146.)
Sobotní večer, z obrazovky promlouvá Miroslav Matušovič vydělávající komentováním na žiletky (a že jich bude potřeba), proti Baníku soupeř bojující o poslední zbytky naděje motivován pokutou ve výši nevyplaceného postupového bonusu do ligy, na stadionu pár reklamních plachet nahrazených několika diváky… Vše vlastně nasvědčovalo tomu, že to bude divný večer.
A také byl. Svozil, který dostává u trenéra Smetany (je to trenérovo rozhodnutí?) přednost před Pokorným, předvedl v průběhu zápasu pět výrazných chyb a udělal tak vše proto, aby údajný zájemce o jeho služby pro příští sezonu z jeho angažování couvnul.
Celkově mi tentokrát přišel náš výkon jako netýmový. Nedá se našim hochům upřít snaha, ale… kromě několika hezkých individuálních věcí jsem nic moc dobrého v naší hře neviděl. Kaloč, Flaška, Sanneh vypadávali ze hry, Buchta si gól musel připravit sám. U Buchty se zastavím – jako pravák totiž tři ze čtyř branek dal levou nohou, což je docela unikátní bilance. Zvláštní zápas po čase opět odehrál na hrotu Zajíc, který se jako útočník ani jednou nedostal do zakončení. Ve dvou či třech situacích do balonu prásknout mohl, místo toho vhodnou příležitost promeškal, ale celkově byl i jeho výkon poznamenán netýmovým představením Baníku.
Když dvanáct minut před koncem Brno zaslouženě vyrovnalo, nevěřil jsem tentokrát, že by Baník utkání na svou stranu zlomil. Premiérový ligový start Šmigy potěšil, upřímnost trenéra, že by k němu nedošlo nebýt vynucené absence Kuzmanoviče, již méně. Nicméně pro samotného hráče může být i přísný komentář trenéra motivující. Je to na každém, co fotbalu obětuje a co ne. O tom budu konec konců psát i níže…
Domácí ztráta s Brnem je prvním výsledkem trenéra Smetany, který je horší, než se očekával. Uvidíme, zda podobně jako na Slavii v lize či v poháru na Spartě předvede v dalším kole tým výkon, při kterém na hráče budeme hrdí bez ohledu na výsledek. Sparta ani Baník ve zcela ideálním rozpoložení do utkání nepůjdou, Sparta však může ztratit mnohem, mnohem víc.
V pozápasovém rozhovoru trenér obdobně upřímným způsobem jako první start Šmigy zdůvodnil i poločasové střídání Sanneha. Zdůvodnění žlutou kartou, kdy i po jejím obdržení Sanneh stále hrál poměrně důrazně a kontaktně, jsem očekával, jenže ostravský lodivod dodal i informaci o tom, že hráč drží ramadán a chybí mu síly.
Ramadán Sanneh a případně i další hráči budou držet až do 12. května. Začal 12. dubna. Muslimský svátek (a zkouška víry) bude do jarních ligových bojů zasahovat po následujících cca 9 let, do přípravy či ligových termínů vždy. Věřící musí během ramadánu dodržovat půst mezi ranní (před úsvitem) a večerní modlitbou (po západu slunce). Půst se vztahuje na příjem jídla i tekutin, věřící se nesmí přiblížit k ženám a také se musí zříci i dalších věcí, oceňuje se například, když více času věnuje modlitbám. Pokud je věřícím vrcholový sportovec, je logické, že takový půst má vliv na jeho sportovní výkon. Ramadán v minulosti zasáhl i do fotbalového mistrovství světa v roce 2014 a byl tehdy dosti diskutovaným tématem. „Ramadán a půst během našeho posvátného měsíce neznamená, že by tělo mělo strádat. Když je muslim nemocný, není správné, aby si odpíral například vodu. Může půst odložit, až se uzdraví. Totéž platí pro hráče, kteří jsou navíc daleko od domova. Úkolem hráčů je podat špičkový výkon a všechno tomu podřídit, ne se fyzicky a mentálně trápit,“ vysvětloval například viceprezident Federace brazilských muslimů Ali Zoghbí. Vyjadřovali se ale i jiní: ,,Není to poprvé, co trénuju muslimský tým. Já sám jsem taky muslim. A vždycky jsem v tomhle hráčům dával volnost a vy byste měli mít trochu respektu a vůbec to nezkoumat, je to jejich soukromá věc,“ zareagoval podrážděně alžírský kouč Halilhodžič. Muslimští fotbalisté hrající v české republice doposud zastávali mírnější přístupy k ramadánu, což dokládá třeba teplická zkušenost s fotbalisty z Bosny: „Ale během ramadánu půst nedrží. To, že jsou muslimové, se projevuje jen na výběru jídla – nejedí vepřové maso. Víra je tedy ve fotbalové přípravě nijak neomezuje,“ uvedl teplický tiskový mluvčí Petr Heidenreich.
Naše společnost je obrovským způsobem tolerantní, navzdory tomu, co mnozí kolem nás tvrdí. Říkají mi to lidé, kteří by právě terčem netolerance mohli být. Stejně tak to lze vyčíst z reakcí fanoušků, kteří Sanneha, Sora, Tijaniho a další cizokrajné hráče přijímají s otevřenou náručí a původ nebo víru povětšinou vůbec u hráčů neřeší. Zaslechl jsem i argument, že právě tito hráči nám můžou pomoci do pohárů. Nepochybně ano, pokud nejsme schopni kvalitního hráče na některý z postů vychovat nebo sehnat v našem středoevropském prostředí, je logické, že hledáme hráče v těch končinách, kde si je ekonomicky můžeme dovolit a kde je nabídka na hráčském trhu široká. Jenže tak nějak mi přijde, že to začínáme v Baníku s cizinci trochu přehánět. V hledáčku pro nejbližší přestupové období jsou nejméně tři uvažovaní hráči z jiného kulturního prostředí (byť se jedná především o stejnou pozici a hráče, kteří již mají zkušenost s tuzemským prostředím, takže je jasné, že všichni nepřijdou), ale již dnes by šlo z hráčů patřících Baníku složit sestavu: Laštůvka – Sanneh, Svozil, Stronati, Ndefe – Sor, Kaloč, Mena, Jánoš, Azevedo – Tijani. Ostravský Baník, pýcha Slezska s většinou sestavy z hráčů s pasem jiné země. A to mi, při všem respektu ke klubu a jeho vedení, přijde velmi vzdálené tomu, co Baník léta dělalo Baníkem, co nás odlišovalo od týmů, které na nákupu hráčů mají založenou podstatnou část své historie a dost možná i tomu, co stojí jako jeden z hlavních faktorů za nebývalým sepjetím mezi lidmi z regionu a ,,naším Baníkem.“ Možná jsem zpátečník, možná hlupák a možná za tím bude někdo nesmyslně, jako u některých příspěvků na sociálních sítích, hledat rasismus, ale faktem je, že do DNA Baníku dle mého patří především hráči, kteří Baníkem žijí od narození do smrti. Pro které není Baník jen prostředek k posunu dál, pro které je to v některých ohledech nejvíc, co mohou dosáhnout a kde chtějí kariéru nejen začínat, ale často i zakončit. Přesně jak krásně vyjádřil po svém prvním ligovém gólu za Baník Filip Kaloč.
V životě se každý upínáme k víře, ať už věříme čemukoliv. Jsou to kotvy našich životů. Ovšem soukromou věcí jsou jen do té míry, než začnou zasahovat do našich povinností. Nebyl bych zcela šťastný, kdyby přišla doba, kdy polovina týmu bude měsíc slabá kvůli omezením plynoucím ze své víry, ať je to víra jakákoliv. Je to prostě stejný faktor, jako když se dříve říkalo, že jeden Rus v týmu je dobrý, ale dva znamenají, že spolu chodí pít nebo když se v Baníku nedávno vedly debaty, zda je moudré lákat do něj hráče z Prahy na motivaci zvanou ,,výše mzdy,“ protože nebýt lepších podmínek je pro takového hráče Liberec, Boleslav, Jablonec a podobné týmy prostě logickou volbou. Jakkoliv tedy právo hráčů z jiných kultur respektuji, chci upozornit na to, jak citlivou záležitostí je vytvořit silný a úspěšný tým a že je nutné přihlížet ke všem faktorům, které jejich výkon ovlivní. Nakonec, ve Zlíně nyní velmi zajímavou situaci s hráči z jiných kultur zažívají… Snad Baník nečeká podobně bolestná zkušenost…
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
