Autor Baníkovský týden (119.) – analytik Jurij Dinaburskij
Hrál jsi někdy fotbal závodně?
Fotbal závodně jsem nikdy nehrál, v podstatě moje kariéra skončila ve 14ti letech, to byl první a poslední den, který jsem strávil v profiklubu, což bylo ještě v Rusku. Nastoupil jsem k druhému tréninku na umělce a udělal si koleno, čímž se moje fotbalová kariéra schýlila ke konci. Pak jsem s rodiči přijel sem, šel na střední školu a pak pokračoval ve studiu na vejšce, konkrétně jsem studoval medicínu do čtvrťáku. Potom jsem to ukončil, protože mě to přestalo naplňovat a začal psát blog na Facebooku, což mě pak dovedlo právě k tomu pracovat ve fotbale.
Co Tě přimělo k tomu začít jej podrobně analyzovat a kdy se z koníčku stala práce?
Po asi šesti měsících publikace na mém blogu mě kontaktoval Kuba Dobiáš což je zakladatel společnosti 11Hacks, dříve Fullreport scouting, která se zabývá datovou analytikou a vzhledem k tomu že jsme měli hodně podobné názory na fotbal a oba jsme tomu rozuměli zhruba stejně a chtěli jsme o tom přemýšlet ze stejného pohledu, tak jsme si docela sedli. Po měsíci a půl mě přidal do skupiny s mladými trenéry, se kterými probíral taktiku. Mezi nimi byl David Holoubek, jiní nevím jestli chtějí, abych je jmenoval, ale v každém případě to jsou trenéři, co trénují ligové dorosty nebo béčka, nebo jsou třeba i v kádrech A týmů. Probírali jsme taktiku, společně jsme dělali videa, většinou jsem u toho stál já, v podstatě šlo o to, že se přeložil článek ze stránky Spielverlagerung, asi po měsíci jsem začal spíš psát články vlastní. To mi vyhovovalo daleko víc. Dělal jsem videa a ukazoval současné trendy a týmové součinnosti ze zahraničí, trenérům se to docela líbilo a byly u toho ve spoustě případů zajímavé diskuze. Tímhle způsobem jsme se vzájemně seznámili a v okamžiku, kdy David Holoubek šel trénovat Liberec, což bylo asi po třech měsících od seznámení, tak mě poprosil abych šel s ním mu s prací pomoci. Měl volné místo scouta nebo analytika, tak mě poprosil, abych mu to v Liberci dělal a já samozřejmě souhlasil. Byla to zajímavá zkušenost a v tu chvíli se z mého koníčku stala práce, protože jsem poprvé dostal nějakou funkci ve fotbalovém klubu. Samozřejmě jsem udělal spoustu chyb a spoustu věcí, které bych nyní hodnotil jinak, ale jsem za čas v Liberci hrozně rád, moc mi to dalo z hlediska pojetí jak práce s hráči, tak celkově s porozuměním fotbalu.
Co je na Dukle tvou náplní?
Na Dukle jsem v pozici videoanalytika, což obnáší dva hlavní směry pracovní náplně. První se týká týmového a individuálního videa, to znamená že stříhám zápasy, stříhám tréninky, zajímavé momenty na kterých bazírujeme. V podstatě když se ta videa formují, tak přemýšlím, co tam mohu začlenit, jaké zajímavé věci, trenér si řekne, co by chtěl vidět a potom to video probíráme společně buď s hráči, individuálně nebo ve skupině. Souvisí s tím i natáčení tréninků dronem, protože opravdu chci mít přehled o celé hře. Dron jsem si pořídil, abych mohl natáčet z opravdu velké výšky a vidět veškeré posuny hráčů. Natáčím i některé zápasy, ale to není hlavní náplní mé práce, tam spíš občas pomáhám našemu kameramanovi. Během zápasů se hlavně zaměřuji na to, jak hraje soupeř, sleduji z výšky zóny, přes které můžeme třeba útočit nebo jiné zajímavé věci, které trenér nemůže vidět z lavičky, takže během zápasu mu o poločase předávám informace o prostorech, které třeba nevyužíváme nebo o herních problémech, které nejsou vidět z lavičky. Třeba jak funguje soupeř při standardních situacích. Samozřejmě někdy vyčtu ze hry něco zajímavého, co třeba může změnit zápas. Nejlepší příklad je naše utkání s Prostějovem, kdy jsme spolu s asistentem o poločase upravili standardní situace takovým způsobem, že jsme dali gól a kvůli tomu jsme i ten zápas vyhráli.
Kolik utkání týdně vidíš a co na to tví blízcí :-)?
Těžko říct kolik utkání, opravdu se to skoro nedá ani spočítat. V přípravě na každého soupeře sleduji minimálně jeho poslední tři zápasy a zápasy soupeře, který hraje buď podobně anebo mají některé elementy, které se pak dají použít pro týmové video. Daleko nejvíce se ale zaměřuji na taktické trendy a na naši hru, to znamená, že daleko víc vidím třeba naše tréninky nebo naše zápasy a zároveň sleduji i zápasy mezinárodní, to znamená Ligu mistrů, Premier league. Zdaleka ne vždycky vybírám zápasy top týmů, protože mě mohou zajímat věci z jiných taktických systémů ke kterým mám třeba blíž, to znamená že třeba v Anglii teď sleduji každý zápas Brightonu, hledáme společné věci v Leedsu a třeba Atalantě, nebo třeba Fiorentina, Inter je pro nás teď hrozně zajímavý protože hraje podobné rozestavení a do ofenzivy je to velmi zajímavý tým. Každopádně to je ta druhá složka mé práce – vývoj metodiky, vytváření videí která mohou být použita v mládeži pro rozvoj hráčů, protože chci mít studijní materiál pro trenéry kteří se chtějí zlepšit a nějakým způsobem hráče vést k tomu co potřebujeme. Což se vztahuje ještě k předchozí otázce k náplni práce.
Datová analytika se stala určitým módním trendem přestupů. Je opravdu možné vyskautovat hráče pouze dle dat?
Datová analytika je rozhodně velmi důležitým nástrojem pro scouting současnosti. Rozhodně se nejedná jen o módní trend, ale o strategicky důležitou součást fungování každého klubu. Věřím tomu, jsem rád, že s Kubou Dobiášem spolupracujeme a podílíme se na tom, že se tento směr čím dál tím víc rozvíjí, že i české kluby už o to mají dlouhodobě zájem a spousta z nich si datovou analýzu dělá. Jako český fotbal v tom zaostáváme za Evropou, ale jsem rád, že i české kluby už k tomu přicházejí, protože jde o zcela objektivní hodnocení hráčů a herního výkonu obecně. Jestli se dá vyskautovat hráč jenom díky datům? Můžu říct, že data mohou být jednoznačným filtrem díky kterému odlišíš špatného hráče od dobrého, stoprocentně se ti nemůže stát, že hráč který vypadá špatně, tak v novém působišti předvede bůhví jaký výkon. Je jasné, že tenhle filtr dokáže klubům ušetřit spoustu peněz. To je první role datové analýzy. Druhá je komplikovanější v tom smyslu, že datová analytika je teď v v podstatě na začátku svého rozvoje, takže ty statistické modely vznikají a testují se, takže je jasné, že některé z nich fungují lépe a jiné hůře. Nicméně rozhodně můžeš díky datové analýze vyskautovat hráče, aniž by ses na něj díval a z většiny případů se trefíš. Ale abys ho vybral opravdu správně, tak se na něj stejně musíš podívat. Jsem zastáncem toho, že bez videa nebo osobní přítomnosti na zápase bys nikdy neměl hráče do klubu přivést. Z jednoduchého důvodu, protože data jsou absolutně skvělá, ale musíš je dávat do kontextu. A pokud rozumíš fotbalu, tak data ti jednoznačně pomůžou, ušetří spoustu času spoustu peněz a dokáží odhalit stránky, které neuvidíš hned. Nicméně je nutné poté, co jsi hráče vyhodnotil v datech jako zajímavého, ho shlédnout a podrobně rozebrat tyhle a tyhle čísla ukazují tenhle a tenhle problém nebo tuhle a tuhle silnou stránku. Přesně na tom se zakládá i společnost 11Hacks, která krom analýzy dat se zabývá samozřejmě i skautingem a má ve své struktuře trenéry a skauty kteří dokážou rozebrat dost podrobně výkon hráče a propojit tím pádem analytiku a reálný skauting.
Někteří fanoušci by v českých týmech chtěli vidět talentované hráče ze zemí bývalé Jugoslávie, Afriky apod. Dají se tam objevit skryté klenoty, kterých si nevšimli agenti z Anglie, Německa a dalších ekonomicky silnějších zemí? A lze je objevovat systematicky?
Na začátku musím říct, že těch hráčů je opravdu hodně. Je pravda, že jak v zemích bývalé Jugoslávie tak v Africe dokážeš najít zajímavé hráče, nyní je zajímavá třeba i Skandinávie nebo Pobaltí, protože hráči v těch ligách nejsou tak přeplacení a jednoznačně tam jsou zajímaví hráči kteří unikají scoutingu. Ideální příklad je Oscar Dorley ze Slavie který šel do Liberce právě z Litevského klubu. Tím pádem jednoznačně ano, ale nejde to očekávat od většiny klubů, prostě z jednoduchého důvodu, fotbalové prostředí je hrozně konzervativní je hrozně malý počet trenérů a fotbalových ředitelů, kteří jsou otevření ke všem státům. Naprostá většina věří tomu, že česká liga je specifická a i hráči z top lig se tu nedokáží rychle adaptovat, což vede k tomu, že vybíráme jenom z českých hráčů nebo z hráčů slovenských. Je to jednodušší pro trenéry, protože nemusí pracovat s různou mentalitou hráčů, mají v podstatě mentalitu kterou znají dobře. Za mě je to určitá konzervativnost, se kterou úplně nevím jak bojovat. Ale je to určitě jen otázka času. Nicméně jsem rád, že u nás na Dukle to tak není, jsme opravdu otevření vůči všem státům a právě díky tomu jsme našli i Pabla Gonzalese ze třetí španělské ligy a přivedli jsme i další zajímavé hráče, teď se jako jeden z nejzajímavějších hráčů jeví Seung-Bin Kim z Koreji a tak dále. Opravdu se dají vyskautovat hráči i jinde, je to komplexní proces a samozřejmě nestojí pouze na datovém skautingu. Pokud by byla větší snaha prostředí, tak tady máme daleko víc mladých talentovaných hráčů z jiných států. Nicméně pro české trenéry je jednodušší spoléhat na hráče, které znají, kteří jsou adaptovaní a radši vezmou nekvalitního českého hráče, který je tady třeba šest let, než mladého a zajímavého ze zahraničí.
Dukla se v tuzemském prostředí hodně vymyká způsobem, kterým fotbal dělá, snaží se ovládnout hru dominantním držením míče. Není jednodušší hrát ,,na Páníka,“ soupeře nechat hrát a počkat si na protiútoky do otevřené obrany?
Co se týče herního modelu na Dukle, na začátku chci jednoznačně říct, že naše herní pojetí nemá nic společného s tím, že chceme hrát atraktivně nebo někoho bavit. To, že teď to tak vypadá je důsledkem konzervativity českého prostředí a českého systému. Tady v podstatě nikdo nechce hrát fotbal, nikdo se nechce měnit a nikdo nesleduje moderní trendy. Když říkám nikdo, tak jsou tam samozřejmě výjimky, je jich docela dost, tím bych nechtěl shazovat úplně každého trenéra. Oni samozřejmě vnímají ty týmové součinnosti, jenomže prostředí je nastaveno určitým způsobem, což si myslím souvisí třeba s tím, jak teď hraje Baník. Prostředí je nastavené tak, že chtějí po trenérech výsledek, ideálně zítra a přitom hra vypadala, jak vypadá hra třeba Manchesteru City. Bohužel, vzhledem k tomu, že naši hráči k tomu nejsou vedeni, a připomínám, že vybíráme hráče jenom z českého prostředí, nehledáme hráče v zahraničí, my vybíráme z hráčů co prošli českým fotbalem nebo pod českými trenéry, tak my teď absolutně nemáme typologii hráčů na to, abychom hráli moderní fotbal. To tak prostě je. Jsou výjimky, vidíme, že jsou momentálně v podstatě tři, čtyři, co se týká našich hráčů, pokud pomineme gólmany, kteří hrají v zahraničí. A není to jenom proto, že nejsme fyzicky nebo rychlostně připravení, což s tím také souvisí, ale hlavní problém, proč málo hráčů odchází do top lig je, že opravdu nevyrábíme moderní hráče. Hlavní příčinou je, že po trenérech je vyžadován výsledek okamžitě, řada z nich musí přemýšlet o svém živobytí a tak musí pokračovat s tím, co znají, co jim nebudou ostatní rozporovat. Takže jdou hrát jednoduše ,,na Páníka,“ jak tomu říkáš ty, 4-4-2, blok a spoléhat na protiútoky. Na Dukle si myslíme, že tahle cesta nikam nevede ze dvou důvodů. Jednak moderní fotbal se absolutně změnil. Když se podíváš na jakýkoliv tým v Lize mistrů, tak všichni hrají úplně jinak než naše týmy, je to vidět i z datových analýz. V naší lize vidíme, že v každé akci jsou tři až čtyři přihrávky, což je opravdové číslo, to si nevymýšlím, 3,5 až 4 přihrávky na jednu útočnou akci, a v Anglii jich máš 10-12, tak je jasné, že to je trošku jiný sport. Vidíme to pak i na pohárech, kde týmy jako Hapoel dokážou být problémem jak pro Plzeň, tak pro Slavii. Naše herní pojetí (na Dukle) je spojené s tím, že chceme mít zápas pod kontrolou, chceme najít cestu, jak kontrolovat hru. Když se podíváme na top týmy, tak je to vždy podobný způsob. Je to kompaktnost, vzdálenosti v každé fázi hry, nikdo už nehraje na ,,velký hřiště“ jak se říkalo předtím, zvětšují ho jen když to potřebují a aby ho mohli okamžitě zmenšit a míč sebrat zpátky. Je to naprostá herní inteligence od hráčů, chceme aby hře rozuměli, mohli zastoupit na jiné pozici v případě, že se tam ocitnou, takže je to určitá univerzalita. A samozřejmě kondiční náročnost. To s tím také souvisí, hráči musí být neustále v pohybu, musí sprintovat, bez toho to nejde. Samozřejmě přerod hráče, který do tohoto systému nesedí, trvá hrozně dlouho. Je těžké v našich podmínkách najít hráče, který splňuje tyto požadavky, protože jak jsem říkal, hráče pro moderní fotbal v Česku nevyrábíme. Co se otevřely klubové akademie, tak se to teprve zlepšuje, čekám, že v blízkých letech takoví hráči budou. Vidím to na mladých i třeba z Baníku. Jenomže ten fotbal co chceme hrát my je teď těžko realizovatelný, protože nemáme prostě čas na to, abychom ty hráče připravili. Proto jsme rád, že na Dukle nám ho dávají a můžeme na tom neustále pracovat, protože naprosto jistě víme dvě věci. 1) Pokud hraješ z bloku a nekontroluješ míč, nemůžeš kontrolovat hru. Když nemáš hru pod kontrolou, nejsi v roli trenéra, který něco ovládá, ale jenom v roli trenéra který čeká, jak to dopadne. A náhoda je blbec :-). Když nemáš něco pod kontrolou, zápas můžeš prohrát, aniž bys za to nějakým způsobem mohl. Chceme prostě mít co nejvíc toho, co se na hřišti děje, pod kontrolou. 2) Náš způsob hry jednoznačně zlepšuje hráče. Vidíme to jak vizuálně trenérským okem, tak na datových analýzách. Všichni naši hráči za rok a půl, nebo skoro už dva roky, kteří se nacházejí v tomto tréninkovém procesu, tak se jednoznačně zlepšili. Ne všichni třeba dostatečně na to, aby hned hráli první ligu, ale spousta z nich by opravdu měla již koketovat s těmi nejlepšími týmy, což nám ukazuje třeba i přestup Daniela Tetoura, který se z pouze nadprůměrně inteligentního hráče stal v tuto chvíli, krom top3 klubů, okamžitě stal druhý, třetí nejlepší střední záložník v lize. A ten přerod se s ním stal ve druhé lize, v našem systému. To je důkaz, že to funguje.
Hra ,,na Páníka“ ale není moc dobrý pojem, protože já považuji Páníka za výborného trenéra hlavně směrem do defenzivy, kde to know how doopravdy má, umí dobře zvolit sestavu a reagovat na utkání, a právě si myslím, že z českých trenérů je jeden z nejlepších. Styly jiných trenérů mi přijdou daleko horší. Úplně klasický příklad je, že trenér si řekne já chci hrát kombinačně, a vzápětí mu třeba stoper zkazí přihrávku, dostanou gól a už nikdy kombinačně hrát nebude. To je přesně to, čemu říkám české prostředí. Všechno je jenom o výsledku a jedné konkrétní chybě. Udělá se chyba, ruce pryč, už nebudu nikoho rozvíjet, budeme to zkoušet ukopat a budu doufat, že mě v tom klubu nechají. Tohle ale není koncepční práce.
Souvisí způsob hry Dukly s tím, že při vysokém podílu držení míče, množství přihrávek, se více rozvíjí individuální schopnosti hráčů a tím se zvyšuje jejich hodnota?
Jak už jsem odpovídal u předchozí otázky, herní způsob souvisí s tím, že chceme hráče zviditelnit. I z logiky věci je jasné, že čím víc budou mít dobrých řešení na míči, které jim naší strukturou hry umožníme, tím je to lepší jak pro čísla, tak pro vizuální vjem. Abych to vysvětlil jednodušeji – máte stopera, který jen nakopává dlouhé míče do útočníka. U něj záleží na tom, jak je ten útočník schopný, jak je dobrá obrana proti němu a kam ten balon odskočí. A z deseti přihrávek mu třeba šest vyjde, ale je to o náhodě. My když nabídneme stoperovi pět, šest variant, kam může přihrát, bude vědět že může hrát kteroukoliv z nich, tak bude vědět, že přihraje přesně. Vždycky posune útok dopředu, protože mu nabízíme jen varianty dopředu a nikdy neztratí balon. Takhle ten náš koncept funguje, když to převedeš na jakýkoliv post, tak je to stejné. Chceme, aby tým byl pohromadě, aby vzdálenosti mezi hráči byly extrémně nízké, aby hned po ztrátě mohli tlačit na míč. Vem si, že střední záložník je nějakých 25 metrů od místa, kde jeho tým ztratil balon. Může tlačit na soupeře? Nemůže! Takže nebude mít ani pokus o odebrání míče, ani odebraný balon, ani nepomůže týmu, aby se dostal do dalšího protiútoku. Náš herní model spojuje tyhle věci a tím pádem zvedá hodnotu toho hráče. Když porovnáme vstupní data hráče a jeho progres, tak vidíme posun v řadě věcí. Samozřejmě, jsou nedostatky, kvůli kterým musíme třeba tréninkový proces měnit, nebo upravovat, protože řeknu narovinu, ne všechny věci stíháme s hráči probrat a zkoušet, takže se zaměříme na ofenzivu, pak se zaměříme na defenzivu a díky tomu vznikají výsledkové výkyvy. Ale to je logická věc.
Mohl by být obdobným způsobem hry úspěšný nějaký průměrný tým v lize? Nebo by si takový tým koledoval o příděly od kvalitnějších týmů?
Jsem přesvědčený o tom, že takhle může být úspěšný jakýkoliv klub na jakékoliv úrovni, akorát si musí přesně stanovit cíl. Pokud se jedná o klub typu Dukly, ne úplně bohatý klub, ale klub který je finančně závislý na tom, jaké vychová hráče, tak by se měl spíš zaměřit na výchovu hráčů na více času pro mladé kluky a na to, abys ty hráče ukázal světu a vydělal na přestupech. Druhá cesta je orientovat se na výkon, budeš do systému hráče scoutovat a kupovat, je to cesta finančně náročnější ale může ten tým dovést do pohárů, do Ligy mistrů. Pokud se nezvolí ani jedna strategie, tak samozřejmě můžeš dostávat příděly od větších klubů, ale pokud jdeš strategicky a víš, že chceš ty hráče zviditelnit a prodávat, tak pak je ti jedno, že třeba jednou prohraješ 5:0. Když se to stane, tak víš, že je to díky tomu, že tvůj mladý kádr není výkonově stabilní a není schopný odvádět konstantní výkony, nicméně ty víš, že jdeš za jasným cílem. Když se orientuješ na výsledek a hráče si do systému koupíš, tak ten výsledek bude lepší, to víme. Hráč, který umí hrát fotbal, se jednoznačně v takovém systému prosadí, a zjistíš, že takový hráč se prosadí v každém systému. Příklad – Pablo Gonzales, který byl v našem systému nezbytný hráč a pomáhal nám právě ve výkonnosti. Jakmile odešel do úplně jiného systému, tak stejně se tam neztratil a teď patří po nějaké adaptaci k nejlepším hráčům Sigmy Olomouc. Když mi takového hráče vytáhneme, díky datům a způsobu hry ho zvedneme, tak pak už bude platný pro jakýkoliv tým.
Baník v průběhu sezony koupil z Dukly Dana Tetoura, ten se okamžitě stal pro tým přínosem. Jak bys tohoto hráče charakterizoval?
Co se týká Daniela Tetoura, tak jak už jsem zmiňoval, za mne je to jeden z nejtalentovanějších a nejlepších českých záložníků co máme, jedná se o nepochybně správný přestup, vzhledem k fotbalu, vzhledem k systému, kterým Baník hrát chce. Je vidět i na hřišti, že je to okamžitý přínos, je jednou z největších současných zbraní Baníku do ofenzivy, takže za mě je to rozhodně pro Baník správný krok. Dana moc dobře znám, proto nebudu úplně objektivní, ale myslím si, že je charakterově naprosto v pohodě, není to žádný lídr, ale dokáže se do té role postupně propracovat, jednoznačně se v tom lepší. Je to hrozně pracovitý kluk, který dobře zná svoje tělo a umí si tréninkový proces uzpůsobit tomu, aby se zlepšoval, zlepšoval a zlepšoval. Takže dobrá volba a zajímavý somatotyp. Co se týká fotbalové složky, je to jeden z nejchytřejších fotbalistů se kterými jsem kdy pracoval, myslím si, že asi nejinteligentnější, rozumí hře, perfektně má přehled co se děje před ním i za ním a mezi řadami, rozhodně by se uplatnil v jakémkoliv českém týmu a je to jeden z těch mála hráčů, co může jít i do zahraničí, neztratí se tam, je to moderní fotbalista. Teď jsem ho vychválil, samozřejmě jsou tam i slabší stránky, soubojovost, určitá nechuť učit se novým defenzivním věcem, ale neznamená to, že se v tom už nezlepší, ba naopak si myslím, že on si postupně uvědomuje své slabé stránky a aktivně na nich pracuje. Když to shrnu – jednoznačně dobrý přestup, je to jeden z nejlepších českých záložníků a z hlediska herní inteligence je to nejlepší hráč, kterého mohl Baník získat.
Když jsme u Baníku – ten se snaží pozměnit herní styl do větší fotbalovosti, ale moc se mu to nedaří. Máš názor proč tomu tak je? A není tento cíl v rozporu se současným kádrem? Je na hře Baníku vidět Kozlův rukopis? A dá se ve hře Baníku vypozorovat systém?
Nechci a ani nemám právo práci trenéra Kozla kritizovat. Neodkážu si představit ani polovinu složek, se kterými v Baníku pracuje, protože to jsou i vztahy s majitelem, s vedením klubu, transferová strategie a tak dále. Nemá to vůbec jednoduché. Takže teď se bavíme jen o taktice a herním projevu, protože práce trenéra je věc komplexní a ten zbytek nebudu hodnotit, protože do toho nevidím a nemám právo tohle hodnocení dělat. Po taktické a herní stránce tak trenér Kozel se snaží poskládat neřešitelnou mozaiku z kádru, který je dlouhodobě vedený k něčemu, a který je zvyklý hrát úplně jiný fotbal, tak chce udělat daleko fotbalovější mužstvo. Zároveň je po něm vyžadován okamžitý výsledek. Toto zadání je absolutně neřešitelné v současné fázi a proto musí být zvolena nějaká konkrétní cesta, kterou se Baník dál vydá. Buď, což si myslím, že je nejlepší, je dostatek času a prostředků , čímž nemyslím jenom finance, ale i rozhodovací práva o tom, jak to změnit, koho z týmu dostat a koho naopak přivést, a tým postupně poskládat. Je to otázka minimálně dvou let, což znamená, když ten proces už zahájil, tak potřebuje minimálně ještě dvě přestupová okna aby měl hotový kádr a až po dalším půlroce, kdy si to přeskládá, se můžeme bavit o tom, jestli se to daří nebo ne. Za mě by měl tu důvěru dostat, protože se snaží řešit, co je absolutně neřešitelné, Chce po Laštůvkovi, aby rozehrával nakrátko, když ten je zvyklý celou kariéru hrát úplně jinak, chce po hráčích, kteří nejsou zvyklí hrát fotbalově aby se uměli v herních situacích rozhodovat a to je naprosto nereálné v tuhle chvíli. Příchody Tetoura a Meny, toho hráče neznám úplně dobře, ale dokáži si představit, co je to za somatotyp, tomu mohou napomoci. Baník se může vydat cestou výkonnosti, to znamená v tuto chvíli potlačit snahu vybudovat fotbalovější mužstvo, je to cesta, která může skončit fotbalovým úspěchem, ale bohužel pro trenéra skončí tím, že nikdy nebude hrát to, co chce. Pokud se teď Baník vydá cestou výkonnosti a povede se to, tak už nikdy ty hráče nepřesvědčí o tom, že mají hrát jinak. Takže až se přestane dařit, přijde série porážek, tak jako trenér nejspíš skončí. Já bych byl pro druhou cestu, to znamená nechat mu rozhodovací právo a pravomoci poskládat mužstvo jinak, a počkat si.
Kdyby sis mohl z Baníku vybrat tři libovolné hráče do Dukly, kteří by to byli a proč?
Pokud bych teď vybíral hráče do Dukly z Baníku, tak bych nešel prakticky po žádném hráči áčka, možná bych přemýšlel akorát o Stronatim, protože má zajímavou typologii pro český fotbal. To kdybych byl absolutně pragmatický. Ale kdybych musel někoho vybrat, tak jednoznačně bych šel po mladých hráčích. Jednak proto, že v Dukle chci dlouhodobě pracovat s mladými hráči, protože jejich návyky ještě nejsou zformované, a nebudou postavený proti modernímu fotbalu jak hráči zkušenější, a také proto, že tam jsou opravdu zajímaví kandidáti. Šel bych po Šmigovi, po Kukučkovi, přemýšlel bych o Levčíkovi, líbí se mi Wojatschke, ale vím, že tam jsou důvody, proč ještě furt není v dospělém fotbale, ale zajímal by mě také. Možná Barkov. Upřímně nejsem ani tolik přesvědčený o Drozdovi, na rozdíl od všech, kteří mu dávají důvěru. Možná se mýlím, ale mě se až tolik nelíbí.
Kdybys mohl sestavit ideální sestavu z prvo a druholigových hráčů mimo Slavii, Spartu a Plzeň, jak by vypadala?
Vybral jsem hráče, kteří nemusí být na svých pozicích nejlepší, ale mohli by do mého pojetí hry zapadnout. je mi jasné, že je tam hodně neznámých u takových sestav nikdy nevíš, jestli se mohou sehrát nebo ne. Z toho pohledu jsme o tom nepřemýšlel, nestavěl jsem to jako sestavu na zápas béčkové reprezentace :-). Beru to tak, že postavím hráče, kteří jsou zajímaví a mohli by spolu hrát a kteří by seděli do pojetí fotbalu, který chci hrát.
Brankář: Kinský:
Vím, že není teď nejlepší brankář v první a druhé lize, ale chci gólmana, který umí a chce hrát nohama, který bude riskovat, který se bude ukazovat a chci aby ta sestava byla mladší.
Obrana: Tijany, Hubník, Svozil:
Potřebuji tam zkušenost, dal jsem tam Svozila, protože si myslím, že to fotbalista je a Tijanyho, protože potřebuji hrubou sílu a stopera který zároveň rozumí fotbalu a je zodpovědný a silově připravený.
Záloha: Pešek, Doumbia, Kozma, Tetour, Vodháněl:
Zprava Pešek, za mě jedno z nejlepších křídel, já tomu nikdy neříkám halfbek, protože já nechci, aby bránil chci aby byl v záložní řadě, bránit budou jiní hráči. Doumbia, Kozma, Tetour, o Kozmovi se ví hrozně málo, je to šestka která hraje u nás na Dukle, ale je to hráč jediný v českém fotbale schopný nahradit Součka, to co dlouhodobě hledá Trpišovský. Je to defenzivní šestka, která pokryje obrovský objem hřiště a ještě k tomu umí hrát fotbal. Vloni absolutně nejlepší hráč druhé ligy. Nabídky, které přišly, nebyly úplně dostačující, protože opravdu se jedná o hráče, který ve všech statistikách, třeba datové analýze, vypadá jako nejlepší a stropový ve všech věcech jak na míči, tak bez míče. Pak Gonzálese nebo Doumbiu, zvolil bych Doumbiu, protože jeho forma se mi líbí daleko víc. Zleva bude hrát Vodháněl, za mě nejzajímavější křídlo do ofenzivy, takovou typologii tam chci vidět.
Útok: Azevedo, Pulkrab:
V útoku Pulkrab, útočník, který umí dát gól ze všeho a Azevedo, protože jakmile hraje, tak se zvedá výkonnost Baníku. Když vybírám z týmů, které nejsou top týmy, tak tam není lepší alternativy.
Byl to těžký úkol, protože naprostá většina hráčů, které bych do sestavy dal, je ve Slavii nebo v Plzni, jednoznačně bych šel po Buchovi, Ševčíkovi to jsou fotbalisti, ti by nahradili Tetoura a Doumbiu.
Přemýšlel jsi někdy, proč se zahraniční trenéři neprosadili v ČR, a naopak trenéři z ČR nejsou příliš žádaní v zahraničí?
Tady musím být trochu kritický. Tak jako celá společnost, tak i ve fotbale hrozně zaostáváme a proto o české trenéry je momentálně minimální zájem v zahraničí. Netrénují moderně, nevyužívají moderní tréninky, což znamená, že o dovednostech přemýšlí spíš izolovaně, než v zapojení do herních konceptů. Nemluví anglicky nebo německy, málokdy mluví cizími jazyky. Ti trenéři, kteří se od tohoto stereotypu liší, jako třeba Lička nebo Vrba, tak už v zahraničí jsou, jiní jako je třeba Trpišovský tak některé nabídky odmítli. O tom to je, že máme velmi málo moderních trenérů kteří o tom opravdu přemýšlí a jsou schopní své znalosti prodat v jiných jazycích. A proč se tady nedaří zahraničním trenérům? Pro některé trenéry česká liga není zajímavou destinací, vzhledem k tomu, že neznají její specifika, a není vůbec jednoduchá a pro člověka z jiné země je náročná v tom smyslu, že je hrozně soubojová, je hrozně o defenzivě o řešení situace jeden na jednoho, a to je třeba to, co trenéři z okolních států tolik neřeší nebo neznají, tento styl jim tolik nesedí a proto tady ani úspěšní být nemohou. Pak je tu finanční ohodnocení, v průměrném týmu zde nedostanou zdaleka takový plat, jako by měl třeba i ve třetí Rakouské lize. A poslední věc je jazyková bariéra. Trenér, který by přišel, plácnu, z Maďarské nebo Dánské ligy, tak se potká s tím, že má kádr složený jenom z Čechů. Nezná českou mentalitu, jazyk, hráči neznají dost často také slova anglicky, takže je to opravdu složité v konzervativním českém prostředí. Je to zavřený z obou stran. Stejné je to u top klubů. Pokud nějaký trenér přišel ke Spartě, kde měl samé české hráče, tak nemohl být úspěšný, pokud tam měl zahraniční, tak ten tým měl poskládaný tak, že s ním stejně nemohl ničeho dosáhnout v české lize, což je případ Stramaccioni. I když o něm si zrovna nemyslím, že je dobrý trenér, takže je otázkou, jestli tady vůbec měl působit. Dokáži si představit jedinou situaci, kdy přijde zahraniční trenér třeba do top klubu, bude mít právo rozhodovací o tom, jaké hráče přivede, poskládá si ten tým a postupně, koncepčně bude pracovat. Což je případ, když nepůjdu daleko, Dunajské Stredy, kde si vybrali trenéra podle toho co předvádí, spolu s ním poskládali kádr tak, jak on chtěl, a teď jdou za herním modelem, kterému věří. Takhle by měl za mě vypadat top český klub. Jenže my to nemáme ani v jednom, ani Slavie se tomu neblíží a takové pojetí fotbalu nebo sportu nám hrozně chybí.
Máš nějakou kariérní metu, které bys chtěl ve své profesi dosáhnout?
Nehledě na to, že pracuji spíše v trenérském realizáku, spolupracuji s trenéry daleko více než se sportovním ředitelem a tak dále, tak mojí kariérní metou je spíš práce ve vedení klubu, nastavení filosofie a koncepce klubu. Nebo práce sportovního ředitele, to znamená výběr hráčů, nastavení sportovní koncepce klubu a sledování, aby se dodržovala v rámci mládeže i v rámci áčka, béčka a tak dále. Mým snem je pracovat v klubu, který bude opravdu vědět za čím jde, a je mi úplně jedno, jak je ten cíl stanovený, jestli vyhrát Champions league nebo vychovávat hráče ve druhé maďarské lize. Chci mít prostě jasně stanovenou strategii, chci k ní správné pojetí hry, k tomu přivést trenéry a postavit fungující model, který bude vydělávat. Pro mě je fotbal byznys, nehodlám k tomu mít žádný jiný vztah a myslím si, že je to hrozně podceňované v českém prostředí. U nás je to spíš hračka v rukou lidí, kteří ani pořádně neví, co s tím chtějí dělat, to třeba musím říct, že majitel Dukly je na tom daleko líp a má přehled o tom, jak by to mělo fungovat. Pro mě je ideální prostředí takové, kde budu mít jasný cíl, vychovávat hráče, prodávat hráče, a vydělávat tak, aby klub fungoval a byl nezávislý na majiteli a přinášel mu peníze. Nechci být trenér, který hraje fotbal, který ho třeba baví, chci být manažer, který vydělává peníze pro majitele a zároveň předvádí hezký fotbal.
Moc děkuji za odpovědi, čas i ochotu!
Jurije můžete sledovat na profilu: https://twitter.com/FotbalovyGeek?s=20
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
