Autor Baníkovský týden (162.)
Na situaci před utkáním lze nahlížet různými způsoby. Buď pohledem na tabulku, ve které byla Slavia stoprocentní, kdy ve třech odehraných utkáních obdržela jedinou branku a výsledky dodávaly domácímu mužstvu ze Sinobo Stadium punc velkého favorita, nebo optikou atmosféry kolem mužstev, kdy Baník po dobrém startu působil nabuzeně a týmově, zatímco na Slavii se dodavatel vajec hádal s trenéry a klub místo udivování výkony v Miláně či Barceloně budil údiv výsledky s Ferencvárosem či Legií. Při druhém pohledu na věc pak přeci jen nevypadala předzápasová situace tak beznadějně.
Utkání na Slavii budou asi navždy speciální pro trenéra Ondřeje Smetanu. Nepočítáme-li záskok v Příbrami, právě v Edenu se odehrála jeho premiéra na lavičce Baníku, kde tým, navzdory červené pro Martina Filla za Bořilův pád, podal statečný výkon, kdy jen přesnější muška Dana Tetoura uchránila namistrované mistry před ztrátou dvou bodů…
,,Baník dlouhodobě patří do úzké špičky ligy. Teď posílili kádr a myslím si, že aktuálně mají možná nejlepší formu v lize, jsou ve velké pohodě. Mají velmi široký kádr. Mají zkušené hráče v defenzivě a velice rychlé hráče směrem nahoru. Je to tým, který je dlouho pohromadě a aktuálně ve skvělé formě. Dali jedenáct gólů a k tomu si vytvořili i spoustu dalších šancí, gólů mohlo být ještě mnohem víc. Doplnili je Lischka a Almási, který vypadá skvěle, aktuálně hraje ve vynikající formě. Jsou tam rozličné typy hráčů, takže si můžou vybrat, co zrovna potřebují.“ říkal před utkáním Jindřich Trpišovský.
Skromně a s respektem ke klubu, který i má po úsporách pětinásobný rozpočet v porovnání s Baníkem, promluvil před utkáním z trenérského týmu Baníku Tomáš Galásek: ,,Určitě si musíme dát pozor na útočnou sílu Slavie, hrají hodně na hraně rizika, vytahují pressing a nebáli se tak hrát i v evropských pohárech. Kádr mají natolik široký, že si poradí i s možnými absencemi. Věřím, že navážeme na poslední zápasy a odehrajeme na Slavii dobré utkání.“
Hráči Baníku šli do utkání s vědomím, že Slovácku se v Jablonci podařilo remizovat a že pokud nechtějí na loni nejlepší tým zpoza ,,demarkační linie“ nabrat ztrátu, musí rovněž importovat alespoň bod.
Podpořit svůj tým navzdory trvajícím anticovidovým opatřením a absenci pozápasového vlakového spojení mezi hlavním a třetím největším městem země (přitom po půlnoci v Přívoze chce být každý), vyrazilo do sektoru i mimo něj kolem tisícovky fanoušků.
Upřímně, nečekal jsem od utkání nic moc hezkého. Když Baník jezdíval na hřiště favoritů, kteří se nenacházeli v dobrém rozpoložení, většinou jsme byli tím soupeřem, na kterém se chytli. A co si budeme povídat, když to bylo potřeba, i díky dvanáctému hráči. A tím nemyslím diváky…
Ve zmíněném premiérovém utkání Ondřeje Smetany jsme si připsali čtyři střely, z toho jednu na branku, přičemž jsme v obraně do úvodu utkání nastoupili se čtveřicí Holzer-Stronati-Pokorný-Juroška. Tyhle sotva pár měsíců staré vzpomínky mi vždy připomenou, jak rychle se fotbalový svět točí a jak rychle se věci mění. Podruhé v sezoně pak sestavu Baníku na poslední chvíli ovlivnily absence. A byl to ten případ, kdy nedostupnost jednoho hráče nakonec ovlivní sestavu na více postech.
Po zveřejnění sestav jsem se těšil na souboje Bořil versus Sor, chuť ze zápasu mi ale brzy zkazil rozhodčí Berka, který pomocí ,,útočných faulů“ zastavoval ofenzivu Baníku lépe, než by to zvládal Paolo Maldini ve vrcholné formě. Ale jsem zaujatý a nerad bych mu křivdil, třeba to byla jen taková náhodná Příhoda. Třeba jako situace, kdy dáte Slavii výhodu, dojde k zakončení akce, ale pak se ještě kope standardka. Nebo ta, kdy si Almási před vlastním vápnem nastřelí míč do ruky, hru to nijak neovlivní, ale domácí kopou trestný kop. Nedávno takové hraní rukou nebránilo v uznání branky hříšníka v sešívaném dresu. Ale nechci fňukat.
Slavia postupem času utahovala šrouby a počet míčů v našem vápně sice nevedl k velkým šancím, ale přesto to smrdělo nějakým kontaktem, upadnutím a penaltou.
Brzy se vyžlutili Almási a Smetana, což si neodpustil moderátor na stadionu okomentovat slovy o ,,kartě pro neoficiálního asistenta Baníku.“ Zkrátka velkoklub jak když vyšiješ. První půlhodinu zakončil Tecl gólovou hlavičkou, čímž ukázal, že prohrávat většinu hlavičkových soubojů nevadí, když vyhraješ ty rozhodující ve vápnech. I když on vlastně s Teclem v souboji ani nikdo nebyl. Z centrované standardky vzešla situace, kdy na dva naše bránící byli čtyři Slávisté v náběhu.
Při pohledu na Lingra si nešlo nevšimnout, že již pochytil ubrečenou mentalitu a věčně se hádal s protihráči a stěžoval si rozhodčímu. Asi má kolem sebe dobré učitele. Lašty v samotném závěru poločasu správně reklamoval odkop od branky místo rohu, po kterém si Slávisté pohráli s levou stranou naší defenzivy a Samek zvýšil na 2:0. Ty nekontrolované emoce jako by nám po čase zase škodily a odváděly naši koncentraci od toho, co je na hřišti podstatné. A nutno tedy také dodat – pořádnou šanci jsme si za 45 minut nevytvořili. Na to v poločase reagoval trenér Smetana trojnásobným střídáním. Správný pokus něco změnit.
A povedlo se, Klíma po minutě druhého dějství sám přešel půl hřiště, aby připsal první střelecký pokus Baníku na branku domácích a aby z následujícího rohu byl…. ano, útočný faul.
O pár minut později si však domácí pohráli tentokrát s naší pravou stranou a Lingr mohl slavit gól, jako by se u Vltavy narodil. Hotovo.
Za stavu 3:0 už bylo i Bořilovi to obracení autů blbé, a tak se k teči přiznal. Ale abych nebyl zahořklý, respekt za to. Co bylo pozitivní, konečně jsme se začali dostávat k něčemu před domácí brankou, i když nakonec vždy naši snahu zhatila nějaká ta nepřesnost, ať už přihrávky nebo zakončení.
Pokusy o vysoký pressing zvládali domácí parádně vykombinovat. Zato v naší obraně stále chyběla důslednost v dohrávání akcí. Z toho pramenil i penaltový faul a čtvrtá branku v naší síti. Pořád přitom bylo pětadvacet minut do konce a po dlouhé době si člověk přál, ať už je konec. Viděl totiž na výrazech hráčů, že si také nepřejí nic jiného.
Zbytek utkání? Skandování ,,Smrt Baníku,“ zbytečná červená po druhé žluté pro Ndefeho, Teclovo líznutí tyče ze šance, do které se dostal táááák lehce, Laštůvkův zákrok proti Simovi a dál to už mám jen v bílé mlze… podobně jako diváci na stadionu.
Silný bývá tým, který má defenzivu i ofenzivu vyladěnou. Za pět kol máme nula čistých kont. Slávistický realizák nejen, že dobře pojmenoval naše zbraně, ale také vymyslel, jak je otupit. A zároveň přišel i na to, jak využít našich slabin. A ty se ukázaly v plné nahotě. No nic, jedeme dál, pořád jsme v tabulce pravdy +3 body. Teď se vlastně ukáže, co v tom týmu je, či není. V rámci citátového okénka jsem dnes vybral čínské přísloví: ,,Za peníze ti i ďábel semele obilí.“ Přijde mi takové něžnější než to se silnějším psem. 🙂
Tak hlavy vzhůru. Jsme Baník.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
