Autor Baníkovský týden (192.)
Doma proti poslední Karviné, to bude brnkačka. Vždyť za celou sezonu dokázala venku uhrát jen čtyři body. A my po těch ztrátách s Teplicemi a Libercem další domácí ztrátu přeci nepřipustíme…
Jak zrádné je cokoliv očekávat, obzvláště, když fandíte Baníku. Kolikrát už člověk sám sebe nachytal v optimismu, po kterém dostal pořádné dělo od reality. Pamatuji si, jak jsem si s jedním z vás před řádnou dobou v soukromé konverzaci psal, že realita nám už nastavila tolik zrcadel, že bychom si z nich mohli na Bazalech postavit zrcadlové bludiště. A po sobotě by se možná našlo i dost strašidel do zámku hrůzy.
Přiznám se, že jsem špatně odhadl vývoj, kterým na jaře Baník půjde. Zimních změn v kádru bylo dost, proto jsem měl slova omluvy pro některé výkony a čekal, že k slušným bodovým ziskům postupně přidáme lepší hru. Nebo produktivitu, která nás zdobila na podzim. Jaro? Venku to je výsledkově dobré, ale doma selháváme. A už to není náhoda.
„Nebude to jednoduchý zápas, nic nesmíme podcenit, soupeř hraje o poslední možnost posunout se výše, čekáme boj, mohou rozhodovat maličkosti,“ burcoval před zápasem asistent Galásek. Marně. Před trenérským týmem je nejtěžší zkouška, před kterou v současném složení stojí. Donedávna se mu dařilo po špatných výkonech nebo výsledcích v dalším kole trend hned zlomit zpět na vítěznou vlnu. Teď už je ale Baník tři kola bez výhry. Následuje Sparta venku, uvolněný Hradec doma, který nás po ukončení pohárového snu přes pohár může připravit o pohárový sen i v lize, o titul bojující Plzeň venku a barážové loterii vyhýbající se Jablonec. Tedy ani jeden jednoduchý zápas, nic se nesmí podcenit. Žádnou maličkost. Žádnou standardku. Žádný odražený míč. Žádný souboj. Jinak si budeme muset i v dalších letech jedině zaplatit, aby nám sem někdo z té Evropy přijel. A to odhodlání asi budeme muset předvést i na hřišti, ne jen na tiskovce.
To je tentokrát asi všechno, co jsem chtěl napsat.
Howgh. Nazdar. BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
