Autor Baníkovský týden (194.)
Víkend s ligovou klasikou. Označení ligová klasika, které jsem poprvé zaznamenal od Honzy Petruse, se pro měření sil mezi Baníkem a Spartou vžilo. A proč víkend? No, protože pro některé začal již v pátek večer.
To se v jedné echt tradiční hospodě v pražském podhradí sešla výborná sestava, aby oslavila životní jubileum „strýčka Trevora.“ Hostinský, který kolem nás kmital, byl bývalý výjezďák Sparty a nápoj, který byl hrdly trestán, byl z Plzně (včetně toho mého ostudného nealka). Takže ještě jednou vše nej oslavenci a hodně radosti na tribunách i mimo ně!
Původně jsem měl připravenou docela velkou pasáž na téma, které mezi příznivci Baníku rezonuje po každém méně povedeném úseku sezony. Ve zkratce by se dalo nazvat: „Smetana ven, Bělák ven!“ Někteří to píšou bez argumentů, někteří s argumenty a samozřejmě všichni na to mají z pozic fanoušků plné právo. I kritikou fanoušci vyjadřují zájem o Baník. Stejně tak mají právo psát o tom, že Baník je po Spartě nejméně efektivním klubem z hlediska poměru rozpočet:výsledky, což by bylo také na větší rozbor, protože pokud bychom šli pouze po rozpočtech A-týmů, ne celých klubů, nevyjde z toho Baník tak zle.
Přiznám se, že já osobně tak jasno v hledání viníka nemám. Když jsem v minulých dnech zahlédl pana Brabce v Praze na pracovních jednáních, došlo mi, že vlastně není nutné psát něco dlouhým rozborem. Nechci se vyjadřovat k jednotlivým jménům, ostatně pevně věřím, že všichni lidé v Baníku mají zájem na tom, aby se mu dařilo. I když k člověku dolehnou lecjaké informace, do detailů člověk nevidí, a tak by se mohl lehce dopustit křivdy. Pokud snad přeci jen mám dvě věci napsat, tak to, že trenéru Smetanovi chybí přísný a zkušený parťák v realizačním týmu. A že tím, co může Baník někdy brzdit, je fakt, že klub i lidi v něm pracující má pan majitel rád, neboť je to jeho nejmilejší firma. Pak je těžké být někdy tak přísný a náročný, jak by si to žádalo. Ostatně s tím druhým se náš sobotní soupeř vlastně potýká také.
Nabízí se zkrátka využít léto i k tomu, aby si vedení prošlo a zhodnotilo jednotlivé pozice v klubu. Jakou práci kdo dělá, na čem se podílí, jaké jsou jeho výsledky, zda už nedosáhl svého pracovního maxima, nebo jestli má schopnost a snahu růst a jak daný člověk pracuje pod vysokou zátěží, která přichází právě ve chvílích, kdy se nedaří a je třeba to zlomit. To poslední pak považuji ve výkonnostním odvětví, kterým sport je, za naprosto klíčové. A to vše vyhodnotit jak u lidí, kteří jsou přímo v klubu, tak u lidí a firem, kteří fungují jako externí dodavatelé.
Tím považuji úvodní zážitkovo-teoretické okénko za uzavřené a pojďme radši k fotbalu. Překvapen jsem byl oznámenou sestavou. Konkrétně absencí Bouly schopného dobře vykrývat střed a získávat míče a základní sestavou pro Koncevoje a Buchtu, tedy spolu s Jaroněm nejméně důrazné a soubojové kraje. Smysl mi to dávalo pouze pro případ, kdy by se Ondřej Smetana rozhodl hrát na Letné od začátku hodně otevřenou partii s cílem Spartu přestřílet.
Jak jsem byl před zápasem skeptický, začátek zle nevypadal. Hned po rozehrávce, která připadla domácím, šli naši borci do sprintů. V sedmé minutě dokonce i do vedení po dobře sehraném rohu. Jenže pak nás Sparta vytrestala přesně v duchu toho, co jsem napsal po zveřejnění sestavy. Pokud má mužstvo na Spartě uspět, nemůže prohrávat klíčové souboje ve vlastním vápně, což platí jak pro hráče v poli, tak pro brankáře. A z pohledu celého zápasu nemůžou hráči předvést to, co předvedl v osmnácté minutě Koncevoj, kdy stačil dvakrát strašně lacině svým nedůrazem přijít o míč. Buchta hrající na druhém křídle se o výsledek pral s mnohem větší odvahou a ochotou podstupovat bolest. A když už se bavíme o tom, co je nezbytné pro výhru na Letné, je dobré zmínit také proměňování takových šancí, jakou měl ve 34. minutě Almási po dobrém odskočení od bránícího Vitíka.
Rozhodčí Klíma bude jistě chválený za puštění zápasu, ale byly okamžiky, kdy mi to přišlo v první půli příliš. Fotbal to byl ostrý, v tempu a Baník sice šel do kabin s jednobrankovým mankem, ale ne jako odevzdaný soupeř. Zatím tedy odvážná strategie nevyznívala pocitově zle.
A vlastně obdobný dojem jsem měl i z poločasu druhého. Baník se až do konce držel na dostřel jedné branky a začal také postupně více riskovat, čímž ale logicky otevíral prostor pro sparťanské protiútoky. Ty se však dařilo úspěšně odvracet.
Co se týká baníkovských šancí ve druhém dějství, Buchtův skvělý průnik a přihrávku přes vápno bohužel nikdo do odkryté brány Hečovi neuklidil a vysoko nad mířila také střela Filipa Kaloče. Byť si další šanci Baník nevytvořil, vydržel v tempu a v nasazení až do konce. Fenomenálním výkonem se prezentoval Fleišman, o odpustek si řekl Lischka, solidně fungoval střed zálohy a Tetour nepřišel o nohy po několika ostrých zákrocích sparťanů.
Líbilo se mi, jak přes prohru odehrály nedávný zápas na Slavii Budějovice. Baník na Spartě nehrál o nic hůř. Prohra člověka vždycky štve, ale v takovéto podobě se dá skousnout. Kdyby hráči tímto způsobem přistoupili k utkání s Karvinou, bylo by na kontě o tři body víc.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
