Autor Baníkovský týden (214.)
Mnohokrát jsem v týdnu slyšel a četl, že pokud porazíme Teplice, budeme mít po čtyřech kolech sedm bodů, což není špatné. Jenže sobotní utkání Baník nezvládl a po čtvrtém kole s lehkým losem a třech domácích vystoupeních má body čtyři. V tabulce pravdy mínus pět. V podstatě už nyní se dá říct, že z ligy budou ty poháry jen těžko.
Krize jako výsledek špatného vedení
Jedná se o nejhorší prvoligový start v éře Václava Brabce. V záchranářské sezoně 2017/18 měl Baník po čtvrtém kole bodů pět, o rok později devět, v další šest, v sezoně 2020/21 pět a v loňské devět.
Věci, které týmu ještě před rokem šly, nefungují. Hrozivá je třeba bilance obdržených branek. Přestože jsme hráli se soupeři, kteří po třetím kole patřili do spodku tabulky, inkasovali jsme ve třech domácích utkáních šest branek a v jednom jediném venkovním hned tři. Mimochodem, je to jedno z tajemství úspěchu Slovácka. Nedostává branky, tedy neprohrává. Opět se mi vybavuje oblíbená věta trenéra Petržely – v tabulce se nejvíc zajímejte o údaj o počtu inkasovaných branek. A když si projdete tabulky libovolných fotbalových soutěží, skutečně se pořadí týmů podle bodů zpravidla velmi podobá pořadí podle obdržených branek.
Nechci tvrdit, že je všechno špatně a že spějeme k boji o záchranu. Tak černě to nevidím. Jen snílkové a nenapravitelní optimisté ale mohou tvrdit, že je vše na dobré cestě. Není. Děláme chyby na hřišti i mimo něj. Co hůř, opakované. Podobně jako gambler, který hází tak dlouho peníze do jednorukého bandity, až mu jednou výhru konečně dopřeje. A ano, ony i chyby občas vedou k náhodnému dobrému výsledku. Přál bych si však, aby klub chyby spíš minimalizoval a dobré výsledky nebyly dílem náhody, ale systematické, dlouhodobé práce. A v tom na některé konkurenty prostě ztrácíme. V Japonsku mají dvě úžasné manažerské strategie, možná spíš filosofie – Hansei a Kaizen. Možná by taková malá exkurze v centrále Toyoty, jejíž dealer Autobond patří mezi velké sponzory Baníku, vůbec nebyla od věci.
Rozpačitý jsem z opakovaných rozporů mezi tím, co jako klub tvrdíme a co děláme. Příchod jednoho až tří hráčů z Plzně, pokud se informace v týdnu naplní, příliš nekoresponduje s vyjádřeními trenéra, ani ředitele klubu z předsezonní tiskovky.
Naopak velmi se mi líbil text v magazínu Deníku Sport, který mapoval vztah pana Václava Brabce k Baníku od počátků, přes koupi klubu, až po současnost. To byla radost číst. Jen si člověk říká, že někdy musí pan majitel snad fyzicky trpět, když vidí výsledky a hlavně výkony áčka, výkladní skříně každého klubu. Rok 2022 mu zatím moc radosti nenabídl. Snad se to ještě obrátí.
Rekrutování z Afriky
Minule jsem avizoval něco ke skautingu hráčů v Africe. Tak sem s tím. Zajímavým způsobem, obvyklým spíše pro kluby top pěti lig, totiž pojala při vyhledávání talentovaných hráčů v Africe Žilina. Pokud byste v posledních letech zabrousili na tabulku třetí ligy v Ghaně, nalezli byste tam tým MŠK Žilina Africa FC. Klub sídlí na předměstí hlavního města, jako afričtí šošoni působí od roku 2018, přičemž původní klub byl založený roku 1996. Paradoxně velmi málo se o klubu dočtete na stránkách jeho staršího sourozence ze Slovenska. Klub vede ghanský podnikatel Lamptey, kterého ke Slovensku pojí podnikatelské aktivity. Kontakt s klubem pro Žilinu zprostředkoval Prince Ofori, někdejší talent, který v Žilině působil a který si mimochodem připsal pár startů i za nedalekou Karvinou. Cílem klubu je nacházet mladé talenty v Africe, na jejich domovské půdě je rozvíjet a připravit na angažmá v Evropě. Klub vybudoval několik fotbalových hřišť a angažoval profesionální trenéry, Žilina pomáhá s materiálním vybavením klubu, což je jinak v chudších zemích černého kontinentu problém.
Z klubu se uskutečnilo několik přestupů do Evropy, jak do Žiliny, tak do Maďarska nebo Lotyšska. Svou stopu v příběhu má i současný trenér Baníku Pavel Vrba. V roce 2008 totiž vyrazil s manažerem Holeščákem hledat mladé talentované hráče pro Žilinu. A zaujala je trojice Ofori, Bello a Wisdom. Po příchodu na Slovensko trénovali s béčkem a postupně jim Pavel Vrba začal dávat minuty i v prvním týmu. Ofori velkou kariéru nakonec neudělal, na cestě vzhůru ho zastavila opakovaná zranění. Bello potenciál částečně naplnil, v Žilině a Trnavě hrál ligu deset let. Wisdom se nijak výrazně do statistik nezapsal, v první lize na Slovensku stihl sedmnáct zápasů a čtyři branky, všechny na hostování ve Zlatých Moravcích. Celkově byl tedy jeho případ zřejmě velikým zklamáním.
Možná zajímavější je tak současná pozice Prince Oforiho, který se stal fotbalovým trenérem a nedávno se takto do Žiliny vrátil. A pomáhá hned ve trojí roli – jako jeden z trenérů, jako skaut pro Afriku a jako pomocník pro Afričany působící v klubu. A že jich není málo – Benson, Abasa, Mensah, Owusu, Gidi, Addo a Jibril jsou součástí prvního týmu, v béčku a U19 pak najdete další. Prozatím se ale nedá úplně říct, že by Žilina trefila jackpot a na nějakém hráči z Afriky vydělala balík. Podle serveru Transfermarkt je nejdražším odchodem Afričana ze Žiliny přestup Mabouky do Maccabi Haifa s odhadovanou cenou 300 tisíc Eur. Jestli je žilinská cesta klubu v Africe správná? Odpověď asi ukážou nejbližší léta.
K přečtení na téma hráčů z rozvojových zemí černého kontinentu doporučuji rozhovor s Princem Oforim v Žilinském večerníku.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
