Baníkovský týden (172.)

Dva zápasy, pohárová prohra a ligová remíza. Přesto nadšení. Fotbal umí být opravdu krásná hra.

O vyřazení z poháru si Baník v tomto ročníku koledoval. Srpnový zápas v Hlučíně rozhodl až ve 108. minutě jedinou brankou zápasu Smékal, do prodloužení dovedl zápas proti Baníku i Vltavín a nepovedené představení dokonal Baník domácí prohrou s Hradcem, který nasadil spoustu v lize nevytížených hráčů. Jedná se o první velké selhání trenérského týmu, obzvláště nepříjemné v tom, že jde o druhou domácí prohru v řadě. Přitom právě výsledky na domácím hřišti jsou tím, co dělá dosavadní působení trenéra Smetany v roli hlavního kouče úspěšně. Do prohry se Slováckem měl totiž Ondřej Smetana na vítkovickém stadionu bilanci 8-2-0. Nyní je to 8-2-2. Docela zajímavé je podívat se, proti kterým soupeřům Baník doma pod současným trenérem vítězil: Příbram, Opava, 2x Mladá Boleslav, 2x Zlín, Pardubice, Bohemka. Bod za remízy získal proti Brnu a Karviné. Vzhledem k ambicím klubu vlastně samá povinná vítězství. Proto bylo (a je) pro trenéra strašně důležité, jak dopadnou následující domácí klání se Spartou, Plzní, Budějovicemi a Slávií, tedy soupeři, kteří do Ostravy zavítají do zimní přestávky. Pokud by na konci podzimu byla bilance třeba 9-2-5, žádná sláva by to již nebyla…

Nicméně na změnu trenéra, jak část fanoušků volala po vyřazení s Hradcem, to zatím opravdu není. Před utkáním se Spartou byl totiž Ondřej Smetana bodovým průměrem na zápas stále nejúspěšnějším trenérem od návratu do ligy:

Docela zajímavým pohledem by také bylo porovnání, jaké hráče (a finance) klub uvolnil jednotlivým trenérům na posily, ale o tom třeba někdy během zimní přestávky.

Nepřijde-li nějaký výsledkový kolaps a ztráta kontaktu se čtvrtým místem, změna trenéra v zimní přestávce není na místě. Pokud by však Baník na konci sezony alespoň čtvrtý nebyl a pokud by se neposunul v nárocích na vlastní hru, pak jsou takové úvahy na místě…

Ale dost teoretických úvah. Udeřila nedělní patnáctá a já se bez ohledu na výsledek hrozně těšil na atmosféru zaplněného stadionu, byť zprostředkovanou pouze přes obrazovku. Potíže s kolenem nepustily na hřiště Honzu Laštůvku. Alespoň budeme mít představu, jak by Baník vypadal bez něj. Před úvodem přišla gratulace od Václava Brabce čtyřicátníkovi Barošovi. Nevím, jestli měl motivační proslov v kabině, ale být trenérem, pozval bych ho na něj.

Nutno říct, že až na první pětiminutovku nevstoupil Baník do zápasu špatně. Spartu cíleně nepouštěl do kombinační hry, sám se snažil po zisku míče chodit rychle nahoru, což bylo vidět i na rychlém rozehrávání autů. Nebezpečný byl Baník (již tradičně) hlavně po centrech, kdy sparťané, soustředění na Almásiho, nechávali trochu více prostoru na náběhy jeho spoluhráčům. Dobrou pasáž ale utnula situace, která se nezdála nebezpečná, jenže míč po hlavičkovém souboji Pokorného s Hložkem zamířil za Svozilova záda, kam už sprintoval Pešek a tváří v tvář Budinskému to vyřešil bravurně. 0:1 a tribunám na chvilku zavládlo ticho.

Na Baníku se obdržená branka přeci jen trochu podepsala, Spartu naopak uklidnila. Ve čtyřicáté minutě mohlo být ještě hůř, když Hancko dostal prostor zpracovat si míč ve vápně a z druhého dotyku ho zády k brance dokázal poslat do šibenice Budinského branky. Usmívající se Berka však naštěstí zapískal offside.

Přesto se Baník před půlí ještě nadechl a dobře známá dvojice v osvědčených rolích: centrující Kuzmanovič–hlavičkující Almási, sice branku ohrozila, nicméně její snažení nevedlo k vyrovnání, ale pouze k rohovému kopu. Ten skončil další šancí a rohem, přičemž tuto větu bych mohl ještě jednou zopakovat.

Škoda, Baník odehrál první poločas velmi slušně, desetkrát se za poločas dostal k zakončení a k brance či brankám neměl daleko.

Co se nepodařilo v prvním poločase, povedlo se v druhém. Kaloč provezl míč středem, přesnou přihrávkou vyslal do vápna Buchtu, ten pravačkou trefil k pravé tyči Nitovi branky a spolupráce dvou odchovanců vedla k zaslouženému vyrovnání.

V 65. minutě se při průniku od pravého rohového praporku střetla těsně uvnitř vápna těla Jurošky a Hancka a byl z toho pokutový kop. Budinský si vybral pravou stranu, kam Dočkal kope většinu penalt, a Dočkalovu penaltu lapil. Kontrola brankářova postavení, ani hráčů v poli, před zahráním pochybení neodhalila. Z modrobílých srdcí v tu chvíli spadlo kamenů, že by se s tím dalo vydláždit náměstí.

Jenže o pět minut později přišla další penalta po Almásiho ruce. Neuvěřitelné. Kdyby se pískla za Kaločovo držení, ani neceknu. Ale za ruku? Hancko poslal míč doleva, Budinský opět zvolil pravou stranu – 1:2. Pokud budou taková utkání rozhodovat podobné penalty po zásahu VARu, tak jej vážně radši zrušte. Kazíte ten krásný sport.

O dalších pět minut později Klíma přikryl míč před Nitou, předložil jej pod sebe, Almási promáchl a Ndefe následně trefil v bráně stojícího sparťana. Oběhové soustavy dostávaly vážně zabrat.

Z lavičky poslal kouč Smetana do hry Budínského a Sora. Jeho jsem čekal na pravé straně, aby hrál proti dvojici Hancko–Čelůstka hrající pod žlutými kartami, ale zamířil na opačné křídlo.

83. minuta a Berka píská penaltu pro Baník, když po vypadnutí míče z Nitovi náruče atakují dva sparťané do zakončení se deroucího Almásiho. VAR si však rozhodčího opět volá na přezkum, nechápu proč, jasná penalta. Naštěstí to tak vidí i sudí. Tetourovi však čtyřminutová pauza na klidu určitě nepřidala. Ten však s klidem Angličana posílá místo dickpicu míč jasně do sítě.

Čtvrtý rozhodčí ukazuje sedm minut navíc a já nevím, zda si přát konec, či to, aby se hrálo dál. Je bod málo? Podle dění na hřišti ano. A opět se mi vybavuje Bary a 3:2…

K tomu nakonec tentokrát nedošlo, ale nebolí to. Baník předvedl fantastický výkon. Co víc by mohl udělat jakýkoliv marketing pro to, aby ti co byli na stadionu přišli příště zas?

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.