Autor Baníkovský týden (261.)
Další překvapení si pro fanoušky připravil sportovní úsek Baníku, když přivedl zahraničního asistenta Dannyho Searla. Vzápětí potěšil své příznivce i návratem Samuela Grygara z Interu Milán.
Návrat středního záložníka ze silného ročníku 2004 mi trochu připomíná někdejší návrat Jána Greguše. Hráč si vyzkoušel skutečně špičkový klub, profesionální prostředí, konkurenci, zahraničí a s tím související nutnost naučit se fungovat samostatně. Když Grygar v roce 2020 Baník opouštěl, spekulovalo se o částce půl milionu eur, kterou měl Baník inkasovat. Částku, za kterou se nyní vrací, jsem nikde nezaznamenal.
„Je to svým způsobem ocenění práce všech trenérů v naší akademii a současně snad i výzva pro ostatní kluky, že z Baníku může vést cesta na tak renomovanou adresu. Hráče jsme měli pod smlouvou, ale bylo by nesmyslné mu v odchodu bránit. I jeho touha vyzkoušet si takové angažmá je zcela pochopitelná,“ řekl při hráčově odchodu výkonný ředitel klubu Michal Bělák pro klubový web. To bylo ještě v časech, kdy se klub uměl s odchozími mládežníky normálně dohodnout. Snad se ta doba nyní vrací.
Grygar měl v Itálii dobře našlápnuto, podílel se na vítězství Interu v Primaveře, opakovaně trénoval s A-týmem Interu, startu za první tým v Serii A se ale nedočkal a perspektiva prosadit se v italském velkoklubu se zmenšovala. Možností kam jít, měl hráč více. Zvolil ale návrat do Baníku, kde se očekává, že během půl roku až roku pro doroste pro A-tým a nahradí tak hráče, kteří by během stejného období mohli Baník opustit – Filipa Kaloče či Dana Tetoura. Sam může Baníku pomoci nejen na hřišti, ale i tím, že svými návyky z top klubu ukáže svým vrstevníkům, jak přistupovat ke kariéře profesionálního sportovce. Vůbec bych se nedivil, kdyby se v případě Grygara povedlo to samé, co v případě Stronatiho – prodat jednoho hráče dvakrát do zahraničí.
Příchod Dannyho Searla má mít pro klub několik efektů. Jeden z nich se částečně potkává i s Grygarovým návratem, kdy má anglický trenér hráče zvyknout na to, co by je čekalo v zahraničí. Komunikace v cizím jazyce, trochu odlišný osobní přístup. To by ale samozřejmě bylo od zahraničního asistenta málo. Měl by se individuálně věnovat zahraničním hráčům v Baníku. Zejména pro ty z Nigérie, kde je angličtina pro jinak nesmírnou jazykovou rozmanitost země úředním jazykem a Searlova minulost ve West Hamu nebo v Chelsea by mohla být dostatečným důvodem k respektu. A Danny Searle tím, kdo z nich dostane maximum.
Pavlu Hapalovi by pak měl asistovat zejména tím, že dostane svěřeny některé tréninkové jednotky a při přípravě na soupeře poskytne nové pohledy na protivníky. K tomu mu má pomoci fakt, který by pro cizince v roli hlavního trenéra mohl být nedostatkem. Totiž neznalost jiných týmů, určitou nezatíženost zažitých pohledů na ně. A i to může být drobným střípkem, ze kterých se na konci každého zápasu poskládá úspěch, či neúspěch. Obecně si myslím, že příchod kohokoliv, kdo není v malém rybníčku českého, potažmo ostravského fotbalu již vztahově angažován, a tím zatížen a limitován, může být pro Baník osvěžením. Uvidíme, zda Danny Searle vysoká očekávání naplní a zda i on najde v práci pro Baník zalíbení. V posledním působišti totiž navzdory dobrým výsledkům nevydržel ani rok.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
