Autor Baníkovský týden (223.)
Minulý týden přinesl dvě utkání. A přestože Baník zvítězil pouze v jednom z nich, většina fanoušků vypadala spokojeně.
Středeční brzké odpoledne nabídlo příznivcům Baníku cestu do hezkého malého středočeského města zvaného Velvary, jehož klub ve druhém kole poháru vyřadil ligové Pardubice. Trenér Hapal dal sympaticky šanci mladému kádru a nasazení Hrubého a Měkoty se mu povedlo. Brankář sice jednu chybu udělal, což zpravidla dělá i všemi opěvovaný Kovář ve Spartě, ale jinak na hráče mluvil, organizoval si obranu, slušně rozehrával a v důležitém okamžiku předvedl výborný zákrok. Vážně ho chci brzy vidět chytat v lize. Komu se utkání ne zcela vyvedlo byla dvojice Sanneh s Jaroněm a hodně rozdílná hodnocení člověk slyšel na Miškoviče. Ten mým okem při gólu předvedl výborné zakončení, kde ale byly vidět i proti třetiligovému soupeři nedostatky, byla hra bez míče. Hodně zvláštně opakovaně působily situace, kdy Hrubý vyháněl spoluhráče před sebou, aby vytlačili soupeře dále od naší branky a pohyb nedávné posily z Balkánu byl tak pomalý, že se ocital až na linii s vystupujícími stopery. Ale tak třeba je to jen jazyková bariéra.
Baník zaujal i rozestavením se třemi obránci. Co si odnáším mimo spousty humorných příběhů (jezděte, jezděte, žádné zápasové studio tolik srandy nenabídne), je úplně jiná podoba předzápasové rozcvičky, jak do intenzity, tak do způsobu, kterým se odehrála, tak po týmovost (včetně potlesku všech po dokončení cviku). Týmovost, to je možná slovo, které bude po příchodu Luďka Mikloška často opakované. Sám buď individualitou se speciálními schopnostmi, ale pracuj pro tým.
Ze statistik pohárového utkání mne zaujal fakt, že domácí kombinovali častěji, než naši hráči (321:264), přestože míč kontrolovali pouze 30 % času.
V sobotu panovalo hezké počasí, a tak jsem si jako předkrm vybral utkání o první místo v nejnižší fotbalové soutěži. Možná i proto, abych laťku pro večerní utkání nasadil patřičně nízko. Viděl jsem pět branek a ukončení utkání v 81. minutě. Inu, ve čtvrté třídě je možné všechno. Ostatně, stejný dojem si člověk odnesl i z některých zápasů s Plzní v lize první.
Fotbal je sport, který rozhodují chyby. Kdo jich udělá méně a naopak potrestá ty soupeřovy, uspěje. Před utkáním jsem byl optimista. Přeci co zvládne Hlučín, zvládneme taky. Jenže našim borcům nestačilo varování v podobě tyče hned v úvodu zápasu a v desáté minutě nabídli domácím příležitost, která se neodmítá. Nejprve špatně zahraným autem (auty pro nás nejsou výhodou, ale trestem), poté neobsazením hráčů před dorážkou ve vlastním vápně (byť v početní převaze čtyři na dva)
Další osvědčené fotbalové moudro praví, že zápasy se vyhrávají v pokutových územích. No a když pustíte přihrávku, která jím projde až k neobsazenému hráči skrze malé vápno, nemůžete se divit, že vás soupeř potrestá. Ale pozor, Baník navzdory nepříznivému vývoji nepodával marný výkon, předvedl několik solidních kombinací a domácí v zápase překombinoval i přestřílel.
Blízko ke snížení byl hned po přestávce střídající Smékal, jeho hlavičku však zastavila tyč. Odměna za aktivitu se přeci jen dostavila. Po hodině hry a další povedené akci se dostal míč do vápna ke Smékalovi, který se o šanci skórovat připravil ne zcela povedeným prvním dotykem, ale míč do sítě přeci jen putoval z kopačky Almásiho. 1:2 a zajímalo by mne, kolik z vás si v tu chvíli vzpomnělo na Csaplárovu past.
Baník se dál snažil o aktivní hru, touha vyrovnat byla na hráčích patrná. Bohužel, ve chvíli, kdy se tým měl nadechnout k závěrečnému náporu, inkasoval z protiútoku potřetí.
Ani za rozhodnutého stavu Baník ze své hry neustoupil. I proto musím navzdory prohře říct – hoši, díky. Jen tak dál. Viděl jsem tým, který se ze soupeře nepodělal. Viděl jsem hráče, kteří chtěli ukázat, co dovedou. Takhle chci Baník vidět. Pracujte tvrdě dál, budete odměněni.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
