Baníkovský týden (138.)

Fanoušci Baníku vyhlíželi nedělní utkání v Edenu s velkým očekáváním premiéry trenéra Ondřeje Smetany. Jak to tým na půdě mistra ligy zvládne? Jaké změny v rozestavení, taktice a výkonů hráčů uvidíme?

Trenér fanoušky navnadil sympatickým vyjadřováním v rozhovorech. Byly tam přesně ty věty, které příznivci Baníku slyší rádi. Hned se mi při nich vybavila slova, která jsem slyšel od dvou různých lidí pohybujících se blízko týmu: ,,Trenér Kozel nemohl v Baníku uspět, protože vůbec nepochopil místní mentalitu.” Ale abych byl spravedlivý, v dnešním blogu Luboše Kozla i pochválím.

Týmy šly do utkání v rozdílném rozpoložení. Baník řešil od minulého utkání složení trenérského štábu, přehodnocení cílů a jak se mi doneslo, dokonce snad i přehodnocení přestupové politiky. Slavia měla starosti jiného rázu – Anglickou mutaci koronaviru, neudělení akreditace fotografovi Deníku Sport a těšení se na zápas s Rangers FC.

Líbila se mi myšlenka, na základě které trenérský štáb chystal sestavu a způsob hry – kraje v obraně i v záloze obsadit hráči, kteří mají větší zkušenosti s obrannou hrou a tím eliminovat sešívané tandemy na krajích hřiště. Tým se chystal na velmi odvážnou hru s vysokým presinkem a rizikem vzadu, kde se mělo hrát jeden na jednoho a bylo by strašně zajímavé vidět, zda by v tom hráči fyzicky i mentálně celý zápas vydrželi. Jenže osud, Martin Fillo a rozhodčí nám v zisku takového poznání zabránili. Docela by mě zajímal rozbor celé situace od pravidlové komise. Bořil šel totiž úplně mimo souboj o míč naproti střetu s nabíhajícím hráčem, což bych očekával, že je faul. Pak se tam vzájemně přetlačovali a Fillo (hloupě) ve snaze vyprostit se ze zápasnického klinče vystřelil rukou vzhůru a zápěstím trefil Bořilovo rameno a zřejmě i tvář. Jestliže bylo cílem Slavie získat tři body a moc se neunavit, byla to nabídka, kterou černokněžník nemohl odmítnout. A tak tasil, i s ohledem na jeho další posuzování tvrdších soubojů, dle mého přísnou červenou. No to vám tedy povím, takový start do angažmá je ,,snem” každého kouče. Když o pět minut později Masopust krásnou střelou otevřel skóre, hlavou člověku nutně blesklo: ,,tak kolik?”

Fillova červená si našla i další oběť – ze hřiště brzy odešel Jan Juroška, jehož přístup, konečně dobrý zdravotní stav i vzrůstající forma jsou jinak radostnou zprávou. Pouhé tři minuty po taktickém přeskupení řad přišla další rána. Ndefeho zahrání rukou, které rozhodčí (dle mého citu správně) posoudil penaltově. Jasně, vybavil jsem si, jak nedávná Kuchtova hra rukou vedla ke gólu Slavie, což prý bylo ok, ale ona se ta fotbalová pravidla poslední dobou vykládají tak nějak divně, že už jim asi nerozumím. Zápasy v čím dál větší míře rozhodují právě penalty a zásahy strejců od videa, kteří si zkušeně vyberou, co vidět chtějí.

Do druhého poločasu přišel tým hrdých Slezanů. Najednou se žádný z hráčů nebál hrát, všichni měli hlavy vzhůru. Viděl jsem ochotu prát se, přijmout bolest a vydat se ze sil i za spoluhráče. A to je Baník, jaký mám rád. Slávisté na hřišti byli viditelně zaskočeni. Ne snad, že by Baník začal domácí přehrávat, naše naděje, jak je už pravidlem, držel Honza Laštůvka, ale náš tým předváděl statečný a obětavý výkon. Ještě dříve, než Baník po rohu vstřelil kontaktní branku, sešívaní viditelně znervózněli. Jedna z věcí, kterou Jindřich Trpišovský Slavii brzy po svém příchodu naučil, bylo bránění rohů a standardek bez faulů. Nervozita domácích však včera dosáhla té úrovně, že se ve vápně sešívaných po dlouhé době odehrávaly řeckořímské zápasy, leč žádný z nich si pozornost sudího nezasloužil. Což jsem rád, protože spíše než penalty bychom se dočkali útočných faulů :-).

Hodně vzruchu do závěrečných minut přinesl sprinter Yira Colins Sor. Černý Žůrek. Tenhle prcek s váhou komára je fakt hodně rychlej. Fotbalově má spousty nedostatků, proti mnohým spoluhráčům však disponuje jednou extrémně důležitou vlastností. Pořád chce hrát. Třikrát něco zkazí, alě míč chce i počtvrté. V tom vidím velmi slušný předpoklad, že by z něj mohlo časem něco být.

Závěr zápasu mě obohatil o některé nové poznatky. Na Slavii už asi šetří, a tak trpí nedostatkem náhradních míčů a podavačů. Není loket jako loket, ale nebrečím, celkově proti nám rozhodčí nejdou a včera to nebyl masakr, pouze slangem dob minulých ,,bezbolestná vrtačka.” Kozel tým kondičně připravil se svým štábem dobře. Uběhat to devadesát minut v desíti a většinou bez míče, je proti Slavii dobrá vizitka. I nového realizačního týmu, který dokázal hráče na takové vydání sil včasnou úlevou v tréninku naladit.

Dan Tetour je opravdu výborný fotbalista, žel Bohu střelec to není. A Slavia, ligový suverén, se nás do posledních vteřin bála. A to musí být pro naše kluky strašně cenné zjištění. A možná proto buďme rádi, že se zápas odehrál přesně tak, jak se odehrál. Tým by to mohlo nastartovat a stmelit. Zas by z nás mohl jít strach…

BP!

PS: Závěrečná věta moderátora: ,,Utkání se bude dokopávat nejen v našem studiu,” musela zahřát u srdce nejednoho chuligána :-).

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.