Autor Baníkovský týden (248.)
Nový vlastní stadion. Fotbalový, bez atletického oválu, přestože původně škvárový měly i Bazaly. Ideálně na Slezské. Nedosažitelný sen? Nebo můžeme doufat a snít?
Baník měl ve své historii několik domácích stánků. Dvanáct let na Kamenci, dvacet pět na Staré střelnici, a dlouhých šestapadesát let na milovaných Bazalech. Ty klub opustil v červnu 2015 a od té doby mu je domovem vyhnanství ve Vítkovicích. Baníku tedy již dorůstá generace mladých fanoušků, která na Bazaly na ligu nechodila.
Objektivně je třeba říct, že pro běžného diváka není, až na neoblíbenou atletickou dráhu, vítkovický stadion vyloženě špatný. Dopravní dostupnost je slušná, zázemí stadionu pro běžného diváka rovněž. Mnohem horší je fungování ve Vítkovicích pro klub samotný – nerozhoduje o nájemcích, provozovatelích služeb, nemá neomezený čas pro jeho využívání, nemůže prostory přizpůsobovat svým potřebám, nemůže na něm bez dohody s vlastníkem pořádat další akce, prostory pro partnery klubu jsou zcela nedostatečné a náklady na užívání stadionu rostou. Každé utkání ve Vítkovicích stojí klub odhadem, včetně služeb, možná víc než milion korun. Zkrátka potřebám klubu pro pořádání ligového utkání stadion v předepsané podobě vyhoví, žádné terno to ale z hlediska klubu není.
Moderní stadiony již zpravidla nejsou koncipovány pouze jako místo, kde se hraje fotbal. Příklady lze najít i v České republice nebo na mnoha místech Slovenska, o Polsku nemluvě. Stadion Slavie, který letos oslaví patnáct let od svého otevření ve svých útrobách kromě zázemí pro sport ukrývá restauraci s kavárnou, hotel, McDonald’s, slávistické muzeum, fanshop nebo banku.
Mnohem starší za brankami dostavěné tribuny fotbalového stánku v Olomouci zase nabízí obchody a byty. Dokončovaný stadion v Hradci Králové má nabídnout kompletní zázemí pro pořádání kongresů a je navrhován tak, aby byl velmi dobře využitelný po pořádání koncertů s očekávanou návštěvností až 25 tisíc diváků. A pokud každý z diváků takové akce nechá na místě za vstupné, občerstvení a další služby 1 500 až 2 000 korun, pokryje to náklady na provoz arény klidně na celé čtvrtletí. Stadion v Trnavě v sobě zase ukrývá celé obchodní centrum, multikina, kancelářské prostory nebo patrové garáže. Zkrátka je třeba hledat cesty, jak nemít příjem pouze ze vstupného a pouze ze sportovní činnosti a jak nemít položky spojené se stadionem pouze ve výdajové části. Ostrava a region včetně přilehlých oblastí Polska a Slovenska takový potenciál rozhodně má.
Hodně podstatnou otázkou plánů na nový stadion je jeho kapacita. Podíváme-li se na průměrnou návštěvu v uplynulých sezonách, můžeme asi rovnou zapomenout na sny o dvacetitisícové aréně. Na drtivou většinu zápasů by stačila kapacita osmi tisíc. S rezervou řekněme deset nebo dvanáct tisíc. I tak by se stadion zařadil mezi největší v zemi. V projektu se dá počítat s možností růstu divácké kapacity, například ten trnavský nebo i slávistický to tak mají. Nižší kapacita, a tím pocitově větší exkluzivita a nejistota ohledně možnosti dostat se na stadion by také umožnila jinou práci s cenovou politikou vstupenek, permanentek a zejména s partnery klubu. Svého času to naprosto fantasticky rozebral Ondřej Novotný v podcastu Kudy běží zajíc, kdy si vzal na paškál cenovou politiku Plzně při letošní skupinové části Ligy mistrů. Atmosféře zápasů tak také pomáhají spíše plné menší tribuny než ze třetiny zaplněné Vítkovice.
Nejvíce zmiňovanou překážkou nového stadionu bývají peníze. Dovolím si s touto tezí nesouhlasit. Skoro bych řekl, že peníze na stadion takový problém nejsou. Za jedné podmínky – pokud se smíříme s tím, že vlastníkem stadionu by nebyl Baník. Nový stadion by znamenal nemalou investici. Ten v Pardubicích vyšel na 424 milionů korun, u hradeckého se počítá s náklady kolem 700 milionů korzn. City Arena Spartaku Trnava stál 80 milionů eur (z toho samotný stadion 30). V případě Baníku se můžeme reálně bavit o potřebné částce 800 – 1 000 milionů. Muselo by se tedy spíše jednat o projekt vícero subjektů, které by spojily síly a potřebné prostředky (či majetek) vložili do nového subjektu, který by stadion postavil, aniž by ovlivnil majetkovou strukturu klubu. Vzhledem k významu stavby pro Ostravu by se dle mého názoru mělo do jisté míry zapojit i město. Počínaje výběrem vhodné lokality, ideálně třeba i poskytnutím pozemku, zárukou dodavatelům, což je ale politicky asi těžko průchodné, nebo přímou účastí ve vlastnické struktuře.
Nepochybně by se investice účastnil současný vlastník Baníku pan Václav Brabec a k dozajištění potřebné částky by mohl síly spojit s některým ze zkušených developerů. V minulosti byl třeba s takovým záměrem spekulativně spojován brněnský miliardář Igor Fait. Možností jsou i privátní investiční fondy, což by při současných úrokových sazbách dávalo asi větší smysl než úvěrování od bank. Podíly a jim příslušná vstupní investice by mohla odpovídat třeba této vlastnické struktuře: 10 % město (investice v hodnotě pozemku a dobudování dopravní infrastruktury), 30 % některá ze společností Václava Brabce, 30 % developer, 30 % privátní fond. Na realizaci výstavby by nebyla potřebná celá částka ihned, použil by se model obvyklý při výstavbě klasických obchodních nebo developerských projektů, kdy například byty jsou budoucími vlastníky zálohovány často ještě před zahájením samotné výstavby. Podobně privátní fondy fungují často na principu, že vkládají peníze do projektů, firem apod. formou například zápůjček, přičemž jim nejde o to k určitému termínu prostředky vybrat, ale radši vložené prostředky úročí. Jedná se vlastně o formu spíše „dividend“ nebo „pasivních příjmů“ pro privátní investory, kteří se ve fondu sdružují a jejichž cílem je mít pravidelný výnos z vložených prostředků, ne získat vložené prostředky v nějakém termínu zpět.
Zkrátka pustit se do stavby stadionu za miliardu fakticky nemusí znamenat mít miliardu k dispozici. Ve skutečnosti se potřebné prostředky mohou pohybovat mezi třetinou až dvěma třetinami podle zvoleného modelu financování a spoluvlastnictví. Do ekonomiky by také mohl vstoupit dotací fotbalový svaz za účelem pořádání významného turnaje v Česku, vládní podpora, jako tomu bylo třeba v případě trnavského stadionu nebo při výstavbě stadionu ve Starém Městě, případně kraj nebo nějaký další partner.
Poté, co jsem si zaspekuloval na téma peněz a proč je jako tak zásadní problém za současné situace v Baníku díky panu majiteli nevidím, dostávám se k tomu, co zásadním problémem je. A tím je pozemek. Ideálně na Slezské, ideálně s již existující dopravní infrastrukturou, ideálně vhodný pro další funkce areálu, které by měl plnit, jak jsem zmiňoval na začátku a v případě Ostravy aby neskrýval překvapení v podobě sesouvajících se štol, spodních vod nebo ekologické zátěže. Dalším kamenem úrazu může být vztah s městem. To je a málo se to připomíná, k Baníku a jeho potřebám, velmi vstřícné a štědré. Za 114 milionů korun od klubu koupilo Bazaly, čímž zachránilo klubovou existenci, o pár let později za 330 milionů Bazaly přebudovalo do současného stavu, přičemž mezitím rekonstruovalo i stadion ve Vítkovicích za 900 milionů korun. Aby nedošlo k narušení dobrých vztahů, kdy nepochybuji, že přes občasná kritická slova jsou si vstřícnosti města na Bazalech velmi dobře vědomi, musí Baník také myslet na to, že nechat městu nevyužitý vítkovický stadion by důležitý partner klubu asi příliš neocenil.
Nový stadion má tak možná hlavně jiné překážky než finance na jeho postavení. Nepřekonatelné? Nemyslím si. Vlastně jsem si téměř jistý, že mnozí z těch, kteří zůstávají klubu věrni, se nového domácího stánku Baníku dočkají. Kdyby se Václavu Brabcovi po záchraně klubu povedlo dát mu i nový domov, bylo by to zkrátka nádherné.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
