Autor Baníkovský týden (137.)
Trenér Luboš Kozel skončil. Osudná se mu stala domácí remíza s celkem Teplic, který na jaře působí jako snad nejmarnější mužstvo ligy. Pro klub je to velká rána. Koncepční i finanční. A špatnou zprávou je, že záruka neopakování omylu neexistuje.
Těžko říct, zda si bič na sebe upletl Luboš Kozel sám, když oznamoval tři cíle své mise – lepší herní projev, poháry a zapojení odchovanců, nebo zda mu tyto cíle byly dány klubem. Osobně považuji naplnění všech těchto tří cílů současně za takřka nemožné. Klub by měl říci, co je vlastně prioritou, který z úkolů je nejdůležitější. Pojďme si i přesto projít, jak se LK dařilo jednotlivé cíle plnit.
Lepší herní projev – splněno na 30 %
Mise trenéra Kozla začala velmi slibně. Výhra na Slovácku, domácí remíza s Jabloncem, kdy Baník byl vítězství blíže a výhra v Budějovicích, přičemž to byl vždy hezký fotbal. Zlom nastal při pohárové ostudě na Letné – 0:5. A dál to bylo jak na houpačce. Někdy to vypadalo slušně, pak ale zas přišel herní zmar. Konstatovat se asi dá, že trenér Kozel stavěl na jiných herních atributech, než jeho předchůdce Páník, ale očekávání trvale lepšího herního projevu nenaplnil. Všechny tři přípravy vypadaly slibně, včetně té poslední zimní. K trvalému zlepšení herního projevu v ostrých zápasech to však nevedlo. Nebylo to tím, že by trenér nevěděl, co po týmu chce nebo špatnými tréninky, nedostatečnou přípravou či kondicí. Spíš právě naopak. Luboš Kozel dával hráčům tolik pokynů a tak detailně studoval hru soupeřů, že to časem vedlo k opačnému efektu – někteří hráči se začali bát udělat něco jinak. A když máte na hřišti strach, je to zlé… Stejně tak si někteří hráči stěžovali, že do zápasů po náročných trénincích chodí ,,s těžkýma nohama.” Vysokou intenzitu tréninků bych ale trenérovi nevyčítal.
Evropské poháry – nesplněno
Luboš Kozel přišel do Baníku, když byl tým v tabulce na sedmém místě se ztrátou dvou bodů na přímý postup do pohárů. Na konci sezony byl odstup od pohárové pozice čtyřbodový, přestože jarní bilance trenéra Kozla byla neveselá (3-7-5). Podzim současné sezony zachránila čtyřzápasová šňůra výher a Baník byl bod od čtvrté Sigmy, která měla odehráno o dva zápasy navíc. Bilance 6-3-3 vypadala dobře a byla blízko bodovému průměru, který je pro pohárové umístění potřeba. Jenže jarní bilance 2-3-4, záporné skóre 8:11, branek v průměru méně než jedna za zápas, jsou opět dokladem, že se nedařilo najet na trvalou vlnu nejen v lepším herním projevu, ale i ve výsledcích. Trochu paradoxně přišel trenérův konec ve chvíli, kdy měl od veřejně deklarované důvěry bilanci 2-1-1 (vč. poháru). Ovšem pravdou je, že pohárový účastník prostě nemůže s Jabloncem, ,,v” Pardubících a s Teplicemi získat méně než šest či sedm bodů. Dnes již v lize s pohárovými pozicemi může počítat jen největší snílek a v MOL Cupu to díky losu také úplně nevypadá…
Zapojení odchovanců – 80 %
V této věci nechá trenér Kozel v Ostravě největší kladnou stopu. Zatímco jeho předchůdce Páník jen v největším zoufalství dával prostor Kaločovi a Bolfovi a doprovázel to slovy, že prostě nikdo další tam není, trenér Kozel vytáhl natrvalo do áčka kromě Kaloče i Buchtu, Murina, Kukučku, Drozda a v přípravě dával šance i dalším (např. Šmiga, Barkov, Wojatschke). Týmu snižoval věkový průměr zpravidla i přiváděnými posilami (Ciencala 19, Mena 22, Zajíc 23, Sanneh 20) nebo uvolňováním míst pro dorůstající odchovance (odchod Azackého, aby byl prostor pro posun Kukučky). Zde si upřímně myslím, že trenér odvedl práci blízkou maximu. 20% do maxima nechávám kvůli menší minutáži některých mladých hráčů, kdy se třeba větší prostor pro Buchtu místo Potočného nebo Kuzmanoviče, či nasazení Drozda místo Kaloče chvílemi více než nabízel.
Celkově, ikdyž jsem byl spíše příznivcem příchodu Martina Haška než Luboše Kozla, nejsem z jeho odchodu nikterak rozradostněn. Kdyby se trenérovi podařilo vtisknout mužstvu hezkou herní tvář, vlastně by mi absence pohárů nevadila. V posledních týdnech však bylo s každým dnem více a více jasné, že ke změně dojít musí. Nechci šířit vše, co se k uším či očím člověka dostalo, tak snad jen jednu ilustrativní perličku. Tým se dle mých informací chystal v trénincích na jiné rozestavení hráčů do utkání s Teplicemi. Na krajích obrany měli být Holzer a Ndefe, Fillo se pak měl vysunout do zálohy. V den utkání se trenér rozhodl to změnit. A pak po osmatřiceti minutách střídá a v závěru opět vysouvá Stronatiho na hrot…
Tak a co bude dál? Toť otázka pro Vlastu Plamínka. Zatímco ukončení působení trenéra Kozla bylo prý na jednání představenstva klubu záležitostí minuty a podobně jasno bylo o jeho dočasném nástupci v podobě Ondřeje Smetany, méně jasné je, co se bude na lavičce klubu dít dál. Jména Hapal, Jílek, Weber, Krejčí se nepochybně skloňují a skloňovat budou. Ironicky vtipné je, že jsem si skoro jistý rychlým zlepšením hry pod Ondřejem Smetanou, který bude držet organizovanou defenzivu a dopředu nechá hráčům více volnosti. A tak, podobně jako s Vrbou, mohou být ve chvíli, kdy by je chtěl klub, vyhlédnutí trenéři již pod smlouvou jinde… Čekají nás asi zajímavé týdny!
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
