Autor Baníkovský týden (231.)
I dnešní blog se bude věnovat fotbalovým datům, tentokrát týmovým. A bude hledat odpověď na často opakovanou otázku: Blíží se Baník v některých týmových datech nejlepší ligové trojici?
V očekávaných brankách (xG) dominuje lize Plzeň s hodnotou 32,8 s lehkým náskokem na Slavii. Té se podařil nevídaný kousek, když s xG 31,7 nastřílela hned 51 branek! Baníku patří s hodnotou 25,6 sedmé místo a počet vstřelených branek (26) odpovídá předpokladům.
Nejlepší defenzivou z pohledu hodnoty šancí, které si vytvořili soupeři, měla na podzim Slavia (xGA 15,2) následovaná Spartou a třetím (!!!) Zlínem. Baník s xGA 22,9 patří na osmém místě do středu tabulky.
Z hodnot v jednotlivých utkáních se počítá i předpokládaný počet bodů. Baník s hodnotou 22,9 získal v reálu o necelé tři body méně. I tato metrika předpokládaného zisku bodů jej řadí k průměru ligy.
Ke špičce ligy se Baník blíží v držení míče, kdy jej 52,0 % řadí za Slavii (61,1 %), Spartu (57,3 %) a Slovácko (53,5 %) na čtvrté místo. Žel tato hodnota vypovídá více o tom, že se Baník snaží mít utkání pod kontrolou, než že by určovala, kdo je ve špičce soutěže. To potvrzuje třeba příklad Plzně, které v držení míče patří šesté místo, nebo Bohemians a Hradce, kterým patří v držení míče k nejhorším, přesto jsou v ligové tabulce výše než Baník.
V počtu střel se Baník s průměrem 12,1 střely na zápas rovněž řadí do středu, kdy si připíše v průměru o dva střelecké pokusy méně než nejčastěji zakončující Slavia. Zajímavostí je, že šestkrát střely našich borců zastavila tyč či břevno, čímž se Baník řadí mezi největší smolaře soutěže. Jestli se to tedy ovšem dá házet na štěstěnu. 🙂
První statistikou, kterou se Baník dostává mezi úplnou špičku ligy, je počet centrů. S průměrem 22,8 je blízko nejčastěji centrující Slavii. Překvapí, že ani s přesností centrů to není zlé, zde mu s 37,6 % patří čtvrté místo v lize.
Plavšičův příchod Baník katapultoval do čela ligy v počtu driblinků. Za zápas tuto diváky vítanou součást hry vidíme v podání našeho týmu 27,8×, úspěšností 53,3 % však tým patří k lehce podprůměrným. Nejúspěšnější je Sparta s podílem 58,3 % úspěšných pokusů.
Docela zajímavou hodnotou shledávám počet dotyků s míčem v soupeřově pokutovém území. Nejlepší Slavii se to podaří přibližně 26× za utkání, Baník je sedmý s počtem pouhých 18 dotyků.
Soupeři necítí silnou potřebu zastavit útočné akce Baníku faulem. V průměru je na hráče Baníku odpískáno 10,4 faulu na zápas, což znamená pozici jedenáctou. Velkým překvapením pak je, že nejméně faulů v lize je pískáno na hráče Plzně (8,45 na zápas). Ale asi se nebudu pouštět do hluboké analýzy, kde v prostoru hřiště se jednotlivé fauly písknou… Co se týká našich vlastních faulů, hráči Baníku v průměru vyrobí více faulů než soupeř (11,9 na zápas). Mimochodem nejvíce penalt kopala během podzimu Mladá Boleslav (5), Baník zahrával dvě.
Baníku je méně než jednou za zápas odpískán ofsajd. Méně ofsajdů mají jen Liberec a Sparta, nejčastěji je praporek zvednut hráčům Hradce. Opět je z toho patrné, na čem je založené útočná hra mužstev. Čím více jsou to rychlé přechody do útoku po zisku míče, tím více ofsajdů.
Za jednu z těch nejvíce podstatných považuji statistiku, kolik střel soupeřům váš tým umožní. Obrana Slavie umožní soupeřům zakončit v průměru jen šestkrát za zápas. U Baníku se hodnota blíží dvojnásobku a ocitá se tak opět v ligovém průměru.
V defenzivě Baník patří k průměru obecně. Z něho se vymyká údajem o počtu ztrát míče, kdy se řadí hned za Spartu a Slavii, na příklad před Jablonec, Plzeň a Liberec. U tohoto údaje by mne zajímalo, jakou váhu má u datových expertů. Týmy z čela ligové tabulky totiž najdeme na obou pólech této statistiky, kdy nejvíce ztrát má Olomouc, Hradec a Bohemians a týmy ze spodku tabulky patří v této konkrétní metrice k průměru ligy. Pravděpodobně tedy jde hlavně o to, v jakých prostorách ke ztrátám dochází a naopak kde je tým schopný ztracené míče vybojovat zpět. A takový rozbor by si vyžádal podstatně více času, než který bych mu mohl nyní věnovat.
Intenzita hry patří k těm zajímavějším údajům. Aktivitu týmu totiž vyjadřuje počtem pokusů o přerušení soupeřových akcí na minutu soupeřova držení míče. Baník ze statistiky nevychází úplně zle, se sedmi pokusy dosahuje stejného průměru jako Slovácko a blíží se v lize nejlepším – Hradci (7,2) a nepřekvapivě Slavii (7,5).
Zbývá nám se ještě podívat na výstavbu hry. V počtu přihrávek na zápas Baník s hodnotou 333 zaostává za nejvíce kombinující Slavií téměř o stovku. Tento údaj vypadá u všech našich ligových celků velmi vtipně ve srovnání s některými soutěžemi v zahraničí, kde špičkové týmy dosahují hodnot téměř dvojnásobných.
Podíváme-li se na jednotlivé druhy přihrávek (průnikové, klíčové apod.), patří Baník opět většinou k průměru a ještě o krapet smutnější je pohled na počet přihrávek do finální třetině hřiště, kdy Baníku patří až jedenáctá pozice a ve srovnání se špičkou pošle za zápas do útočné části hřiště až o osmnáct (!) přihrávek méně než nejlepší Slavia.
Chcete další důkaz, že je hra Baníku pomalá? Nabídne jej údaj o počtu přihrávek na minutu držení míče. Týmy velké trojky se pohybují mezi 13-14 přihrávkami, což jinými slovy znamená, že hráč předá míč spoluhráči za méně než 4,5 vteřiny. U hráčů Baníku to v průměru trvá o 0,75 vteřiny déle, což z toho jeden z nejhorších údajů ligy. I na tento údaj ale měl veliký vliv příchod Plavšiče.
Jaký celkový obraz si můžeme z těchto dat složit? V podstatě stejný, jaký je napsán již v úvodu tohoto blogu. Postavení Baníku v tabulce je jen mírně horší, než o jakém vypovídají týmová data. Je jen málo kategorií, ve kterých Baník do špičky ligy patří, nebo se k ní alespoň blíží. Rozdíl mezi týmy top trojky a Baníkem je větší než rozdíl mezi Baníkem a průměrem. Ostatně, nepříliš povedeným podzimem Baník sám spíše do průměru zapadl. Jsem upřímně zvědavý, jaký trend nám ukáže jaro.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
