Autor Baníkovský týden (255.)
Jedenácté místo, skupina o záchranu, závěrečné dvě porážky s účastníky baráže a spousta blbé nálady od podzimu do jara by sváděly k dojmu, že fanoušek Baníku si v sezoně příliš radosti neužil. Když jsem však, a to jsem lovil pouze v paměti, zkusil pár takových věcí najít, s překvapením jsem zjistil, jak početný takový seznam ve zpackané sezoně může být.
Zápasy
Výroční zápas s Celticem byl pěkným zážitkem pro všechny na stadionu. Slavný soupeř, hezké aranžmá, kterého se slavnostnímu zápasu dostalo a perfektní představení fanoušků Baníku (ti hostující byli trochu zklamáním). A dokonce se to díky pořadatelství klubu obešlo i bez pokut za pyrotechniku. Vítkovický stadion ale vyprodali fanoušci ještě jednou, a to dokonce rychleji a snáz. Po výsledkovém probuzení s příchodem Pavla Hapala čekal Baník v poháru Spartu. V zápase samotném nás Sparta vynikajícím výkonem poměrně jasně smázla, přesto bylo utkání pro fanoušky fajn. Na jaře se Baník po dlouhé době dočkal výhry nad Plzní. V úvodu jara zase vyhrál pětibrankovým rozdílem v Teplicích.
Dost radosti dělalo fanouškům béčko a hlavně U19, která to ještě může o následujícím víkendu vyšperkovat titulem. Naše modrobílé ženy pak v infarktovém závěru sezony zvládly zachovat ligovou příslušnost. Zkrátka pár zápasů, které stály za to, bylo.
Osobní příběhy
O ty také nebyla nouze. Očekávaný a vyhlížený návrat Pavla Vrby nebo Michala Frydrycha. Nečekané hostování Plavšiče, který fanoušky kromě části jara bavil možná víc než celý zbytek kádru dohromady, Caduovo hostování, na kterého jsme původně mysleli s přestupem. Pro všechny překvapivý zimní příchod Bitriho, který se z hráče „který může hrát tak divizi,“ vypracoval v základní kámen defenzivy. Odepisovaný Letáček, který v druhé půlce jara dobře zastal pozici jedničky. Příchod a vlastně také návrat Pavla Hapala, jehož více oceňuje sportovní ředitel než fanoušci. No a samozřejmě právě zmíněný Luděk Mikloško, který přišel zkusit udělat z Baníku klub, který promění kvalitní ekonomické i tréninkové zázemí ve smysluplnou sportovní práci. Dále příběh Jana Jurošky z nechtěného hráče po základní sestavu a prodloužení smlouvy. Nebo Tijaniho cesta od dřeváka k hráči, který má hned několik nápadníků a jehož přestup umožní Baníku letní větší přestavbu mužstva. Premiérové starty několika odchovanců nebo mladých hráčů. A na závěr příběh nejradostnější – Matěj Šín. Důvody netřeba připomínat.
Fanoušci
Opomenout nelze fanoušky. Zmínil jsem je v úvodu, musím i na závěr. Přestože průměr 6 808 diváků na domácích zápasech slavně nevypadá, je to více než v minulé sezoně 6 713. Ultras bavili svou produkcí na každém zápase, jejich nápaditost i realizaci nápadů by jim mohla závidět leckterá PR agentura. Osobně jsem byl na kotel velmi hrdý při choreu s tématem Lidic. A samozřejmě spoustu radosti a příjemných setkání člověk zažil s lidmi, jejichž srdce patří Baníku.
Zkrátka jak je na tom stokrát přesdíleném obrázku – to, že se někdy zlobíme, neznamená, že Baník nemáme rádi. A lze dodat to, že i když se sezona nepovedla, neznamená, že by neexistovalo nic, co by nám během ní neudělalo radost. Nebo že i když mudrujeme, nepřijdeme s novou sezonou zas.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
