Autor Baníkovský týden (222.)
Fotbal je jako život. Co jeden den platí a bere se za dané, může být druhý den pryč. Změn v Baníku se během týdne neudálo málo. Snad to budou změny k lepšímu.
Konec Pavla Vrby, konec kondičáků, konec Honzy Baránka. Luděk Mikloško se netajil tím, že práci lidí ve sportovním úseku sledoval delší dobu a na rychlé personální změny se tak mohl předem připravit. Jejich razance mnohé zaskočila a dovedu si představit, jak i ty, kterých se výpovědi či přesuny (zatím) nedotkly, probraly k větší pracovní aktivitě. Otázkou bylo, zda se to v neděli proti Slovácku projeví na hřišti zvýšeným odhodláním, nebo naopak strachem.
Mimo jiné Lischkovy zdravotní problémy nedovolily trenéru Hapalovi příliš vymýšlet se sestavou, při absenci spolehlivého stopera nemohl zcela rozbít zažité mechanismy další změnou, a tak vlastně největší proměnou prošla záloha změnou rozestavení a zařazením Tetoura. Jasný byl i pokyn ke kolmé, rychlé hře. A přesně po jedné z takových akcí skvěle vyšla spolupráce Kuzmanoviče s Almásim, který mazácky prvním dotykem zakončil přes vybíhajícího Ngueyna. Na konci oslavy se znovuzrozený kanonýr ze Slovenska pokřižoval.
Trenér Hapal skákal u postranní čáry jak čamrda, povedeným akcím tleskal, hráče dirigoval, s týmem žil. Až jsem se bál, aby po utkání nebylo Priskeho kolečko…
Slovácko sice mělo v nohách čtvrteční zápas v Nice, po prvním obdrženém gólu ale nevypadalo odevzdaně. Ve chvílích, kdy se zdálo, že hosté získávají v utkání převahu, ale přišla rychlá rozehrávka po faulu nedaleko půlící čáry, Kuzma dal střílený centr skoro od brankové čáry prudce před branku Slovácka a Plavšič se zblízka nemýlil. 2:0 po krásné srbsko-srbské spolupráci. A následná oslava s míčem pod dresem a palcem v ústech zřejmě symbolizovala plodnost nejen fotbalovou. To musel být v Prague Resto Baru v Novém Sadu večer!
Uběhlo pár minut a Kalabiška v rychlém sledu vyfasoval dvě žluté karty a zamířil do sprch. Pro trenéra Hapala úvod ještě o něco lepší, než o jakém vůbec mohl snít.
To se ovšem nedá napsat o druhém poločase. Slovácko si vypracovalo několik náznaků šancí, následně udeřilo krátce před hodinou hry po rohovém kopu. A z jasné záležitosti udělalo drama.
To mohl utnout Almási, ale jeho hlavičku hezky vyrazil Nguyen. Oživit aktivitu vepředu a posunout těžiště hry směrem od branky Baníku, se trenér Hapal pokusil hned trojitým střídáním. Na hřiště přišli Jaroň, Buchta a Tijani.
Energie, kterou Baník sršel v prvním poločase byla přesto stále pryč. Chvíli oddechu musel hráčům zařídit kotel svou pyroshow.
Obavy o výsledek z nás nakonec sejmul svou levačkou až v třiaosmdesáté minutě krásným volejem Kaloč. Zbytek zápasu si už Baník pohlídal a získal důležité tři body. Nakonec ne krásně, ne jednoduše a ne bez nervů. Ale získal, a o to šlo tentokrát nejvíc.
Teď nás čekají Velvary a Plzeň. Bylo by hezké, kdyby se z dalekých výletů naši borci vrátili s nějakými suvenýry.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
