Baníkovský týden (267.)

V den, kdy sportovní ředitel Luděk Mikloško slavil jmeniny, hrál jeho chráněnec Hapal o život. Tak by se dal uvést hlavní příběh sobotního večera na vítkovickém stadionu.

Zvěsti o vřelé diskuzi ředitele klubu Michala Běláka s trenérem Davidem Horejšem během utkání v Edenu nebo o sobotní přítomnosti tohoto trenéra v Ostravě plnily diskuze fanoušků. Stejně tak se fotbalovým zákulisím nesla zpráva, že Horejš odmítl jednu druholigovou nabídku se slovy, že je blízko jedné prvoligové. Nemohu potvrdit, zda se výše popsané věci odehrály, nebo ne, avšak že si konec trenéra Hapala přál ředitel Baníku Michal Bělák již po jarním utkání v Pardubicích, o tom se tehdy mluvilo hodně. A blízké vztahy trenéra Horejše s datovými analytiky z 11Hacks, se kterými Baník spolupracuje, ty také nejsou žádným tajemstvím.

Ať tak, či tak, prvním krokem každé změny je, že se místo musí uvolnit. Pavel Hapal tak měl to klíčové ve svých rukou. Protože pokus o jiný pohled na působení trenéra je hlavním úmyslem dnešního blogu, za který budete rušit své předplatné na Patreonu, HeroHero a dalších platformách, kde nás nenajdete, pustím se k sobotnímu upocenému vítězství, kterým mi Pavel Hapal jeho obhajobu příliš neusnadnil, formou několika poznámek:

• Budějovice hlubokým blokem dávaly vyniknout největšímu problému Baníku – malé kreativitě a nepřesnostem v poslední třetině hřiště. Házenkářské pomalé obehrávání by neplatilo ani na Hlučín.
• Obzvláště v tom vynikly nedostatky obou krajů, tedy Kpoza a Jurošky. Schválně se zaměřte na Kpozovo řešení jakékoliv složitější pozice v ofenzivě. Levý stoper má velkou výhodu v Kpozově zaměření na defenzivu. Pravý stoper zůstává často po Juroškově podpoře ofenzivy vystaven přečíslení, je vytahován do prostor, kde souboje svádět nemá a mohl bych pokračovat. Tyto nedostatky přečetl snad každý soupeř.
• Napětí a netrpělivost vůči trenérovi bylo cítit i z tribun. První pískot už ve dvanácté minutě, do první branky se opakoval několikrát.
• Frydrych Bitriho zastoupil dobře. Přijdou větší zkoušky, ale pro mne fakt milé překvapení. Pojezný měl několik hodně laciných ztrát, ale bylo by nefér ho kritizovat po prvním startu v sezoně. Jeho výkon v utkání rostl. Jeho zablokování Adediranovy střely možná zachránilo Hapalovi krk. A to přesto, že ten piruetový skok, který při tom předvedl, byl něčím, za co už v žácích dostávají hráči lepanec. V soubojích si ale tentokrát vedl dobře.
• Tanko byl vynikající, ale gamechangerem byl pro mne Buchta. Byl to on, kdo dal hře Baníku švunk. Stejně jako s Hradcem.
• Osud Hapalovi život neulehčuje. Krátce po prostřídání se zranil Blažek, změnou rozestavení na čtyři obránce trenér reagoval správně. Mimochodem, příchozí Ndefe v Liberci několikrát ve tříčlenné obraně hrál, uvidíme, zda si to někdy zkusí i v Baníku.
• Být Pavlem Hapalem, zaplatil bych v úterý hráčům snídani. A těm střídajícím možná i oběd.

Hapal dovnitř aneb trochu jiný pohled na Pavla Hapala

Tlak fanoušků na konec trenéra Pavla Hapala na sociálních sítích sílí. Navzdory ještě v létě od většiny deklarované trpělivosti po veliké přestavbě kádru. Jistě, fanoušek má nárok nezajímat se o okolnosti, pro něj je určeno dění na hřišti. A to bezesporu zatím nenaplňuje náročné představy baníkovských fans.

Přesto si dovolím na obhajobu kouče některé věci připomenout. Po mimořádně povedeném podzimu 2021 nejprve během jara dotrénoval trenér Smetana, nahradil ho dočasný kouč Galásek a druhou polovinu sezony 2021/22 skončil Baník s bilancí 5-4-7 osmý. K týmu Hapal přišel po jedenáctém kole minulé sezony, kdy se po působení Pavla Vrby nacházel se ziskem jedenácti bodů na barážové čtrnácté příčce. Tedy po dvou výkonnostních propadech. Jak se vedení Baníku opatrně, ale zřetelně, ústy Luďka Mikloška vyjadřovalo, nespokojeno bylo nejen s výsledky, ale také s tréninkovým procesem, atmosférou v kabině nebo s vnitřním rozpoložením některých hráčů.

Pavel Hapal do konce podzimní části získal v pěti kolech 9 bodů a v zimě dostal jedinou posilu –⁠ z albánské ligy přišel Eneo Bitri. Oddálení přestavby týmu na léto akceptoval.

V jarní části přišla po čtyřech bodech ve dvou venkovních utkání obrovská mizérie. V šesti kolech pouhý jeden bod. Hapal podruhé tým vykopával z hluboké krize, kterou ale tentokrát měl jako trenér také na svědomí a odhodlal se k velkému zásahu do sestavy, když přestal nasazovat Laštůvku, Kuzmanoviče, Fleišmana a Almásiho. Z devíti utkání přišel zisk sedmnácti bodů, včetně skalpu Slovácka na jeho půdě, nebo domácí výhry s Plzní. Zbylá dvě kola s jistotou záchrany Baník dohrál poněkud nedůstojně prohrami ve Zlíně a s Pardubicemi.

Následovala veliká přestavba kádru, kdy trenér přišel o tři jarní tahouny –⁠ Plavšiče, Cadua a Tijaniho a naopak postupně v průběhu přípravy dostal deset zcela nových jmen. Na start přípravy měl z posil k dispozici pouze Tanka, Ewertona, Blažka a Kubalu, který navíc kvůli táhnoucímu se jednání nemohl zasáhnout do několika zápasů, naopak mimo tým byli čtyři reprezentanti Kaloč, Pojezný, Sanneh a Ndefe. Takže období, ve kterém mohl trenér pracovat s kompletním kádrem, bylo velmi, velmi omezené, na což kritici herního neposunu zpravidla zapomínají. V základní sestavě se přitom zabydlela hned čtveřice posil, konkrétně Kpozo, Blažek, Kubala a Ewerton. Po pěti kolech je trenér vystaven další změně v obraně, když z klubu odešel jeho základní kámen defenzivy Bitri, přičemž právě na jeho mimořádných přednostech ve vzduchu a soubojích byl celý trojkový systém vystaven.

Navzdory tomu, že si trenér nemohl postavit realizační tým zcela dle svých představ (původně plánovaná spolupráce s Kováčem, při příchodu pak neuskutečněný příchod Janotky) a docházelo k jeho změnám (kondiční trenéři, Oulehla, Searle, Frajt), dokázal individuálně rozehrát, zlepšit nebo dovést k zájmu jiných klubů několik hráčů. Plavšič se stal žádoucím pro Raków, Cadu se najednou prosadil v Plzni, Tijani byl výhodně prodán Slavii, Bitri odešel do Norska a zřejmě poslední dny počítá v Baníku Filip Kaloč, byť v jeho případě asi o posunu nebo zvednutí hodnoty mluvit nemůžeme. Obrovsky se zlepšil Šín, Letáček a premiérovou šanci navzdory nešťastným vyjádřením dostalo několik mladých hráčů, konkrétně Hrubý, Měkota, Holaň a Říha. To vše za 32 ligových kol, tedy ani ne za kompletní sezonu.

Aby Baník vystoupal v tabulce z nedůstojných pozic, musí především z domácího stadionu udělat pevnost. Loňských osm výher, jedna remíza a devět (!!!) domácích proher bylo ostudou. V začátku současné sezony Hapal drží bilanci 2-1-0 se skóre 4:0. Na sedm bodů z domácích utkání nedosáhl Baník v minulé sezoně ani po šesti zápasech (2-0-4, skóre 9:10).

Nechci tvrdit, že je vše ok. Není. Ani že by herní projev mužstva neměl být dál. Měl. Na hřišti ale nevidím mrtvý tým, který toužebně čeká na konec trenéra. V porovnání s loňský rokem, je tým výrazně omlazen. Kabina navzdory složitosti a rozmanitosti (zatím) funguje. Není rozdrobena na skupinky. Hapal je tím, kdo dokázal odstavit některé zasloužilé (což nemyslím nijak urážlivě, protože zásluhy si připsali často nemalé), protekční nebo věčně talentované hráče. Zkrátka s vyhodnocením práce trenéra bych počkal po podzimu a dal mu ještě šanci. To by mi, vzhledem k nelehkým podmínkám a objektivním překážkám, kterým čelil, přišlo fér.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.