Baníkovský týden (161.)

Namlsaní z úvodních vystoupení Baníku jsme se na duel s Pardubicemi těšili a na závěr se skutečně mohli potřetí za sebou radovat z tříbodového zisku. Což je opravdu dobrá bilance.

Úvodní sestava překvapila absencí Buchty (a mohl jsem zahodit první tiket, jelikož jsem tipoval střelce Buchtu a Almásiho) a překvapil též úvod utkání, který jsme tentokrát neměli pod kontrolou. Pardubičtí dobře napadali po celém hřišti a po zisku míče chodili rychle dopředu –⁠ víc práce měl tedy v úvodu utkání Laštůvka.

Kromě nebezpečných protiútoků se hosté projevili sympaticky i díky přiznané teči, když jim rozhodčí nesprávně přiřknul autové vhazování. V dalším průběhu utkání jsem měl dojem, že jsme toto gesto mohli dvakrát oplatit, leč se tak nestalo. Ale třeba jsem viděl špatně.

Utkání hrané ve velkém vedru rozhoduje často kondice a morálka, neboli fyzické a mentální síly. A Baník chtěl hosty uvařit strhujícím tempem. Rychlé rozehrávky měly kromě vytempování zápasu i další účel – nedat Pardubickým čas zorganizovat defenzivu. Velmi slibně vypadala po dvaceti minutách akce Almásiho, kterou zastavil hvizd rozhodčího. Rozhodčí si jistě tento ,,faul“ při trendu soudcování Eura obhájí… Já však faul neviděl. O sedm minut později jsme se opět přesvědčili, že Potočnému není souzeno sázet branky za Baník. Po Kuzmově centru hlavičkoval dobře, Markovič se však blýskl výborným zákrokem. Jenže byl vlastně Potočný až takový kanonýr, jakého jsme v něm viděli? Abych si na tuto otázku odpověděl, sáhl jsem do databáze a vytáhl číslo, jaký gólový průměr měl Potok na 90 minut hry v posledních sezonách:

A hned to pomocí průměrných čísel vypadá jinak, než v těch absolutních, kdy to v sezoně 2019/20 stačilo na deset branek (z toho devět za Liberec). Potočný prostě dlouhodobě dává jednu branku na pět až šest celých odehraných zápasů.

Po půlhodině byli koně z Pardubic opět v útoku, ale z akce pouze střelili Černého do kulí. Což je věta, kvůli které Google tento článek zablokuje, obzvláště, když se z opakovaného záběru ukázalo, že se jednalo o ruku. Velikou šanci otevřít skóre měl v pětatřicáté minutě Svozil, po přetaženém rohu Potočného trefil naše první břevno v sezoně. Před poločasem ještě Toml ohrozil vlastního brankáře malou domů, ale Markovič zvládl situaci před dobíhajícím Almásim vyřešit. A hosté uhlídali i poslední nebezpečnou akci první půle – pokus o signál, kdy Sor rozehrál standardku a sám si naběhl na centr do vápna. Během bezbrankového poločasu se nám jen málo dařilo dohrávat akce do zakončení.

Do druhé půle dal Ondřej Smetana důvěru stejné sestavě. Pardubičtí byli i v úvodu druhého poločasu obětaví, tolik skluzů jsem dlouho neviděl. Jenže po devíti minutách druhého dějství Almási dvakrát zvládl souboj s Tomlem, poslal přesný míč proti noze na Dana Tetoura a ten svým druhým zásahem při třetím startu v sezoně otevřel skóre. Za stavu 1:0 nepřepnul Baník do obrany, ale chtěl přidat další branku (!), což hlasitě ocenily tribuny. V sedmdesáté minutě Almási pokryl na půli těžkou přihrávku, pasem z druhého dotyku vyřadil tři bránící hráče a vyslal do úniku Sora. Ten ale souboj muže proti muži v pojistku neproměnil. A proto, že pravidlo nedáš-dostaneš mívá svůj reálný základ a také proto, že Sor vzápětí ukázal své nedostatky před svou brankou, kde zcela vypustil bránění, hosté srovnali…

Uběhla sotva minuta, Azevedo dal doleva Kuzmanovičovi, zasprintoval do vápna, našel si jeho centr a hlavou vrátil vedení na naši stranu. Neuvěřitelně odlišné emoce během 60 vteřin, to je věc, kterou na fotbale milujeme.

Na hřiště přišel Denis Granečný a dostal tak, optikou posledních let, velký prostor dvaceti minut. Na hráčích bylo vidět, že chtějí tentokrát dávat větší pozor dozadu, ale Ondřej Smetana je vyháněl, aby nezůstávali zataženi v hlubokém postavení. Sympatické. A byl to právě Denis, který sprintem vystoupil na pardubického Lukáše Červa, kterému byla adresována přihrávka, o míč ho připravil, do sóla vyslal Klímu a ten ukázal, jak se tváří v tvář brankáři chová zabiják. 3:1 a hotovo. V devadesáté první minutě se mohl Klíma dostat do čela gólové produktivity našich útočníků, pokřtil však pouze břevno, podobně jako Svozil v první půli na druhé straně. Rozhodčí zadul do píšťalky a tribuny dlouze tleskaly. Tenhle Baník prostě baví a je radost jej sledovat.

Co zápas zlomilo? Naše dobrá kondice, kvalita z lavičky a to, že jsme ve druhé půli útoky konečně dohrávali do zakončení. Pohled na tabulku vypadá po čtyřech kolech optimisticky. Z očekávaných konkurentů v boji o čtvrté místo za pražskými S a Plzní se na stejném počtu bodů drží Slovácko, v Boleslavi a Jablonci hlásí minus pět, v Liberci dokonce minus osm. Přesně jak psal Honza Petrus ve svém blogu – body mají stejnou váhu, ať je získáte s kýmkoliv.

Netradičně si v Baníkovském týdnu otevřu mezinárodní okénko. Podnětnou zkušeností bývají návštěvy fotbalových utkání jiných klubů a jiných výkonnostních úrovní, aby člověk získal povědomí o tom, co je a co není nadstandard. Pokud se to podaří v cizí zemi, je to o to zajímavější. Povedlo se mi takto mít v pátek volný večer nedaleko jedné z výrobních hal zbrojní společnosti Steyer v rakouském městečku Hart bei Graz. A když jsem z hotelové restaurace slyšel, že se na nedalekém stadionu něco děje, vyrazil jsem na výzvědy. Sportovní areál sestávající se z tréninkové haly, fotbalového stadionu, hokejové haly a jezdecké arény rozmístěných kolem velkého parkoviště vypadal nově a velmi hezky. Po zjištění, že na stadionu se pod umělými světly odehraje mistrovské utkání čtvrté nejvyšší fotbalové soutěže našich jižních sousedů (pokud jsem správně pochopil vysvětlení místního diváka), byly další kroky jasné – večer bude patřit fotbalu, protože dát si pivo na stadionu je lepší, než si ho dát v restauraci. Stadion je domovským stánkem klubu SV Pachern, jemuž byl soupeřem SV Strass. Utkání dvou cca pětitisícových městeček z jihu Rakouska.

Při vstupu na stadion (jeho podoba zde) platím 9 Euro. V rámci opatření předkládám covid certifikát (pořadatelé poctivě kontrolují), zapisuji se do seznamu hostů (jméno a kontakt, což vyžadují i rakouské restaurace, ale nikdo si nedovolí kontrolovat, zda jsou zapsané údaje pravdivé) a dostávám malou lahvičku Jägermeistera jako dar od sponzora. Hezká tribuna s klubovým bufetem, stánek s občerstvením a záchody chytře dostupné rovnou z tribuny se plní odhadem třemi až čtyřmi stovkami diváků, z nichž tak třetina přeje hostujícímu týmu. Pivo stojí 3,30 €, bohužel se však nejedná o můj oblíbený Gösser. Mezi diváky letí i grilovaná bílá klobása podávaná nakrájená na kolečka s pečivem. Něco ve stylu currywurstu, ale bez kari. Překvapuje mě vysoké tempo, ve kterém se hraje (zato týmově-taktická stránka dostává na frak), i značné emoce mezi diváky i hráči. Padá mnoho žlutých, na tribuně pár facek, aby nakonec po utkání místní s hosty zůstávali v družném hovoru u stále otevřeného bufetu i stánku… tohle mi u nás trochu chybí. Po utkání děkovačka a vyhnat lidi ze stadionu (nejprve ty domácí, na pokyn policie), aby už mohli všichni domů, jako by všechny ten fotbal jen obtěžoval. Přitom pokud je klub provozovatelem občerstvení, může to být slušný střípek do mozaiky příjmů. Tak snad se to teď ve Vítkovicích zlepší… Největší pobavení diváctva přinesla jedna situace na hřišti – hosté měli v sestavě takového drzého vzteklého prcka, tak na něj domácí poslali z lavičky ,,Smolu,“ který do něj párkrát svými sto kily nešetrně drcnul a byl od něj klid – a pak hláška jednoho z diváků po faulu, volně přeloženo jako: ,,Rozhodčí, červená, to je rasismus, fauloval hráče v černých trenkách!“ Nutno podotknout, že obě mužstva byla prosta hráčů afrického původu. Co to zas píšu, kdybych měl v Londýně sochu, už by šla k zemi. Ještě, že ji nemám. 🙂 Hlavním dojmem, který jsem si z utkání odnesl bylo podivení, čím to, že mužstvo čtvrté soutěže v Rakousku má zázemí, které u nás nemá asi žádný druholigový ani některé prvoligové týmy a že mládežničtí trenéři v naší zemi zjevně stále odvádějí skvělou práci, když ve skromnějších podmínkách dokáží vychovávat lepší fotbalisty.

Příště jedem do Edenu, tak ať můžeme být na kluky zase hrdí!

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.