Autor Baníkovský týden (62.)
Baníkovský týden (62.)
Baník opět nezvládl zápas s konkurentem o poháry. V čem se letošní Baník liší od toho loňského? A jsou pohárové ambice reálné?
Baník v neděli zamířil k důležitému zápasu do Mladé Boleslavi. A vlastně už se člověk ani nepodivil, že se vrátil bez bodů. Venkovní zápasy s konkurenty o pohárové příčky (pokud jsou vážně cílem) se nám již dlouhodobě nedaří. Nejsou to jen zápasy současné sezony (prohry v Boleslavi, Jablonci, či na Spartě), ale také zápasy jarní a nadstavbové části sezony minulé (zisk jediného bodu za remízu 1:1 v Plzni). Ano, můžeme se utěšovat, že zápas v Boleslavi a předtím v Jablonci nebyly rychtovačky a herně jsme nepropadly jako třeba při jarních zápasech v Jablonci, avšak pro klub s ambicemi by to byla příliš malá útěcha. Pokud se nenaučíme takové zápasy dovést alespoň k remízám, účast ve finálové šestici nás dost pravděpodobně mine. Nelze spoléhat, že všechny ,,slabší” soupeře doma vyšší individuální kvalitou porazíme a přivezeme i nějaké body zvenku. Na náročnější zápasy totiž ta individuální kvalita nestačí, museli bychom hrát víc jako tým. Celkově mi přijde, že z Baníku se stal tým, který spíše překvapí tím, že body nečekaně ztratí, než že je proti favoritům získá.
Zmíněná týmovost je rozdíl, který vidím mezi Baníkem letošního roku a Baníkem před rokem. Tam to sice nebyla fotbalově kolikrát žádná hitparáda, ale z hráčů měl člověk pocit, že by za svého druha na hřišti zemřeli. Obětavost, nasazení v každém souboji, neústupnost, to byly naše rysy. Vyrovnané zápasy jsme dokázali zlomit touhou po výhře a silou v pokutových územích. Dnes? Stoper hází chyby na spoluhráče a šťěká se s trenérem. Kuzmanovič na hrotu si tři ze čtyř palebných příležitostí musí připravit sám, protože většina přihrávek, které dostane, ho vystaví herním situacím, které nejsou jeho předností. Například hlavičkovým soubojům zády k soupeřově brance. Absence Azeveda pak zas v plné nahotě odhalila vlastně přetrvávající nekvalitu na krajích zálohy, tedy na postech, které jsou pro Páníkův systém enormě důležité. Absence ,,tvůrčího” typu hráče ve středu sestavy hernímu projevu v Boleslavi neublížila. Holzerova neviditelnost vlevo a Reiterovy nedostatky ve finálním řešení útočných situací ano. Abych ale Reitera nehanil, jeho jeden sprint s míčem, kdy na pár metrech dal obránci soupeře koňskou délku byl fantastický, byť z toho nebylo víc, než roh, po kterém přišel nebezpečný protiútok Boleslavi… A také musím uznat Cukroušův poznatek – souhra pravé strany Fillo + Reiter dopředu funguje. Při avizované měsíční absenci Azeveda máme zase se zálohou problém (a to doufejme, že bude v pořádku Jánoš). Přestože Boleslav na jejím hřišti přestřílíme a máme větší držení míče, v klíčových soubojích ve vápnech zvolíme řešení, která rozhodnou o nepříznivém výsledku zápasu.
Opravdovým problémem Baníku jsou obdržené branky. Třináct gólů ve vlastní síti za deset kol nevypadá nijak hrozivě, sedm celků ligy je na tom hůř. Jenže tyto branky znamenaly v plné polovině zápasů ztrátu všech bodů. Vloni Baník za devatenáct podzimních kol obdržel branek patnáct a prohrál, stejně jako nyní již po deseti kolech, v pěti zápasech.
Průběžné páté místo v tabulce sice vypadá hezky a následující domácí zápasy v poháru s Hradcem, v lize s Příbramí a Zlínem mohou situaci opticky vylepšit, do konce podzimu nás však venku čekají Plzeň, Slavia, Teplice a Bohemians a mám takové tušení, že zisk čtyř bodů z těchto čtyřech zápasů je spíš optimistické očekávání, než blízká budoucí realita.
Co s tím? Buď si přiznejme, že na umístění ve finálové skupině tým nemáme, a pak neotálejme se zapracováním těch, kteří mohou být budoucí osou týmu nebo zdrojem příjmů klubového rozpočtu. Anebo si řekněme, že tým je dobrý, ale nedosahuje očekávaných výsledků, v přímé konfrontaci s ,,pohárovými” soupeři výsledkově propadá, a potom hledejme příčinu. Spokojit se s tím, že klub tak nějak samospádem uhraje lepší střed tabulky, mi nekoresponduje s podmínkami, které jsou majitelem pro hráče a realizační tým budovány a podporou fanoušků, které se hráčům na stadionech dostává.
Mimochodem fanoušci – ve frontě u stánku jsem narazil na samotáře z Příbramska. Mám rád tyhle blázny, kteří cestují často úplně sami podpořit klub, který jim přirostl k srdci. V sektoru byla vlajka z Chebu, která pamatuje časy, kdy někteří z aktivních současných výjezďáků snad ještě ani nebyli na světě a sám ji pamatuji z dob, kdy se jezdilo na Strahov nebo do Blšan. Chlap kterého vidím asi podruhé v životě mi na sektoru nabídne pivo, protože vzal o jedno víc. A nebo Cukrouš, který mi koupí pití, protože jsem ve frontě až za ním, tak ať nemusím čekat. A tak jsem si zase uvědomil, že nebýt Baníku, dost lidí bych nepoznal, nepotkal a byla by to škoda.
Člověk by měl končit nějak optimisticky. A tak pochválím béčko za výhru, Ondru Šašinku za svůj druhý gól na hostování ve Slovácku a Matěje Helešice, který se konečně dostal na hřiště a směrem dopředu byl několikrát proti Plzni nebezpečný. Skoro mi přijde, že z našich hráčů pro levou stranu podal o víkendu nejlepší výkon… ale nebudu to pitvat, chtěl jsem končit optimisticky…
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
