Autor Baníkovský týden (256.)
V sobotu se člověk probudí, pohledí z okna a řekne si, že dneska by to asi šlo. Totiž vypravit se už konečně na tu naší mládež a klukům za sezonu, kdy do posledního kola mohli myslet na titul, zatleskat.
Lákala mě i příležitost se po letech vrátit na Strahov. Stadion Evžena Rošického jsem za Baníkem v dobách, kdy tam hrávala Slavia, navštěvoval a dodnes si pár zážitků vybavím. Nejsilněji asi ten, kdy fanoušky Baníku mydlila policie obušky za vlajku pověšenou přes branku do sektoru v zápase, kdy nás vedl tuším ještě trenér Jarabinský, prohráli jsem 0:2 po dost hrozném výkonu a jednou z budoucích hvězd Baníku a našeho fotbalu vůbec měl být Petr Tomašák se svou kouzelnou levačkou. A tak jsem si stadion obešel a na jeho stavu viděl, jak staré už ty vzpomínky vlastně jsou.
Touto bránou byli někdy hosté vyváděni směrem na vlak. Mašírovat do autobusů museli občas i ti, kteří vlakem nepřijeli.
Strahovský stadion s udávanou kapacitou až čtvrt milionu diváků patřil k největším na světě a kromě sokolských sletů a spartakiád zažil i takové věci jako koncert Rammstein, když byli ještě předkapelou nebo bohoslužbu papeže Jana Pavla II. Nyní již léta slouží jako tréninkové centrum klubu AC Sparta Praha a divákům mládežnických utkání slouží kdysi prezidentská tribuna.
Na utkání, na jehož konci jeden z týmů jistojistě oslaví titul, dorazila pěkná návštěva. A zastoupení baníkovců na tribunách bylo překvapením ještě milejším.
Zápas samotný podrobně popisovat nebudu, to bych fušoval do řemesla povolanějšímu, tedy Kulajarovi, který utkání jako už tradičně reportoval, a tak přidám jen spíš několik postřehů.
Sparta měla lepší úvod zápasu, Baník se chytl až za stavu 0:1 a v závěru poločasu, kdy po krásné akci vyrovnal, předvedl i dobrý nástup do druhé půle. Párkrát vzbudil vášně rozhodčí, byly dvě situace, kdy jeho verdikt přímo ovlivnil výsledek (ruka na hraně pokutového území domácích, neodpískaný souboj, možná faul, na našeho hráče, kterým začala akce, ze které Baník podruhé inkasoval), nicméně na rozhodčího bych výsledek neházel. On totiž celkově tak nějak odpovídal tomu, co se na hřišti dělo. Hráči Sparty na mě působili fyzicky trochu vyspěleji a jejich souhra na hřišti byla o kus lepší. Naši kluci se prali statečně, s chutí a když po zápase popadali smutní na hřiště, byly to opravdové emoce zklamání. Snad alespoň částečně je pomohl odplavit dlouhý potlesk a skandování, kterými jejich vydařenou sezonu přítomní baníkovci odměnili.
No a protože kde jsou baníkovci, je i zábava, tak nechyběly modrobílé dýmovnice v úvodu, pyrotechnika na konci a spousta povedených hlášek. Já se nejvíc pobavil při pokusu jednoho z nás nejprve dvěma tisíci podplatit pomezního rozhodčího a když to nevyšlo, tak třetího brankáře Sparty s tím, že jakmile v pondělí přijdou dávky, budou peníze jeho. Inu, asi mají v té Praze po tom finále Konferenční ligy vyšší ceny.
Pobavila i parta dělníků, kteří se během zápasu pustili do opravy stadionu špachtlí. Myslím, že budou mít opravdu hodně práce. A výkon jednoho z nich v netradiční disciplíně – jízdě kolečkem do schodů, snesl také velká měřítka.
Z hráčů se mi na první pohled líbila trojice brankář Struhař, záložník Pantok nebo rychlonožka Látal. Uvidíme, kterým z kluků budeme moci časem fandit v áčku.
I když s titulovou oslavou na konci by to bylo lepší, bylo to fajn, borci. Díky za to!
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
