Baníkovský týden (166.)

Již v páteční večer čekal Baník další ligový zápas a to na půdě olomoucké Sigmy, kde se našemu mužstvu v posledních letech dařilo odehrát hezké zápasy a vracet se do Ostravy s body. S bodovým ziskem jsme se vraceli i nyní. Kromě fotbalu se hodně probíral i výkon rozhodčího a pozápasová tiskovka, rozhodl jsem se tedy také ke všemu napsat své.

Výkon týmu a některých jednotlivců

Z posledních pěti soutěžních zápasů jsme sice vytěžili postup v MOL Cupu a sedm z dvanácti možných bodů do ligové tabulky, ale tvrdit, že výkony na Slavii, v Hlučíně, s Boleslaví v Teplicích a na Sigmě byly dobré, bych si tedy netroufl. Výsledky uhráváme silou vůle a individuální kvalitou hráčů, herní kvalita pokulhává. Nepřiznat si to by bylo lhaním si do kapsy. Číselně se to dá doložit třeba tím, že se Baník v posledních kolech dostává méně do zakončení. V Jablonci jsme zakončovali desetkrát, se Zlínem sedmnáctkrát, v Budějovicích patnáctkrát, proti Pardubicím jedenáctkrát. Jenže v Teplicích už to bylo jen šestkrát. V Olomouci jsme si sice připsali slušných dvanáct střel, ale přiznejme si, že většinou vážné ohrožení soupeřovy branky neznamenaly. Soupeři přečetli naši hru, ostré kraje otupěly. ,,Sor je Sor…,“ povzdechl si po Olomouci trenér při odpovědi na obdrženou branku na adresu hráče, který se vypařil z tabulek nejrychlejších sprinterů ligy a kterému je fanoušky spousty věcí odpouštěno pro jeho běžecké přednosti, kterými přináší do hry vzruch. Minule trenér neskrýval kritiku Azeveda. Za dobrou se nedá označit ani Kaločova forma, byť patřím k Filipovým příznivcům.

Z osmi ligových kol jenom jedno čisté konto. Kombinace zmenšujícího se počtu vlastních zakončení a neschopnost uhrávat zápasy vzadu na nulu, to nás může brzy doběhnout. Zarazí i práce s některými hráči, kdy Jánoš po zápase sám běhá půlčičky a nastupuje za béčko (k jeho cti tam hraje velmi dobře, žádné odchození zápasu) a v rezervě zářící Jaroň se v trenérově rozhovoru pro klubový YouTube doví, že spíš než do áčka to vezme na hostování. Nevím, nevím, jak to na psychiku hráčů působí, vím, že já být na jejich místě, není to pro mne zcela motivační. Nechci ale být jen škarohlíd, a tak tým pochválím za odhodlání, se kterým špatně se vyvíjející zápasy v Teplicích a Olomouci zvládl. Nevím, zda je za tím výborná kondice, šířka kádru nebo motivační proslovy trenéra, ale je to věc, kterou jsme v minulosti u našich chlapců ne vždy viděli. Příslibem do příštích kol je i zdravotní stav Davida Buchty, který nastoupil za béčko a připsal si dvě branky. Áčku totiž jeho produktivita začíná chybět. 

Výsledek

Bod z Olomouce není vůbec špatný. Udrželi jsme Olomouc čtyři body za námi, nenechali se přeskočit Slováckem a body opět ztratila i Boleslav. Po osmém kole máme šestnáct bodů a to jsme hráli pouze třikrát na domácím hřišti, kde byl v minulé sezoně Ondřej Smetana se svým výběrem úspěšnější než jeho předchůdce Luboš Kozel. Rozehrané to máme dobře, asi lépe, než jsme sami čekali. 

Rozhodčí

Řízení zápasu se rozhodčímu nepovedlo. Nedokázal nastavit metr, kterého by se po celý zápas držel. Někdy pískal lehké kontakty a uděloval žluté, kde být nemusely, jindy hru pouštěl a logicky pak musel dělat, že některé zákroky na kartu neviděl. Pro hráče je to pak velmi těžké odhadovat, co si mohou dovolit. To je příklad Sorova zastavení protiútoku domácích, které žluté samo o sobě bylo, ale stejně tak rozhodčí neudělil některé karty domácím. Možná i proto se tak divili červené pro Zifčáka po šesti minutách jeho pobytu na hřišti. Sám bych to na červenou asi také neviděl (to by musel Svozil válet sudy ještě o dva metry dál), ale když vzpomenu třeba červenou pro zlínského Procházku tento víkend na Slovácku, úplně se jí nedivím. Stejně tak bych se nedivil, kdyby rozhodčí přisoudil v prvním poločase domácím penaltu za zákrok Kaloče, kdy sice tělem, ale přesto sundal ve vlastním vápně hráče Sigmy bez jakékoliv snahy hrát míč. A to jsem si myslel, že se Filip po Spartě již poučil.

Navzdory výše popsanému hráči se závěrečný hvizdem nechali křivdy a bolístky stranou a podali si ruce. Působilo to v tom okamžiku až rytířsky. Bohužel tuto atmosféru vzala zpět pozápasová tisková konference. 

Tiskovka

Ondřej Smetana je zdatným rétorem a jedno z mouder říká, že neexistují hloupé otázky, jen hloupé odpovědi. Akorát si nejsem jistý, zda nebylo toto moudro páteční tiskovkou vyvráceno. Dovedete si představit, že by například na Jindřicha Trpišovského padla ne-otázka ,,Myslím, že do šancí jste ji (Sigmu) na rozdíl od jiných týmů nepouštěli a že vám pomohl rozhodčí.“ Nikdo by si to nedovolil. A že by taková otázka třeba po utkání Slavie se Slováckem byla namístě. Nevím, který z novinářů otázku položil, ale vím, že korektní otázka neobsahuje subjektivní tvrzení, protože pak tázaného staví do role, kde musí reagovat na toto subjektivní tvrzení. Je to téměř jako manipulativní otázka: ,,Kradete ještě v samoobsluze?“ Schválně si zkuste, jestli existuje stručná odpověď, která zcela vyvrátí že to neděláte, ani jste nikdy nedělal…

A že na tiskovou konferenci nepřišel rozhodčí? Ne každý je šoumen, jako kdysi novináři velebený Pavlín Jirků. Možná v lize začínající rozhodčí věděl, že se mu utkání nepovedlo, možná chtěl mít prostor celé si ho projít znovu a možná je to jen člověk, který když něco pokazí nemá touhu podstoupit pranýř, ze kterého v tu chvíli nemůže vzejít nic dobrého. Každý na vlastní chyby reagujeme jinak. Osobně jsem tolerantnější k chybujícím nováčkům, než když vidím tendenčně odřízené utkání od borce, který pak v týdnu za odměnu píská evropské poháry.

Závěrem mě na tiskovce zarazila věta Ondřeje Smetany, že žádný výkonnostní pokles nevidí. Snad to tak opravdu je a neotevře nám třeba Lokáda či Bohemka oči. 

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.