Baníkovský týden (195.)

Sobotní část osmadvacátého kola přinesla jasnou výhru Slovácka nad Karvinou a v neděli přijel do Vítkovic Hradec. Otázka tedy zněla, zda své domácí utkání zvládne i Baník.

Hradec se pohybuje na hranici skupiny o titul, vede ho nám dobře známý lišák Miroslav Koubek a góly a asistence v něm sbírá Vlkanova, který do Baníku nakročeno v minulosti měl a nepřišel. A jaro ukazuje, že by se byl možná hodil a prosadil víc, než ti, kteří před ním dostali přednost.

Ještě na skok k Miroslavu Koubkovi. Před sezonou klub hledal někoho, kdo doplní tandem Smetana-Baránek z druhé části jara minulé sezony, aby dodal potřebné zkušenosti. Sázka padla na Tomáše Galáska. Když dám vedle sebe jeho a pana Koubka, pouze jednoho z nich si dokážu živě představit jako někoho, kdo umí kromě cukru servírovaného v jednoduchých dobách, kdy se daří, patřičně použít bič tehdy, kdy tomu tak není. Ale třeba mám prostě jen malou představivost a Galas a spol. dali mužstvu pořádný céres.

Pojďme ale již k zápasu s nováčkem soutěže. Trenérský štáb dal důvěru stejné sestavě, která vstoupila do utkání na Spartě, což značí, že s ní byl v předchozím zápase realizační tým zjevně spokojen. První postřeh, který ke mně dorazil, byl že jen třetina hráčů si s tribunami zpívala hymnu. Třeba se holt plně koncentrovali na to, aby jim neutekl vstup do zápasu jako s Karvinou. Jen tedy nevím, proč to podle toho nevypadalo na hřišti…

Hradec kombinoval, držel míč a dostával se k dobrým přihrávkám směřujícím do našeho vápna. Když v poslední čtvrthodině první půle Baník chvilkami okusil i útočnou polovinu hřiště, bylo to dílem několika vyhraných soubojů, nikoliv fotbalovosti, což je prostě strašně, strašně málo.

Do druhého poločasu šel Baník trochu živěji. Ale vážně jen trochu. Při vhazováních a rozehrávkách volných kopů se nikdo pohybem nenabízel, takže vše trvalo dlouho a zápas neměl žádný spád, což samozřejmě vyhovovalo hostům. Když šel po hodině dolů Koncevoj, udělalo člověku radost alespoň to, že se na hřiště dostal Jaroň. Po dalších pár minutách rozhodčí nechal dohrát ofsajdovou situaci, což skončilo nepříjemným zraněním Jardy Svozila. A tak se nakonec stalo, že tým, který tvrdošíjně odmítal hrát na dva pravonohé stopery, měl po příchodu Chlumeckého v sestavě dva levonohé. Symbolické dovršení nedělního modrobílého zmaru.

Čas plynul, ale na hřišti se stále nedělo nic. Za zmínku tak stojí snad jen Lischkovo nepřekvapivé vykartování na Plzeň. Linka mezi komedií a tragédií je někdy zatraceně tenká. Baník v jarních domácích zápasech mistrně kombinuje oba žánry. Akorát publikum to moc necení…

Respekt všem, kteří i přes dění na hřišti týmu fandili. Na Bazaly kupte zrcadlo, ať se do něj každý, kdo půjde k panu Brabcovi pro výplatu nebo s fakturou napřed podívá, než se odváží zaklepat.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.