Baníkovský týden (139.)

Po roli outsidera na Slavii čekala Ondřeje Smetanu tentokrát role favorita proti Příbrami. Prohrát se ctí bývá často jednodušší než povinná vítězství. Hosté nepřijeli hrát pouze o naději na záchranu, ale také o osud trenéra Pavla Horvátha a jak se fotbalovým zákulisím šíří, možná i o osud profesionálního fotbalu v Příbrami.

Sestava Baníku byla víceméně očekávaná, osobně jsem čekal pouze Sora místo Zajíce a Sanneha místo Jurošky. Zápas však ukázal, že trenérův výběr byl správný a oba jmenovaní se na vítězství podíleli dobrými výkony.

Úvod utkání zastihl Příbram nabuzenější než naše hochy, dvakrát se dostala do zakončení, náš tým odpověděl hezkou kombinační akcí se zakončením Tetoura mimo tři tyče. O chvíli později do stejných míst zamířil svou střelu Holzer. Jako by někdo před utkáním o dva metry posunul branku…

Hostům nehrála do karet ani štěstěna – po pětadvaceti minutách měli dvakrát vystřídáno pro zranění. Odměna za poctivé doplňování do vápna ze strany Baníku na sebe nedala dlouze čekat a míč do sítě po vzorné spolupráci hostujícího obránce napálil Ndefe. Zleva hodně aktivní Holzer se po dlouhých měsících čekání dočkal a krásným volejem skóroval. Radost byla upřímná a veliká. Jeho bilance za posledních 9 měsíců je tak jedno dítě a jedna branka. Snad se mu podaří frekvenci skórování na hřišti zrychlit. V pětadvaceti už má nejvyšší čas vystoupit z kategorie talentovaný hráč a stát se jedním z lídrů týmu.

Trenér Ondřej Smetana se o Holzerovi vyjádřil, že ,,každý vidí, že je to spíš obránce než záložník.” Na budoucí diskuzní války na internetu tak máme zaděláno :-).

S plynoucím časem si člověk uvědomoval, že jsme se setkali se soupeřem, který nemá na žádném postu hráče, který by byl lepší než hráč náš. Dvoubrankové vedení v poločase skrývalo známé nebezpečí Csaplárovy pasti. Však také Příbram chvíli po přestávce po Holzerově nedůrazu ve vzduchu nebyla daleko od vstřelení kontaktní branky. Zahřmělo však o chvíli později na druhé straně – Zio vyšvihl nůžky (vzpomněl jsem si v tu chvíli na vyloučení Pokorného v Opavě), míč se po nich dostal k Tetourovi a ten zamířil volejem přesně. Když o chvíli později Zajíc, který byl se dvěma břevny smolařem zápasu, nabil o brankovou konstrukci k brance Šašinkovi, nebylo o osudu utkání pochyb. Neděsilo mě ani strašidlo dvojité Csaplárovy pasti, protože Příbram v tu chvíli na osud utkání viditelně rezignovala. I jeden z nemnoha hlasitých fanoušků Příbrami, jehož povzbuzování slovy ,,Marila hnědka” ve mne z výjezdů na ,,Kukovu tribunu” (tribuna za brankou vznikla za příbramského ředitelování Pavla Kuky) zůstalo hluboce vryto, by v tu chvíli na povzbuzování týmu rezignoval.

Zaznamenal jsem Ndefeho nesouhlasné kroucení hlavou, když jej trenér po dvou třetinách utkání vystřídal. Úplně nevím, jestli to brát spíše jako dobré znamení, kdy hráči chtějí být na hřišti, nebo špatné, kdy hráč nechá vybublat na povrch nesouhlasné emoce.

Pátý hřebíček do rakve a druhá branka vstřelená po rohovém kopu už jen dokonala dílo hostující zkázy. Emoci Ndefeho jsem vyhodnotit nedokázal, týmovou emoci, kdy až do konce zápasu Baník z tempa nepolevil nebo když Laštůvka přiměl jít trenéra na děkovačku před fanoušky vyhodnotit umím. A mám z takových emocí radost. 

Menší radost mám z toho, co si někdy odchovanci Baníku o sobě přečtou v diskuzích od vlastních fanoušků. Ještě více ten kontrast vynikne, když zahraniční hráči jsou v některých případech přijímáni velmi nekriticky. Ano, je zajímavé vidět v našem dresu hráče s fyzickými, rychlostními nebo herními prvky, které naše fotbalové prostředí nevyprodukuje. A přestože ti hráči chtějí přirozeně udělat hlavně sebe, jsem rád, když se jim v Baníku daří. Co ale nevidím rád, je když kromě slov chvály jsou v druhé části příspěvku až uráženi jiní naši hráči. Hodně podnětný pro mne v tomto byl blog Trevora nebo vyjádření Romana Potočného, který se ve Zlíně okamžitě herně i produktivně zvedl. Potok se ve vyjádření pro Deník Sport neschovával za fráze a řekl:,,Jsem rád, že si mi teď daří, že více střílím. Protože předtím jsem byl fakt dole.” Každý jsme jiný, osobně mi ale spíš k lepšímu výkonu když se nedaří pomohou slova povzbuzení než urážky a výčitky. A ti naši kluci si to na rozdíl od většiny těch zahraničních přečtou. Tím nechci nikomu říkat, jak se má nebo nemá jeho fandovství projevovat, pouze tím dávám najevo své myšlenky. Zda si z nich něco vezmete, to nechávám na vás.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.