Autor Barošův týden (103.)
Když v poslední minutě na hřišti zamířil za nerozhodného stavu hlavou těsně vedle tyče, už jsem to vnímal spíš jako oslavu mimořádného člověka, než smutné loučení s ním. Tak málo chybělo, aby za jeho velkým fotbalovým příběhem byla napsána krásná gólová tečka. Ale ten kousek chyběl. To přeci zažíváme tak často. S Baníkem, s Barošem i ve vlastních životech. Že kromě radosti okusíme hořkost. A hodně dobře to zná i sám Milan.
Pamatuji na jeho první zápasy, kdy mě udivoval svou drzostí. Převzal míč, otočil se k brance soupeře a nejbližší cestou k ní namířil. Zapomenout nelze jeho návraty do Baníku, mistrovství Evropy 2004, vítězství v Lize mistrů. Moc rád vzpomínám na jeho hattrick proti Příbrami. Stejně tak často až nenávist, kterou budil u fanoušků týmů soupeřů, nebo závist, ze které pramenily některé výpady bulvárních novinářů (byť třeba zrovna sloužících tzv. Seriózním deníkům). Milan byl a je středem pozornosti.
Mohl si už před lety zvolit pohodlný život v zahraničí, nebo z pozice komentátora mentorovat z televizních studií své mnohem méně úspěšné nástupce, jeho to ale stále táhlo na hřiště a do Baníku. Vidět na hřišti běhat vítěze Ligy mistrů v bílomodrém dresu byl pro mě vždy fantastický zážitek. Jedno, že šlo poslední dobou spíše o minuty.
Aby za Baník odehrál nejvíce zápasů v kariéře chybělo 16 startů. Z tohoto pohledu je škoda, že jich 53 nastřádal v Liberci a Mladé Boleslavi. Aby v kariéře dosáhl ještě víc bránilo někdy zdraví, někdy možná chybné rozhodnutí. Takové věci však najdeme v každém z lidských osudů. Milan nepocházel z bohatých poměrů, neměl mimořádný talent a úspěchů dosáhl díky zarputilosti, rvavosti, odvaze. I tím, jakoby byl obrazem regionu, ze kterého pochází. Ze Slezska nikdo nemá nic zadarmo a vše si musí vybojovat. Snad i proto se stal legendou.
Známe Milana jako fotbalistu, ale vlastně málo z nás ho zná jako člověka. Tak jako pro nás nebude lehké zvyknout si, že už na hřiště v lize nevyběhne, nebude to lehké ani pro něj.
Díky Milane za všechnu tu radost a emoce.
PS: Vlastně jsem vůbec neplánoval psát bylo o Milanu Barošovi, protože těch článků bylo hodně. Ale nakonec nešlo jinak…
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
