Baníkovský týden (143.)

Příznivci Baníku vyvěšují občas při domácích zápasech transparent ,,Fotbal bez fans nemá smysl.“ A při sledování sobotního derby, načas posledního, jsem s tím asi poprvé souhlasil na sto procent.

Totiž ne, že by mne sledování fotbalu bez diváků bavilo. Pouze jsem byl rád, že se alespoň na ten Baník člověk podíval, že se měl na co těšit, na co být zvědavý, i když všechny ty zápasy působily jak přáteláky. V sobotu jsem však naplno pociťoval určité emoční prázdno. Na hřišti se potvrdilo, co jsem odhadoval v podcastu – pokud se budeme soustředit na fotbalové kvality, vyhrajeme. I výsledek 3:0 jsem trefil (Kuzmovi bych ten gól na 4:0 však samozřejmě přál…) Jenže když kromě hřiště chybí soupeř i v hledišti, stane se z derby vlastně trochu tuctový zápas. Snad si to alespoň ty více než dvě stovky Baníkovských příznivců za stadionem užily a děkovačka s hráči jim přinesla velké emoce. Pokud ano, moje chyba, že neumím správně plánovat pracovní testy, jako mnozí jiní :-).

Ondřej Smetana je zatím zajímavým úkazem na ligové trenérské scéně. Nevymýšlí složité věci. Podívá se na soupeře a zvolí nejjednodušší cestu, která by měla vést k úspěchu. A tak Opavu, chválenou za herní projev, nechal hrát. A plně koncentroval tým na jejich největší slabinu. Totiž, že když se snaží hrát, nemají takovou kvalitu, aby nedělali chyby. Nakonec, lze to vyjádřit i číselně – zatímco v Liberci přišla naše snaha o získání míče v průměru po pěti přihrávkách soupeře a podobné bylo číslo při domácím utkání s Příbramí, Opavské nechal Baník v průměru vyměnit si míč zhruba desetkrát, než se pokusil získat jej zpět. Vylákat je z ulity, nechat je otevřít obranu a pak seknout. A soupeřových chyb Baník v prvním poločase využíval až brutálně. Tomáš Zajíc dostával kolmé míče a ze tří zakončení dvakrát skóroval. Vlastně tedy třikrát ze čtyř, ale jedna branka mu nebyla, zřejmě správně, pro offside uznána. Ve druhém poločase se již Zajíc, ani Šašinka do zakončení nedostali. Mimochodem, průměrná vzdálenost místa zakončení u Baníku byla necelých 14 metrů od brankové čáry, o 4 metry blíže než obvykle. I to dokládá, kolik prostoru v útočné části hřiště darovali Opavští Baníku…

V druhém poločase Baník na dvě branky Tomáše Zajíce navázal krásnou střelou Davida Buchty, který snad fakt neumí dát jiný než krásný gól. I když… nejsem si vůbec jistý, že míč za čarou skutečně byl. Ale na to se historie neptá, tři nula je tři nula, druhá liga a nazdar. O další nulu se musel Lašty docela přičinit. Kdyby někdo viděl pouze statistiky utkání, výhru Baníku rozdílem třídy by uhádl jen stěží:

Jenže v těch klíčových byl dle zvolené taktiky Baník prostě lepší:

Často je zajímavé sledovat i dění kolem zápasu. Člověku to dodá střípky pro dotvoření mozaiky celého obrazu jednotlivých příběhů. A to nemyslím na bílou elegantní košili Ondřeje Smetany, ve které postával skoro celý zápas před Lavičkou (zda má nějaký význam to velké ,,L“ukáže čas) vs. černý smuteční rolák Radoslava Kováče. Přemotivovaný Tiehi v dresu soupeře – znamená to, že se chtěl před funkcionáři Baníku předvést? Úsměv a plácnutí si Tomáše Smoly a Patrizia Stronatiho po vzájemném ostrém souboji jako by doložilo, že tak ostré to víkendové derby nebylo a oba týmy věděli, jak si na hřišti i v sezoně stojí. V trenýrkách slavící kabina a Pepe Mena v zimní bundě. Jak moc to připomíná situace, kdy se na hřišti nabízel pro přihrávky, které nedostal, ale spoluhráči jako by jej neviděli… Nepatří snad tolik mezi ostatní? Jak moc je i mimo hřiště sám? A uvidíme ho vůbec ještě v dresu a na hřišti, nebo půjde rozdávat rozdávat úsměvy, plazit jazyk a ukazovat své odlišné herní myšlení a schopnosti dál? Ze slov, co padla po utkání mě potěšila ta na adresu Sora. Teď už snad těm, co upozorňují na jeho nedostatky, budou věřit i ti, kteří v něm vidí nového Bolta pro stadion ve Vítkovicích.

Každopádně výhra se počítá. Derby je naše. Snad bude brzy příležitost jej zažít znovu. A snad bude i příště opět plnotučné.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.