Baníkovský týden

Baníkovský týden (329.)

4 listopadu, 2024471 zobrazení0

Ne, opravdu nechci, aby se po sobotním galavečeru v podání Baníku mluvilo o tom, jak byla Sparta oslabená, rozložená a kdo ví co ještě. Chci, aby se mluvilo o tom, jak si Baník pro vítězství došel. Jak? Hledal jsem osm důvodů úspěchu.

Nebát se opisovat – realizační tým si při přípravě očividně nastudoval hru týmů, kterým se už proti současné Spartě podařilo uspět. Olomouc a hlavně Plzeň. Extrémně kolmý a rychlý přechod středního pásma se sprintem ofenzivní trojky Ewerton-Šín-Prekop, kdy první dva umí jeden na jednoho, čehož často využívali při situacích 3 na 3, do kterých se Banik dostával.
Hapalova obranná linie – aby to fungovalo, vystavěl trenér Hapal zhruba na úrovni půlicí čáry doslova obranný val. Když se podíváte na průměrné postavení hráčů v utkání, najdete v podstatě na deseti metrech délky hřiště přes celou jeho šíři srovnanou sedmici Holzer, Ewerton, Boula, Prekop, Rigo, Šín a Buchta.
Kondice – hrát tímhle způsobem je extrémně náročné. Přesto vyjma úvodu druhého poločasu Sparta Baník nijak silně nezatlačila. Nebo ne víc, než by samotnému Baníku vyhovovalo. Ani střídání a čerství hráči Spartě nepomohli. Kluci to uběhali.
Mentální nastavení – neposrali se, nerozhodil je ani (neregulérní) gól Sparty. Měli svůj plán a šli si za ním. Věřili mu. A věřili sobě, že dokáží uspět. Energie, která z hráčů šla, byla jiná než při zápase s Plzní. A věřte, že ve sportu tohle soupeř vycítí.
Trefená sestava – některým změnám se fanoušci divili, až se jim vysmívali. Ale trenér to trefil. Nasazení Frydrycha i podržení Prekopa vyšlo. Byť jeden z obránců nenesl úplně lehce, že ze sestavy díky hře na tři obránce vypadává (vypadl).
Bez chyb – když se zpětně podíváte na poslední dvě vystoupení Baníku pod Hapalem na Spartě, nebyly to vůbec špatně odehrané zápasy. Prohrálo se kvůli individuálních chybám. Těch se tentokrát tým vyvaroval.
Individuální kvalita hráčů. A schopnost ji prodat – šlo by opakovat jména jako Ewerton a Šín. Jenže já řeknu i jméno třetí: Holzer. Náběhy, kterými otevírá prostory spoluhráčům, přebírání míče v plném běhu, distribuce přihrávek do prostor, ze kterých mohou spoluhráči pokračovat ve hře. Nevím, jak méně kostrbatě to popsat, ale určitě si vybavíte okamžiky, kdy hráč sice potáhne míč, ale pak přihraje do pozice, ze které toho spoluhráč moc neudělá. To v Holzerově hře nevidíte. Eweho nervy při penaltách nebo Šínovo přebírání míče a otáčení hry ve středu hřiště ale musím napsat také. To bylo zkrátka světové.
Týmovost – bylo to jak ve Třech mušketýrech. Každý makal za sebe i za spoluhráče. Minimum negativních gest ke spoluhráčům. Sklopit hlavu a zabrat zpátky.