Autor Baníkovský týden (140.)
Jak rozdílné pocity fanouška mohou být po dvou zbytečných prohrách o jednu branku nám ukázal uplynulý týden.
Na pražskou Letnou k odloženému pohárovému střetnutí Baník rozhodně nemířil jako favorit. Před rokem a kousek právě zde došlo k zbrždění slibného rozjezdu trenéra Kozla, když pohárové utkání skončilo vysokou prohrou. Nyní čekal nelehký soupeř na Ondřeje Smetanu.
A Baník na hřišti soupeře, který velmi touží po trofeji, rozhodně nezklamal. Odvážná hra, dobrý pohyb, roztahování hřiště při držení míče a naopak velmi rychlé zahuštění prostoru při jeho ztrátě, na to se koukalo dobře. Velmi vydařené individuální výkony Svozila, Tetoura, Zajíce, Kaloče… no, k Filipovi se ještě dostaneme. Překvapením naopak nebyla role hlavního rozhodčího, který několik drobných věcí ve chvíli kdy Baník začal Spartu přehrávat otočil a do souvislejšího tlaku hosty ze Slezska nepustil. Možná i zde pramenila jemná frustrace vedoucí třeba právě Kaloče k zakopnutí míče po odpískání faulu, který se faulem nezdál ani náhodou. Někdy jsou to detaily, které vyrovnaná střetnutí nakloní na jednu, či druhou stranu. Pravdou je, že zatímco soupeři nás za chyby nakonec vytrestají, nám se totéž nedaří. Ať už šlo o zpackaný protiútok čtyř na dva nebo Jánošovu střelu po chybě domácího brankáře. Výraz ve tváři trenéra Smetany byl v těchto okamžicích dosti výmluvný.
Trenér Vrba na vývoj utkání zareagoval – nešlo-li naši obranu překonat silou v soubojích, vsadil na rychlost. Hložek se po vysunutí na hrot brzy dostal do šance, ale jeho mládí na to Laštůvkovo nevyzrálo. I na dozelena zbarvených dresech našich hráčů bylo vidět, že se přijeli o výsledek poprat. Obrovský kontrast s tím, jak vypadaly dresy svlečené z hráčů onehdá v Jablonci. Baník až do závěru utkání nepůsobil dojmem týmu, který čeká na porážku, byť Jánoš dostal pěkně nakopáno, Sanneh musel ze hřiště kvůli křečím a i na dalších bylo vidět, že sil už není nazbyt. Jenže přišlo Kaločovo držení ve vlastním vápně, jasný faul, druhá žlutá a proměněná penalta. A bylo hotovo. To jsou ty malé detaily, které rozhodují mezi úspěchem a neúspěchem. To jsou ty věci, které nás často stojí body. Nicméně takovou prohru fanoušek skousne a kdybychom mohli být na stadionu, jistě bychom hráčům za výkon zatleskali.
Mezidobí do utkání na Slovácku vyplnila fotbalovému národu hádanka, co kdo komu řekl a kdo koho zbil či nakopl. Jak je pro dnešní dobu symptomatické, bude úplně jedno, co se doopravdy stalo a kdo komu doopravdy ublížil. Rozhodne jak to vypadalo a kdo lépe o své pravdě přesvědčí ty, kteří budou o trestech rozhodovat. Stejně tak je symptomem dnešní doby, že nejhlasitěji a nejvíce se vyjadřovali ti, kteří by měli nejvíce mlčet. A tak radši rychle zpět k Baníku.
Když panovalo nadšení po Smetanově premiéře na Slavii, reagoval jsem na to v soukromých diskuzích větami: ,,V desíti bychom tak dobře na Slavii nezahráli, zajímal by mě náš výkon proti takovému Slovácku.” V sobotu jsem se dočkal. Domácí na nás po korona odpočinku vlétli, našim hochům chyběla rychlost i důraz a záloha, ta chvílemi vypadávala ze hry zcela. Pokud jsem výše zmiňoval důležité detaily, které rozhodují zápasy, tak do tohoto ranku přesně zapadá i Ndefeho tyč po chybě soupeřovy obrany. Jít do vedení, mohl by zápas vypadat zcela jinak. Místo toho Zio vyrobil penaltu (udělat to stejným způsobem jiný hráč, schytal by na sociálních sítích pěkný céres) a když o sedm minut později zaspala po našem rohu při protiútoku pravá strana defenzivy i oba stopeři, Slovácko skórovalo podruhé. Nevypadalo to s námi vůbec dobře. Tentokrát jsme hru zjednodušili až příliš – obránci vypouštěli mezihru, dávali míče rovnou na útočníky, jenže ti, ať už to byl Kuzmanović nebo Šašinka, je zase okamžitě ztráceli.
Nevím, jestli Ondřej Smetana po bezkrevném poločase o přestávce servíroval krevní tučnice nebo zvýšil hlas, ale ve druhé půli už náš výkon zase snesl měřítka. Rozhodně nám pomohl příchod Tomáše Zajíce, kterému se jako jedinému z útočníků v posledních utkáních daří vepředu podržet míč. A byl to také on, kdo dotíral na bránícího Šimka, který neomylně usměrnil centr za záda vlastního brankáře. Vsadím se, že kdyby to takhle trefit chtěl, tak to míří někam na tribunu. Kolem osmdesáté minuty jsme začali domácí, kterým docházely síly, doslova mlít. Ale ve vyrovnávací branku jsme naši převahu nepřetavili. Bohužel, celkově nás výkon na Slovácku jako by vrátil o několik týdnů zpět. A takovou prohru prostě nepřijmu lehce.
Když jsem dával na Twitter anketu, zda je Holzer lepším obráncem nebo záložníkem (a drtivě vyhrála varianta obránce), věděl jsem, že ta debata se dříve nebo později otevře znovu. Je totiž nekonečná. Jsou zápasy, které Holzerovi v obraně vyhovují. Když proti nám stojí kombinačně hrající soupeř. Jakmile ale dojde na soupeře, který více sází na souboje, Dan Holzer vypadává z role. Zažil si to trenér Kozel, který v létě vracel do sestavy Fleišmana, nyní toto ponaučení získal i Smetana. Ikdyž na jeho obranu – on sestavu skládal zřejmě v přesvědčení, že to budeme my, kdo na Slovácko vlétne a bude jej přehrávat…
Vzhledem k tomu, že není velký rozestup mezi domácími zápasy se Spartou a Slováckem pod trenérem Kozlem a venkovními, pod trenérem Smetanou, přijde mi zajímavé dát k sobě držení míče a střeleckou činnost v těchto duelech.
Nyní Baník čeká pauza, bylo by fajn zpestřit ji nějakým tréninkovým nebo přátelským duelem. A pak cesta do Liberce. Poučíme se ze včerejší prohry?
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
