Baníkovský týden (289.)

Nalezne Almási ztracenou formu, nebo je to v současném Baníku téměř vyloučené? Kaločův německý sen a (ne)čekaný konec Dannyho Searla. To jsou témata 289. Baníkovského týdne.

Bude z Almásiho znovu kanonýr?

Jak mohl Almási tak ztratit formu? Častá otázka následovaná přáním, aby hráč, který dokázal předminulou sezonu nastřílet 16 ligových gólů nalezl střeleckou formu zpět. V sobotní přípravě se brankou připomněl. Celkově však jeho výkon neoslnil.

Rozhodl jsem se podívat, jak vlastně Laco góly dával, kdo mu na ně přihrával a došel jsem k neradostnému závěru. Baník natolik změnil způsob své hry, že se Almási prakticky nedostává do situací, ze kterých dával branky v průběhu celé své dosavadní kariéry. Proto se dle mého nezdá pravděpodobné, že by se z něj v současném Baníku znovu mohl stát obávaný kanonýr.

Laco se stále tlačí do správných nebezpečných prostorů ve vápně soupeře, ale nepřicházejí tam od spoluhráčů míče, které pro střílení branek vždy potřeboval. A také jeho nahrávači již v Baníku nejsou. Ve zmiňované sezoně mu na 4 branky přihrál Fleišman (ano, typický centr do prostoru kolem penalty z hloubky hřiště) a za Lacem se na podhrotu se často pohyboval Kuzmanovič, jehož hra také do značné míry spočívala v odskakování do krajů a centrů na Almásiho. Baník  do soupeřova pokutového území často pronikal pomocí centrů mířících mezi malé pokutové území a penaltový puntík a dával ze vzduchu nejvíce branek v lize hned po první Spartě. Konkrétně 18 (z toho 8 samotný Almási) ze 60. Což je 30 %.

V následující sezoně pod Pavlem Vrbou a Pavlem Hapalem se způsob hry a záměr dosahování branek začal měnit. Ne ještě úplně, hlavou jich padlo 15 (5 Tijani, po 2 Almási, Fleišman a Frydrych). Přerod herního stylu byl dokonán po mnohých hráčských změnách v sezoně letošní, kdy byly dosaženy hlavou pouze 2 branky z 27 (po jedné brance Tanko a Ewerton). Do Lacova království, tzv. six yard boxu, míří dnes mnohem méně centrů. V sedmnácti podzimních utkáních jich bylo pouze 44, s většinou z nich se díky roli náhradníka Almási vůbec nepotkal.

Jiný způsob hry se také odráží v Almásiho kvalitě zakončení, kdy se v pokutovém území dostává k jiným finálovým situacím, než by potřeboval a než by uměl efektivně proměňovat. Pouze 18,8 % jeho letošních střel trefilo soupeřovu branku. V předminulé sezoně to bylo 50 %. Propastný rozdíl.

Pokud bych byl Lacovým agentem a chtěl jeho střeleckou formu oživit, hledal bych mu angažmá v týmech, které by mu poskytly dostatek míčů do jeho silného prostoru. Dle statistik jsou to v rámci Fortuna:Ligy třeba Slovácko, Jablonec, Plzeň, Liberec a Karviná. Nebo bych sázel na obnovené spojení s trenérem Ružomberoku Ondřejem Smetanou, pod kterým se hráč dostal do slovenské reprezentace? Bývalý trenér Baníku se na utkáních v Turecku každopádně ukázal osobně. I to by mohlo být pro Baník před nadcházejícím Eurem zajímavé. Protože Baník, který se příchody Rusnáka a Adedirana dále posouvá k rychlé kombinaci, hře po zemi, průnikovým přihrávkám a pressingu zkrátka nemůže Almásimu sedět. Možná jsem skeptik, ale přijde mi, že se dostává do pozice, kterou u nás zažili Tomáš Smola nebo Tomáš Zajíc. Oba z týmu odcházeli bez fanfár.

Kaločův německý sen

Myslím, že nikdy tolik fanoušků Baníku nesledovalo boj o záchranu ve druhé Bundeslize jako při pátečním večeru. Filip Kaloč totiž nastoupil v dresu Kaiserslauternu i podruhé v základní sestavě. Zápas měl tempo lepších utkání Fortuna:Ligy, Filip se s ním sice chvílemi vyrovnával s malými obtížemi, ale třeba jeho odpočinek na polovině hřiště po prohraném běžeckém souboji mu umožnil připsat si díky vyššímu postavení druhou asistenci u gólu domácích. Myslím, že pokud bude Filip ve svých výkonech pokračovat, mohl by hostování proměnit v trvalé angažmá. Které se mi mimochodem vůbec nezdá špatné. Ani pro něj, ani pro Baník. Ukázat, že náhradník z Baníku zvládá druhou Bundesligu, kterou hrají kluby s lepším finančním i sportovním zázemím než drtivá většina našich prvoligových klubů, je dobrou vizitkou. A pro klub i pro fanoušky bude příjemnější, pokud by od nás hráči odcházeli do druhé Bundesligy než do Slavie. Nakonec i kluby z druhé poloviny této soutěže umí na stůl položit částky kolem milionu eur. Jak by teď podobná nabídka na Almásiho přišla Baníku i hráči vhod…

Goodbye Danny Searle

Radost z toho nemám. Hráči i dalšími lidmi v Baníku byl usměvavý britský chlapík oblíbený. Se svými svěřenci hodně komunikoval, pomáhal jim se rozvíjet, probíral s nimi konkrétní situace, které vyplývaly ze hry a ukazoval jim, jak je řešit lépe. A hráči si to brali k srdci. Dokud spolu se synem své přítelkyně Clare King, která je koučkou a sportovní terapeutkou, fotbalistou Toby Kingem pobýval přímo v Ostravě, byl vídán v kavárnách obchodních center, zpravidla zahloubán do dat a videí z Wyscoutu.

Při jeho červencovém příchodu byla očekávání veliká. „Znám jeho odborné předpoklady, navíc máme v týmu mnoho anglicky mluvících hráčů, takže jeho přítomnost v realizačním týmu výrazně usnadní komunikaci s touto dnes už opravdu početnou skupinou hráčů,“ říkal Luděk Mikloško. Možná i kvůli tomu se od začátku objevovaly spekulace, že by Danny mohl dříve nebo později áčko Baníku převzít celé. Jeho nucený říjnový odjezd do Anglie po vypršení turistického víza těmto úvahám paradoxně dále nahrával. „Věřím, že se co nejdříve vrátím k týmu a práci, některé legislativní procesy jsou ale časově náročnější,“komentoval tehdy asistent trenéra svůj odjezd pro klubový web.

Ještě v prosinci se počítalo s jeho lednovým návratem k týmu. Věci však nabraly rychle jiný směr. Prakticky během víkendu, kdy Baník sehrál přípravný zápas s Vyškovem, bylo jasno a pondělní oficiální rozloučení už bylo jen logickým vyústěním celé situace. Je to škoda. Danny je dobrej chlap a vnesl do Baníku za krátkou dobu dost prvků, které dávaly smysl. Třeba se okolnosti osudu jednou nakloní k obnovení spolupráce. Nakonec jeho závěrečná slova k přátelům ve Slezsku zněla: „Who knows, maybe we will meet again.“

Sobotní přípravné zápasy

Baník si připsal dvě vítězství. Říká se, že na výsledky se v přípravě nehraje. No nevím, vždy mi přijde lepší vyhrávat, než odcházet jako poražený. K zápasům si dovolím jen pár postřehů.

V obou utkáních se mi hra docela Baníku líbila. Nevím, zda to trochu není i tím, jak klesly mé nároky, ale fakt se na Baník rád dívám. Potěšil produktivní Šín, dobrý výkon opět předvedl Miškovič, který v nižší pozici na hřišti těží ze svého přehledu, dobrého vidění hry a slušné techniky (jen tedy nevím, zda tvrdší způsob vedení mistráků by z něj zase neudělal leklou rybu), z mladých mě potěšil Málek, můj oblíbenec z béčka, no a protože nechci být kritický tak nebudu psát o Almásim, Blažkovi nebo Adediranovi.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.