Co na srdci, to o Baníku

Další ztracená sezona

Byl to velmi deštivý večer, tenkrát začátkem března v Praze. V Ostravě byly jarní prázdniny a my jsme se s rodinkou rozhodli prožít je v hlavním městě. A já, protože jsem zvyklý vytěžit z návštěvy města nad Vltavou maximum možného a kromě návštěv všech možných atrakcí, které jsou k vidění jen v matičce stověžaté, jsem domluvil s pány @LudekMadl a @homor1922 přátelské setkání, kde jsme u piva a s tataráčkem v prostředí příjemné hospůdky, debatovali o … no jak jinak, hlavně o Baníku.

Na závěr našeho setkání jsem se velmi nezávazně domluvil s panem Mádlem na případném rozhovoru po skončení sezóny, ve kterém by okomentoval uplynulý ročník z pohledu dění v Baníku Ostrava. Musím s potěšením konstatovat, že se pan Mádl k naší velmi nezavázné dohodě postavil jako správný chlap čelem a na mé otázky, velmi ochotně odpovídal. Pane Mádle, velmi si toho vážím a děkuji.

Jak byste zhodnotil aktuální ročník F:L z pohledu Baníku?

Neúspěch. Další ztracená sezona, ve které nekorespondovaly vynaložené finanční prostředky a ambice s výsledkem. Po katastrofálním rozjezdu sezony může být Baník rád, že se nakonec vyhnul akutním záchranářským pracím. Byť do skupiny o udržení nakonec tak jako tak zahučel.

Ano, drtivá většina fanoušků a také odborná veřejnost považuje právě skončený ročník z pohledu Baníku jako velmi neúspěšný. Našel byste i nějaká pozitiva, případně je na dohled světlo na konci tunelu?

Nejpozitivnější příběh s sebou nese Matěj Šín, kterému se podařilo porazit strašnou nemoc. A vrátit se i se svým talentem na hřiště. Věřme, že ho čeká velká kariéra, na které bude Baník výrazně participovat. Obecně se jeví, že mnohé zlé bylo k něčemu dobré. A v leckterých ohledech už snad Baník prozřel. Není to tak dávno, co jsem v odpovědích na vaše otázky zmiňoval, že si ve vrcholovém fotbale nelze hrát na sentiment. A například Laštůvka tedy nemůže chytat věčně. Jak Letáček, tak Hrubý na jaře prokázali, že s nimi v bráně rozhodně není Baník slabší. A jaro přineslo velký rozkvět Tijaniho.

Krásně jste zmínil jarní vzestup Muhameda Tijaniho, který mnohé velmi překvapil. Jeho výkonnostní vzestup byl natolik markantní, že se o něj začala velmi intenzivně zajímat SK Slavia Praha a po táhlých jednáních došlo k dohodě a jeho přesunu do sešívaných řad. Měl Baník odolat vábení a nadstandardní nabídce, anebo prodat, dokud Tijani platí za horké zboží?

Podle mých informací činila přestupní částka 28 milionů korun, přičemž do této částky je započítáno hostování s opcí hráče Ewertona, finanční plnění tedy bude nižší. Obecně, myslím, platí jedna důležitá věc: Klub se může rozmýšlet, zda prodá, nebo neprodá, jak chce, ale podstatné je, co se přitom děje v hlavě hráče. Pokud se už jednou fotbalista ztotožní s přestupovou nabídkou a chce do nového klubu, obvykle za lepšími podmínkami a vyššími cíli, odejít, pak bývá hodně kontraproduktivní držet ho v dosavadním klubu takříkajíc na sílu. Hrozí, že se takový hráč naštve, ztratí duševní pohodu, může třeba i vytvářet toxickou atmosféru v kabině a podobně. Nemusí to platit u všech fotbalistů a u všech nabídek, ale speciálně u Afričanů, kteří obvykle bývají v tomto ohledu pod velkým tlakem svých afrických manažerů, kteří pochopitelně mají z dalších přestupů profit, je riziko té zlé krve, kterou jsem naznačil, poměrně vysoce pravděpodobné. Myslím, že Baník udělal s Tijanim dobrý obchod.

Baník už několik sezón stojí na místě, stagnuje. Pohybujete se jako novinář v prostředí vrcholového fotbalu už řádku let, proč se pořád nedaří vynaložené prostředky proměnit v hmatatelný úspěch?

Budu se opakovat. Baník ventiluje obrovské ambice, a když s tím pak výsledky nekorespondují, dostává se pod obrovský tlak. Například i od vlastních náročných fanoušků. Baník se chce prezentovat jako velkoklub, ale přitom funguje div ne na bázi rodinného klubu. To se kříží, to nemůže fungovat. Baník by si také měl odpovědět na otázky, jestli chce úspěch hned, nebo až v horizontu třeba tří let, anebo vsadí na dlouhodobou koncepci, jejíž základní podstatou bude intenzivní preferovaná práce s vlastní mládeží. Ovšem přinesla by úspěch třeba až v horizontu pěti, možná deseti let. Všechny tyto varianty samozřejmě vylučují, že se s nejlepšími dorostenci a juniory bude zacházet tak, že kdo nepodepíše, bude rok bez fotbalu. Nebo že ti nejlepší budou odcházet za pár drobných nebo dokonce zadarmo do juniorek konkurenčních ligových týmů. V Baníku musí cítit perspektivu a zájem. V minulých letech to ale v řadě případů vyznělo úplně opačně.

Čím dřív Baník bude chtít úspěch, tím intenzivněji musí pracovat s nakoupenými posilami, tím pádem se skautingem, s datovou analýzou. A vědět, jakým fotbalem se bude chtít prezentovat nejen v příští sezoně, ale třeba i za zmíněné tři roky nebo dokonce za pět let.

Každopádně jenom z vlastních odchovanců asi Baník svůj příští mistrovský tým nepostaví, vždy bude potřeba nějakého doplnění, zejména fyzické schopnosti afrických hráčů jsou nyní takříkajíc v kurzu.

Předchozí řádky vycházejí z předpokladu, že v Baníku budou přetrvávat ambice na zisk titulu nebo pohárových umístění. Jinak samozřejmě existují i další varianty. Například smířit se v lize se středem tabulky a vychovávat talenty pro jiné kluby. S tím by se ale asi fanoušci, ani majitel nesmířili.

Pokud chce Baník konkurovat Spartě, Slavii nebo Plzni (tak jak fungovala donedávna), musí si udělat analýzu, co v těchto klubech funguje jinak než v Baníku. Například v péči o A-tým. V šíři realizačního týmu. V možnostech pro trénink či regeneraci, ve zdánlivých detailech jako je stravování a vůbec chování fotbalového profesionála. 

A tam kde Baník najde největší rozdíly, je začít postupně odbourávat. 

Baník se zachránil, ale jsou výsledky a hra, které pod vedením Pavla Hapala dosáhl, dostatečně opravňujícím k tomu, aby tým vedl i do další sezóny?

Upřímně řečeno, to, kam se po fotbalové stránce dokodrcal Pavel Hapal, se mi vůbec nejevilo jako přesvědčivé. Nechci mu křivdit, nebo se osudově plést, ale zrovna v Pavlu Hapalovi opravdu osobnost, která vyvede Baník z temnoty průměru do světel ramp a vtiskne mu moderní metody a způsob myšlení, tak takovou osobnost v něm bohužel opravdu nespatřuji.

A vidíte vůbec v českém prostředí tuto zmíněnou trenérskou osobnost?

Absolutní sázkou na jistotu se teď jeví být jen Jindřich Trpišovský. A toho asi Slavia Baníku jen tak nepůjčí.

Dlouhodobě prokazuje schopnost jít si za svým a dovést to efektivně k výsledkům Martin Svědík, jehož svého času vynucený odchod beru jako doposud asi největší pitomost, jaké se Baník dopustil v tomto století.

A v Bohemce v uplynulé sezoně zazářil Jaroslav Veselý, naznačil tím obrovské předpoklady, uvidíme, zda je potvrdí i v sezonách dalších.

Slibnou budoucnost vidím pořád i před Davidem Horejšem, způsob, jakým o fotbale přemýšlí, je podle mě správný, progresivní.

Mimo hlavní provoz zůstávají dva zajímaví trenéři, kterým bych stále přičítal schopnost odvést výbornou práci. A to Ivan Hašek s Vítězslavem Lavičkou, nynější šéftrenér sparťanské mládeže. Ale vzhledem k tomu, že jsou oba sparťani, tak by asi nebylo rozumné zkoušet jejich kvality zrovna u rivala v Baníku.

A pak je tu muž s nálepkou podivína Josef Csaplár. Dát prostor jemu může po mém soudu přinést dva možné výsledky: buď absolutní parádu, nebo absolutní katastrofu. Problém je v tom, že je natolik svérázný, že s ním po pár týdnech koexistence dokáže málokdo vyjít. V Liberci to svého času fungovalo, když se Csaplárova umanutost korigovala obrovskou lidskou moudrostí a nadhledem Ladislava Škorpila. Už je to, pravda, trochu historie. Přinejmenším v práci s mládeží a výchově k ofenzivnímu fotbalu by měl Josef Csaplár každému klubu co dát, kdyby to od něj chtěl. Výsledky jeho práce v Příbrami byly svého času v tomto ohledu vynikající.

Jak podle vás pracuje marketing klubu, pokud vypustí na sociální sítě video, kde se trenér vyjadřuje k tomu, že nebude nominovat mladé hráče, protože by ho mohli kritizovat trenéři týmů bojujících o setrvání v soutěži? 

Chápu, co Pavla Hapala k tomu vyjádření směřovalo. Nechtěl narušit regulérnost soutěže, chtěl předejít tomu, aby jeden tým bojující o záchranu nemohl říct: Hele, proti nám jste hráli v plné palbě a proti nim s juniory.

Zároveň chápu i to, proč video tolik rozhněvalo fanoušky.

Asi se video s tímto obsahem, nebo takto komunikované do světa vypouštět nemělo. Předpokládám, že se z toho všichni zainteresovaní poučili. Nicméně tohle opravdu považuji za drobnost, na níž současnost, ani budoucnost Baníku opravdu nestojí.

Jak vnímáte dosavadní působení Luďka Mikloška v roli sportovního ředitele Baníku? Bude z něj ten kýžený muž, který dostane Baník tam, kam patří?

Rád bych tomu věřil. Léta působil coby brankář nebo trenér brankářů ve West Hamu a mohl si tam běh profesionálního klubu nakoukat. Další zkušenosti sbíral v rámci spolupráce s agenturou Sport Invest, tam nahlédl do problematiky vyjednávání fotbalových obchodů. Limitující pro něj je samozřejmě skutečnost, že prostředí zná dobře, ale zatím ho nahlížel jen z jiných roli, sportovního šéfa zatím v žádném klubu nedělal, takže si i tuhle novou profesi bude muset nejdřív osahat, lépe řečeno už ji řadu měsíců osahává.

S tou rolí je spojeno to, že musí dělat spoustu rozhodnutí. Některá z nich logicky budou správná, jiná méně. Skvělým manažerem se stane, když si to bude umět zpětně vyhodnotit a z případných chyb se poučit. Každopádně je důležité nebát se rozhodnutí dělat a být na stejné vlně s majitelem. Předpoklady k tomu, aby byl výborným sportovním ředitelem Baníku, má, myslím, Luděk Mikloško vynikající.

Jméno, které často rezonovalo ostravskými ochozy a nejen jimi, zní Srdjan Plavšič. Jeho hostování bylo haupttrefou jak pro klub, tak pro něj, souhlasíte?

Na poměry české ligy je to samozřejmě mimořádný hráč. Jeho zrychlení a ofenzivní schopnosti jsou mimořádné. Na druhou stranu má i své rezervy, za prvé v náladovosti a za druhé v defenzivní činnosti. A jiný už asi nebude. Pokud se objeví v týmu, kde mu trenéři dají prostor k tomu, aby ukázal své klady a zároveň zajistí pomocí herního systému a jiných hráčů, aby nebyly tolik vidět zápory, pak může být samozřejmě takovému týmu velmi užitečný. Což se v Baníku v řadě utkání stalo.

Jak se díváte na nepsané pravidlo, které je v české lize praktikováno, kdy hráč nesmí nastoupit v utkání proti klubu, ze kterého byl na hostování uvolněn?

Není to žádné pravidlo vyplývající z řádů či legislativy. Jde o obvyklou součást smlouvy o hostování, kterou spolu uzavírá klub A, kde je fotbalista kmenovým hráčem, s klubem B, do kterého jde hostovat. Ta smlouva určuje, jak dlouho bude fotbalista v klubu B hostovat, kolik za to klub B klubu A zaplatí. A také jak se kluby A a B budou podílet na plnění finančních požadavků hráče.

V Česku, ale i v jiných zemích bývá součástí dohody klauzule, nepřesně vykládaná tak, že za tým B nesmí fotbalista proti týmu A nastoupit. On totiž nastoupit může, pokud klub B nějakou sumu doplatí. Ta suma je samozřejmě ve smlouvě specifikována, nebývá to částka malá, ale zároveň nejde většinou o žádné miliony. Řekněme od desítek tisíc až po sto nebo dvě stě tisíc korun. Záleží tedy na výkladu: lze to vykládat tradičně, tedy že klub A zakazuje fotbalistovi, aby proti němu za tým B nastoupil. Anebo si můžeme říct, že touto klauzulí klub B šetří na nákladech, které s sebou hostování hráče nese.

V Česku jsou hostování extrémně přebujelá, je to dáno velkým ekonomickým odskočením trojice nejsilnějších klubů od většiny ostatních. A tato extrémní situace vytváří extrémní případy, kdy někdy nemůže za týmy nastoupit půlka obvyklé základní sestavy, protože je tolik hráčů napůjčováno zrovna od aktuálního soupeře.

Nové směrnice budou počet hostování limitovat, tím se snad problém do značné míry vyřeší.

Ze strany klubů A rozumím snaze omezit start jejich hráče v týmu B zejména v situaci, kdy toho konkrétního fotbalistu tým A z výrazně převažující části ještě platí. Tomu pak rozumím, že když klub A činí takto hráči i klubu B vlastně dobrodiní, tak už by bylo trochu moc, aby mu fotbalista v dresu B dal ještě ve vzájemném utkání třeba dva góly.

Obecně by jistě bylo lepší, kdyby starty hráčů nic neomezovalo, ale jak říkám, právě popsané variantě asi rozumím. Stejně tak může mít hráč trochu zmatek v hlavě v situaci, kdy vidí, že jeho kmenový tým A hraje o titul a on by mu to na hostování v dresu týmu B výborným výkonem a gólem pokazil. A v létě by se měl vracet do klubu A a nezahrát si s ním třeba kvalifikaci Ligy mistrů, protože to staronovým spoluhráčům tehdy ještě v dresu týmu B pokazil. To je další aspekt, který si třeba spousta lidí neuvědomuje.

Věci jsou prostě někdy trochu složitější, než jakými se na první pohled zdají být.

Dnes celkem úspěšný trenér a bývalý hráč Baníku Marcel Lička je jménem, které bylo několikrát zmiňováno v souvislosti s možností budoucí spolupráce s Baníkem. Jak by se měla obecně postavit společnost k lidem, kteří sice odsoudí válku na Ukrajině, ale pak přijmou pozici hlavního trenéra Dynama Moskva?

Na jednu stranu platí, že české trenéry úspěšné v zahraničních soutěžích nemáme prakticky žádné. Na stranu druhou: po agresi ruských jednotek na Ukrajinu nastala opravdu mimořádná situace a další působení v ruském prostředí s sebou nese významná, ani od sportu neoddělitelná a naprosto jednoznačná, až odsouzeníhodná negativa.

Rodiny Ličkových jsem si vždy vážil, každá debata s Vernerem Ličkou o fotbale byla pro mě vždy přínosná, považoval jsem ho vždy i za člověka s velkým přehledem a nadhledem. O to víc mě zaráží, že jeho synové právě nyní v Rusku trenérsky působí i nadále. Nechci je soudit, nebo dokonce dávat někomu návod k tomu, co si o tom má myslet. To nechám na každém jednotlivci. Pro mě je to zklamání. Sportovní a kariérní úspěch právě v ruské soutěži, právě v těchto válečných časech, je bohužel překryt tlustou černou stuhou za zmařenými a zničenými životy na Ukrajině.

Po údajně tvrdém vyjednávaní mezi Baníkem a Slavii přichází do Ostravy na hostování Ewerton. Má šanci pobláznit Ostravu podobně jako to dokázal Srdjan Plavšič?

V kontextu české ligy jde bezpochyby o hráče s mimořádnými schopnostmi. Ve Slavii ho přibrzdilo poměrně vážné zranění, pokud v Baníku najde herní pohodu, může mu být velmi užitečný a fanoušky v hledišti potěšit nejen svojí efektivitou, ale i nevšedními kouzly s míčem.

V současném přestupovém období patří tým kolem Luďka Mikloška k těm nejaktivnějším v lize. Tanko, Rigo, Markovič, Blažek, to jsou nové tváře v modrobílem dresu, u koho z nich vidíte největší potenciál prosadit se do základní sestavy? (pozn. editora: rozhovor vznikl před příchodem Kpoza, Madleňáka, Grygara a Kubaly)

Všichni jsou zajímaví, záleží jen na nich a na konkurenci uvnitř Baníku, jak se prosadí. Tanko je sice menší než Tijani, ale poločasovým hattrickem do sítě Farulu Constanta naznačil, že jeho zajímavá střelecká bilance z Varnsdorfu nebyla rozhodně náhodná.

Rigo hrává za slovenskou U21, Blažek má za sebou zkušenosti z mládežnických týmů Bröndby, Markovič v minulosti chytal za české dorostenecké výběry.

Řekněme, že Tanko a Blažek už jsou trochu starší, měli by být dostatečně vyzrálí, zatímco Rigo i Markovič jsou pořád jakoby na hraně mezi mládežnickým a dospělým fotbalem, ale už ten potřebný krok do něj potřebují udělat. Nemalý potenciál by ve všech jmenovaných dřímat měl, teď mají tři týdny přípravy na to, aby ho trenérům ukázali a o sestavu si na hřišti řekli.

V současné době spoluvytváříte podcast Nosiči vody a publikujete na serveru Gazetisto, kde máte rubriku Je to kulatý. Můžete těm co neví, o co jde, přiblížit, jakým způsobem se tam mohou s vašimi články setkat?

Podcast Nosiči vody připravujeme s kolegy Jaromírem Bosákem, dlouholetým televizním komentátorem, a s Karlem Tvarohem, donedávna obráncem Sparty B. Snažíme se v něm glosovat aktuální fotbalové dění, nacházet různé spojitosti a podobně. Podcast najdete v příslušných aplikacích nebo na webu Seznam Zprávy.

Vedle toho jsem na webu Gazetisto spustil projekt Je to kulatý. Publikuju v něm své texty, které se pokoušejí o pohledy do fotbalového či obecně sportovního zákulisí, naznačují byznysové trendy spojené s fotbalem, nabízejí profily osobností i s kapitolami, které jste buď neznali, nebo už pozapomněli, snažím se, aby šlo o prémiové texty, pokud možno vždy s nějakou přidanou hodnotou oproti produkci běžné na českých webech.

Kdo chce vidět, o čem píšu, může si nabídku sám prohlédnout na tomto odkazu. Alespoň začátky textů jsou vždy volně přístupné.

Předplatitel si za 99 korun měsíčně může každý text samozřejmě přečíst celý. Všechny nové články pak budou chodit do jeho mailové schránky a navíc získá plný přístup i ke všem dosud publikovaným textům. Každý měsíc se snažím nabídnout přinejmenším 10 nových textů. Za 99 korun můžete předplatné a jeho výhody vyzkoušet a po měsíci se sami rozhodnout, jestli vám za tu částku stojí, nebo ne. Pokud to vyzkoušíte a dáte mi šanci, budu samozřejmě rád.

Co po takhle obsáhlém rozhovoru dodat závěrem? Snad jen přání, aby ten nadcházející ročník F:L byl pro nás, co máme bílé srdce a modrou krev, průměrný. To znamená lepší než ten, co byl, ale horší než ten, co přijde po něm!

Fotbalu zdar a Baníku zvlášť!

Další články z:Co na srdci, to o Baníku

Komentáře nejsou povoleny.