Baníkovský týden (211.)

Jak vedení na tiskovce, tak hráči na hřišti. Tím bych stručně shrnul týden, ve kterém Baník načal novou sezonu domácím ostudným debaklem s průměrnou Sigmou.

Nepřesvědčivá tiskovka

Mylně jsem očekával čtvrteční polední tiskovku s oznámením nového hráče. Takového, který by splnil jednoduchou poučku – pokud chceme dotahovat první trojku, musíme přivádět hráče, kteří by v ní mohli působit. Místo toho jsem jako fanoušek dostal velmi rozpačitý výkon vedení v okamžiku, kdy mají prezentovat svou práci, vizi a navnadit nimi fanoušky ke koupi permanentky a chození na stadion. Dočkal jsem se ale spousty nepřesností (doufejme, že to nebyly neznalosti) o vlastním týmu. Možná jsem příliš kritický, avšak jako fanoušek jsem ve vyjádřeních představitelů klubu vlastně nenašel nějak energicky, přesvědčivě řečeno, proč bych vlastně na ten stadion měl jít. Jasně, řeknete bo Baník, dalších důvodů netřeba. Jenže tady jde taky o ty nové, které snad chceme na tribuny nalákat a k hluboké lásce a oddanosti ke klubu získat. Nepotřebuji cirkusová čísla, roznožky artistek a nová loga. Úplně mi bude stačit, když nebudou téměř všichni působit, jako by pro ně tiskovka byla nepříjemnou povinností, kterou si jen potřebují odbýt.

Sobotní blamáž

Směrem k sobotě jsem nebyl přehnaně optimistický, jak bylo asi patrné i v úterním podcastu. Mé obavy z remízového vstupu do soutěže byly třígólovým přídělem dalece překonány. Nejhorší není to, že Baník prohrál. Nejhorší je, jakým způsobem a že výsledek je zcela zasloužený. Říkal jsem si, co by se asi ve fanouškovské obci dělo, kdyby na lavičce stejnou premiéru prožil Pavel Hapal. Již od dob trenéra Kozla říkáme, že Baníku chybí pro moderní fotbal rychlost a více pohyblivých hráčů. A koho klub v létě přivede na přestup? Frydrycha, Takácse a pro ligu snad jen zatím nepoužitelného Kubalu. Ani jednoho v jejich klubech dál nechtěli. Nijak netruchlí, že jsou pryč, nemluví o oslabení, fanouškům se nestýská. Oproti tomu třeba zmíněná Olomouc přivede za drobné Zorvana, kterého měl Baník dvakrát blízko na očích dříve ve Vítkovicích a loni v Karviné a který hned ukázal, co je to hlad po míči a po naběhaných metrech, zkrátka chuť po tom hrát.

Můžeme si interně v klubu říkat, co chceme. Třeba si po tiskovce říkat, že to bylo dobré a dávat si high five, že se to zvládlo. Nebo se chválit, že jsme přivedli legendu Vrbu. Ale los či minulost ještě nikomu nic nevyhrály. Pravda o práci funkcionářů, trenérů i hráčů leží ve fotbale na hřišti. 0:3. Netřeba nic dodávat.

BP!

PS: Život má často tendenci zážitky smutné vyvažovat veselými. A tak se některým povedlo díky cestě na Baník třeba řídit lokomotivu. 🙂

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.