Autor Baníkovský týden (276.)
Z Letáčka roste brankář, jako by ho vychovala slavná baníkovská brankářská škola. Proti Jablonci ale stejně jako zbytek týmu stoprocentní výkon nepředvedl. A vzhledem k dalšímu losu nás druhá domácí ztráta v řadě může na konci podzimu hodně mrzet.
Letáček – majstrštyk Luďka Mikloška
Po minulém utkání vznikla poptávka po číslech k jednomu z největších úspěchů Luďka Mikloška v roli sportovního ředitele klubu, k brankáři Jiřímu Letáčkovi. Ten byl před utkáním s Jabloncem (všechna data níže použitá toto utkání nezahrnují) hodnocen v indexu této datové společnosti jako čtvrtý nejlepší brankář aktuálního ligového ročníku.
V počtu obdržených branek na 90 minut je náš brankář čtvrtý. Nejnižší průměr drží slávista Kolář (0,45), Letáček je s hodnotou 0,77 těsně za sparťanským Vindahlem (0,74). Z deseti obdržených branek inkasoval Letáček 2 z penalt, což je nadprůměrné číslo a celkový průměr mu to trochu kazí.
Mapa střel, kterým Letáček čelil v posledním roce.
Hodnoty xG střel, kterým čelil Jiří Letáček v letošním roce.
Těžké je dát Letáčkovi gól hlavou (0,15/90′), naopak střely zpoza vápna nejsou jeho silnou disciplínou (0,23/90′) a v této se aktuálně řadí ke slabším brankářům soutěže. Ještě ani jednu branku neinkasoval po střele z trestného kopu, ale sluší se zmínit, že góly přímo z nich v letošním ročníku prakticky nepadají. Podíváme-li se na počet střel na branku, kterým brankáři čelí, dostane defenziva Baníku vyznamenání. S průměrem 2,91/90′ je Letáček čtvrtým nejméně vytíženým brankářem v lize po Kolářovi, Mandousovi a Vindahlovi. V metrice, která počítá, kolika brankám brankář zabránil nebo o kolik dostal víc oproti hodnotě očekávaných branek soupeřů vychází Letáček s hodnotou 0,73 zabráněných branek jako sedmý gólman v pořadí, kterému vládnou dva brankáři Bohemians s vysokými hodnotami (Reichl 5,1, Jedlička 3,05). Kromě velmi pěkných čísel stojí za doplnění i pár obrázků, které dokládají Letáčkův přínos do rozehrávky a její značnou rozmanitost. A to nejen nohou, ale i skvělé výhozy.
Výhozy Jiřího Letáčka v soutěžních zápasech během roku 2023.
Přihrávky Jiřího Letáčka v soutěžních zápasech během letošního roku.
Bolestivá ztráta s Jabloncem
Utkání s Jabloncem předcházely dvě velmi povedené akce – food zóna, která bývá jedním ze základních stavebních kamenů všech klubů, které chtějí fotbalové utkání povýšit na společenskou událost (a zvýšit tím finanční výtěžek, návštěvnost a dosah mezi veřejností) a den s Baníkem v Havířově. Dostala se ke mě fotografie tří hráčů našeho áčka, kteří obklopili fanouška na vozíčku a vidět člověka stiženého takovým osudem smát se radostí od ucha k uch, to v člověku zanechá velký dojem. Věnovat čas takovým věcem dává ze strany všech, kteří organizují, účastní se či jinak přispějí k realizaci opravdu smysl. Chválím!
Škodolibou radost nám odpoledne mohly udělat ztráty Sigmy i Slovácka. Mělo to vlastně jedinou podmínku, a to zvládnout večer své vlastní utkání. Trenér Hapal přidal další potěšení, místo očekávaného Kaloče naskočil do základu Matěj Šín. Doposud, když většina lidí chválila sestavu, výkon stál za starou belu, tak snad se to tentokrát nepotvrdí, říkal jsem si před zápasem.
Hymna, skandování jména trenéra dnešního soupeře (důvod chápu, ale stejně mi to přišlo v tu chvíli zvláštní směrem k vlastní lavičce) a šlo se na zápas.
Baník byl od začátku aktivní, držel si převahu, Jablonec se snažil rychle a důrazně napadat rozehrávku obránců, hodně tlačili také na Šína s Rigem. Dozadu byl Jablonec hodně pozorný, naší aktivitě kriticky chyběly míče od Kpoza či Ndefeho ve finální fázi. Letáček několikrát zahrál na nervy fanoušků, ale naštěstí ani jedno ze dvou vyběhnutí během prvního poločasu neskončilo katastrofou, což nemusela být jen branka soupeře, ale také to klidně mohla být červená karta, kdyby soupeřova hráče fauloval.
Druhý poločas se nesl v podobném duchu, naši hráči se devadesát minut prali o výsledek, ale i sami se sebou. Útočníci byli nevýrazní (Tanko potřetí v řadě bez branky), upřímně ale neměli ani moc z čeho se ukázat. Do šancí je spoluhráči nedostali, případně pozorní hosté nepustili. Na druhé straně nás Chramosta potrestal. A je z toho ztráta, která hodně bolí. Druhá domácí v řadě. To nás zase sráží do průměru a ukazuje, že tým se stále ještě tvoří.
Ještě se na skok vrátím k našim krajním hráčům. Kpozo je často veleben, uznávám, že dozadu je to hráč nadstandardních kvalit. Jenže pak přijde utkání jako to sobotní a naplno se ukážou jeho limity. A těmi je hra dopředu. Kvalita řešení v (před)finální fázi ze strany krajních obránců je naší slabinou. Pravé strany dlouho, levé od konce Jirky Fleišmana. A není to jen subjektivní dojem nebo smůla či náhoda. Kpozo má letošní bilanci 0+1 (plus jeden vlastní gól), Ndefe 0+0, při nejmenším počtu odehraných minut tak nejproduktivněji vychází Juroška 0+1. Madleňák, který si v minulém ročníku slovenské ligy připsal 5+2 se na bezmocnost kolegů dívá z lavičky. Když se podíváte na bilanci Kpoza, Ndefeho, Jurošky, Šehiče nebo klidně hostujícího Sanneha, nenajdete oporu pro naději, že se situace s produktivitou krajních obránců výrazně zlepší. Můžete doufat, můžete věřit, ale pravděpodobné to je asi podobně, jako že chytnete v Ostravici zlatou rybku, která vám splní přání. Námluvy se Zmrzlým z Olomouce, který je letos na bilanci 3+3 dávají smysl. A nepochybně budeme koukat i na hráče doprava.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
