Autor Baníkovský týden (277.)
Velkým průšvihem a oprávněnou zlobou skončilo pohárové účinkování Baníku v MOL Cupu. Není divu, že po třetí domácí ztrátě v řadě přišla opět na přetřes pozice hlavního trenéra. Neúspěch v ligovém utkání v Karviné mohl být klidně jeho derniérou.
Blamáž se Zlínem
Obočí jsem pozvedával hned po oznámení sestav. Nasazení Markoviče, Frydrycha nebo Almásiho jsem chápal. Obhájit lze i zařazení Kaloče. Že hrát na straně Kpoza, když je na hrotu Almási, je nesmysl, z počátku sezony trenér viděl, nyní ne. Madleňák nejen že lépe podporoval útočné akce, ale v obou pohárových startech patřil celkově k lepším hráčům na hřišti. Asi lze odhadnout, proč trenér Hapal tolik preferuje Kpoza. Za Ewertonem musí být někdo, kdo je silný v obraně. Jenže proč pak pravou stranu základní sestavy tvořila dvojice Juroška-Fadairo, tomu jsem neporozuměl. Chápal bych třeba návrat k 3-5-2, resp. 3-4-1-2, ale nepřekvapit Zlín rozestavením a zároveň dát do hry slabší hráče, to mi prostě smrdělo od začátku.
V situaci Baníku bych považoval v zápasovém plánu za klíčové dostat se do vedení, ideálně dvoubrankového, a pak si dovolit zařadit do sestavy hráče jakým je třeba Fadairo. Takto šel stejně o půli dolů a jestli je to pro jeho vývoj lepší, než jít do rozehraného zápasu, to tedy nevím. Co vím, že jsou to mé úvahy a že po bitvě, obzvlášť té s tryznou, je každý generál. Ale když si vzpomenu na loňské testy Yaa (mimochodem v minulé sezoně 4+3, v současné 1+2), tak si říkám, co vedlo lidi v Baníku k rozhodnutí Fadaira angažovat. Nebo když vidím v béčku kluka jako je Málek, který mi přijde lepší.
Hapal nás neposouvá? Ale kdeže.
Hráči dostali zasloužený céres hned pod kotlem, trenér pak na sociálních sítích. Chápu naštvanost, kterou zvyšuje to strašně dlouhé čekání na nějaký úspěch, nebo dokonce snad celou povedenou sezonu. Ale Hapal není nějaký nýmand nebo nedouk. To by se fakt nestal trenérem slovenské reprezentace, asistentem té české, nevyhrál by titul na Slovensku či nevedl prvoligové týmy ve třech zemích.
Diskuze na sociálních sítích byly ostré, dlouhé a vášnivé. Mám to rád, kolikrát člověka přivedou k myšlenkám, které by ho jinak minuly. Jeden ze sporů jsem vedl o tom, zda Hapal hráče posouvá, či nikoliv. A tak jsem si říkal, podle čeho se to dá v měřitelných věcech soudit, A dva parametry jsem našel. První je počet akcí/90 minut. To, jak často se hráč dostane jakýmkoliv způsobem do hry, je dáno hlavně třemi parametry: kondice, hlava, způsob hry. Ty nejvíce rozhodují o intenzitě hry. A tak jsem vzal hráče, kteří jsou v Baníku nejméně třetí sezonu (včetně Ndefeho, u kterého jsem neodfiltroval data z hostování v Liberci) a za tyto tři sezóny udělal porovnání.
Intenzita hry je jedna věc, ale musí také k něčemu být. Takže druhým parametrem, který jsem zvolil na porovnání byla úspěšnost výše zmíněnýých akcí. Na té je totiž vidět to, jestli se hráč naučil herní situace lépe řešit. Tedy tak, aby přihrávka, souboj, střela, odebrání míče, zkrátka jakékoliv zapojení do hry proběhlo úspěšně. A na stejném vzorku hráčů opět dal čísla ze tří sezon k sobě.
Tímto se neskromně prohlašuji za vítěze debaty a ukončuji ji technickým KO. 🙂 Můžeme vést debaty o tom, zda Hapal dokázal hráče a tým posunout dost, nebo jestli je to pořád málo a zda by to třeba jiný trenér dokázal víc, ale nejsem přístupný debatám o tom, ZDA hráče a tým posunul.
Premier League v Karviné
Výhodou nedělních utkání je, že vám nepodělají celý víkend. Jet v těch našich… já nechci používat sprostá slova, napadají mě leda hovna či sračky, ale použiji aktuální rozpoložení. Takže v tom našem aktuálním rozpoložení do Karviné, která se změnou trenéra nakopla stejně jako Zlín. Uff. Nic lehkého. Ale pokud chce trenér Hapal zachránit svou židli, musí tasit nějaký trumf. Něco jako v jarní části. A na to, aby to vymyslel, měl spíše jen hodiny než dny. Přesně ta situace, která odděluje trenérská zrna od plev.
Sestava nějaký geniální tah neslibovala, ve hře ale byla vidět změna v prostorách, ze kterých nabíhal Tanko. Kdysi měl Milan Baroš dostat radu, že na hřišti má uprostřed runway, jejíž konec je u soupeřovy branky a z ní nemá vylézat, protože tam je silný. Tanko tyto kolmé prostory k brance také umě využíval, v Karviné ale chodil do náběhů mnohem víc ze stran.
Vyprodaný stadion vypadá vždycky dobře, a to bez ohledu na kapacitu, přičemž fotbal atmosféře také pomáhal. Servíroval se totiž skvělý. Baník měl fantastickou dvacetiminutovku, klidně mohl vést 0:3. Jenže přišla 25. minuta, Pojezný vypadl z role a Budinský dal domácímu trenérovi Jarábkovi oděnému v hokejovém outfitu důvod k oslavám. Letáček potřetí v sezoně inkasoval po střele zpoza vápna. Přišla pasáž, kdy to zase klidně mohlo vést ke skóre 3:0, Baník ale smrtící ránu nedostal. V závěru poločasu zase začal mít navrch, ale do odchodu do šaten nesrovnal.
To se povedlo zkraje druhé půle, Ewerton totiž spolehlivě uklidil míč do branky. A může tak v dalším zápase zase přidat jeden průstřih vzadu na štulpnách. Už pátý. Pak předvedl superakci David Buchta. O pár odstavců výše se můžete podívat, jak vypadá jeho progres pod trenérem Hapalem v datech, tady jsme to viděli v praxi. A o chvíli později znovu Buchta. Po rohu. Rozehraném. Baník pičo haleluja!
Skvělý, opravdu skvělý fotbal se hrál dál. Bylo to jak sledovat Premier League. Domácí to nevzdávali, Baník nevsadil na obranu, chtěl být dál aktivní. Bylo to tak zábavné, že jsem si zapomněl psát poznámky. Ale jedno vám ještě povím. Takhle nevypadá tým, který není spokojený s trenérem. Takhle vypadá tým, jehož je realizák součástí.
Chudák Marek ve své korektorské pozici, zase jsem se rozepsal. Slibuji, že příště to zkrátím.
BP!
P.S. Všechno nejlepší Vencovi Svěrkošovi ke čtyřicetinám. Pro mě jeden z hráčů, kteří tvrdili můj vztah k Baníku. Moc jsem prožíval jeho začátky, návraty, zranění, emoce po gólech. Prostě jeden z těch hráčů, se kterým jako fanoušek prožijete celou jeho kariéru od prvního ligového startu. A i když vztah mezi ním a klubem (tedy spíše jen jeho vedením) občas zajiskřil jiskrami smrdutými jak od křemene, v srdci bylo místo vždy pro oba. Pro Baník i pro Vencu.
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
