Autor Baníkovský týden (136.)
Fanoušci Baníku jsou mimořádně věrní. Jen tedy by ta jejich věrnost nemusela být tak často zkoušena.
Vždycky když se poslední dobou přes roušku nadechneme a začneme doufat, že by přeci mohlo být líp, tak jsme brzy vyvedeni z omylu. Naposledy v sobotu na hřišti pražských Bohemians při utkání s Pardubicemi.
Z různých důvodů měl trenér Kozel díky absencím možnosti sestavy hodně omezené a hlavně pohled na lavičku byl nezvyklý. Sanneh, který v lize ještě nenastoupil, Sor, jehož přestup klub snad ani oficiálně neoznámil, Murin s jedním ligovým startem či Drozd, který ligové trávníky ochutnává po malých douškách, podobně jako talenti z akademie ochutnávají první krabicová vína na lavičkách porubských parků.
A proti nám Pardubice. Dost možná největší překvapení ligy. Místo boje o sestup plují ligou ve středu tabulky s týmy, které vyhlašovaly boje o poháry, jako třeba… no nechme to být.
Nepřekvapilo mne, že Baník nastoupil s pěticí záložníků. Byly pro to dva silné argumenty – pomoci Kaločovi více spoluhráči v jeho blízkosti (jednodušší na rozehrávku) a zároveň využít jedné z nemnoha slabin sehraného týmu z města perníků – častých ztrát míče. Co jsem čekal, ale nepřišlo to snad za celý zápas – vysoké napadání soupeře, které by ho k těm ztrátám víc a víc nutilo.
Nakonec to tak byl Baník, kdo častěji přicházel o míč. Konkrétně 137x (Pardubice 118x). Z toho rovnou 24x jsme přišli o míč ve třetině hřiště nejbližší Laštůvkovi. To se nám stalo naposledy v utkání s Plzní (28x). Prvním smutným hrdinou utkání se stal Filip Kaloč, který na přední tyči před koncem prvního poločasu při rohu neuhlídal dvakrát tak starého Jeřábka a Pardubice šly do vedení. V půli trenér Kozel sundal Menu a k Šašinkovi poslal Zajíce. Teprve z pozápasového vyjádření jsem pochopil proč – podobně jako ve Zlíně se prý pohyboval v jiných prostorách, než si trenér přál. No, Menu si rozebereme jindy. Jen bych tedy podotknul, že za poločas stihl šest přihrávek na do té doby jediného útočníka Šašinku. Kolikrát k němu dostali míč ostatní záložníci za 80 minut, co byl Šašinka na hřišti? Buchta a Kaloč 2x, Holzer 1x, Sor 1x, Tetour a ostatní záložníci 0x.
Ještě větším smolařem utkání se stal Pokorný, kterého po zápase mnozí posílali na lavičku, případně ještě do temnějších končin. Vidíte to, a přitom nebýt jedné jediné situace ve vlastním vápně, byl by jeho výkon velmi dobrý. Nevěříte? Tak schválně. V zápase ze 47 přihrávek 40 adresoval spoluhráčům. Z jedenácti vzdušných soubojů devět vyhrál. Získal 21x míč pro svůj tým. Jeho parťák z obrany Stronati přihrával 52x, spoluhráče našel ve 40ti případech. Z deseti vzdušných soubojů vyhrál pět. Míčů od soupeře získal 14. No a na konci byl on střelec branky, zatímco Pokorný viník jedné z obdržených. Někdy můžete dělat svou práci kromě jednoho zatraceného okamžiku dobře a stejně můžete být za vola. I to je fotbal.
Hlavičkové souboje J. Pokorného (zdroj:Wyscout)
Zio si nakonec zahrál v útoku, kde si nevedl vůbec špatně. Možná by klidně mohl Tijaniho učit nohama on, pro začátek by to stačilo. Výsledek i fakt, že byl Laštůvka v brance opět oporou, je vám známo, přičemž o zápase asi padne ještě hodně vět ve večerním podcastu (pondělí 22. 2., 18:30), takže se pojďme zaměřit na výkon debutanta Sora a mladé naděje Drozda.
Yira Colins Sor byl narozdíl od Pokorného po zápase veleben. Předvedl rychlost a perfektní asistenci do střelecké pozice skórujícímu Tetourovi. A co předvedl dál? Z dvaceti zapojení do hry byl úspěšný v devíti případech. Ze šesti přihrávek jednou ztratil míč v nebezpečných prostorech před vlastní brankou a pětkrát našel spoluhráče přesně. Všech šest jeho přihrávek přitom mířilo do stran. Oba vzdušné souboje prohrál. 3x o míč přišel, 2x jej získal. Dvakrát přihrál spoluhráčům do zakončení, jednou úspěšně obešel protihráče. Jednou fauloval, jednou byl faulován. Pozitivní je, že dokáže ze stran chodit do středu hřiště, jak ukazují i místa, kde se na hřišti zapojil do hry. Méně pozitivně pak vyzní počet zapojení, ve kterých neuspěl (Holzer na druhé straně měl úspěšnost o 17 % větší). Asi se také potřebuje adaptovat na soubojovost ligy. Příslibem pro budoucnost je, ale okamžitého spasitele v něm nehledejme.
Úspěšná a neúspěšná zapojení Sora do hry (zdroj: Wyscout)
Jakub Drozd se do hry v ligovém utkání dostal v této sezoně poprvé. Ve středu zálohy nahradil Filipa Kaloče. A i těch 25 minut na hřišti stačilo k tomu, aby vynikly rozdíly mezi nimi. Drozd hraje výš a pohybuje se až k soupeřově šestnáctce, což je jednou ze slabin Filipa Kaloče, který do útočné třetiny prakticky nechodí. Drozd se do hry zapojil čtyřikrát na vlastní polovině, sedmkrát na soupeřově, kde byl úspěšnější (4 úspěšná řešení) než na polovině vlastní (1 úspěšné řešení). Čtyři z pěti jeho přihrávek našly správného adresáta. Zatímco pohyb a fotbalovost jsou na jeho straně, úspěšností v soubojích za Kaločem zaostává. Ale to je věc, na které se dá pracovat. Na nabrání svalů a síly ,,Drozdič“ poctivě maká a 184 centimetrů vzrůstu je slušná fyzická dispozice. Chce to jen nabrat zápasovou praxi v dospělém fotbale…
Úspěšná a neúspěšná zapojení Jakuba Drozda do hry (zdroj: Wyscout)
Los do konce letošního ročníku Fortuna:Ligy vyšel tak, že doma bychom ztrácet již neměli (Teplice, Příbram, Opava, Boleslav, Brno, Zlín, Karviná) a těžší soupeři nás čekají venku (Slavia, Slovácko, Bohemians, Olomouc, Sparta, Plzeň). Pro umístění na pohárové pozici bude potřeba kolem šedesáti bodů. Sedm zvládnutých domácích utkání a k tomu tři výhry venku. Optimistickým pohledem – pořád máme šanci 🙂
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
