Autor Baníkovský týden (301.)
Se psaním hodnocení sobotního vystoupení na pražské Letné jsem musel počkat do neděle. Tolik rozdílných emocí během hodiny a půl. Před utkáním jsem sice psal, že výsledek odpustím, způsob, jakým k zápasu tým přistoupí, ale ne. I přesto se mi však nedaří od výsledku odhlédnout úplně.
Emoce se v člověku střídaly tak, jak se střídal průběh hry. Baník začal velmi dobře. Dalo by se říct, že Spartu zaskočil a přehrával, ale ani jednu ze svých dvou nadějných situací neproměnil. První zlom přišel ve chvíli, kdy se Kuchta dostal do první šance, se kterou si dobře chytající Markovič ještě poradil. Domácí jako by ale v tu chvíli získali půdu pod nohama. Druhý zlom přišel s hloupým gólem v naší síti a pak přišla pasáž, která přesně vystihovala to, jaký Baník jsem vidět nechtěl.
Druhá půle začala obří hrubkou a v rychlém sledu dvěma góly v naší sítí. Po snížení na 1:3 přišel další direkt a stav 1:4. V tu chvíli jsem se bál debaklu. Jenže tým se rozhodl mi naopak udělat radost. Pořád chtěl s výsledkem něco udělat a začal Spartu trestat. Ano, ta polevila, ale to, co Baník předváděl, nebyly náhodné akce. Hezká souhra a zakončení přineslo Klímův gól na 2:4, nádherná, rychlá (!) akce Ewertona a Kubalovo zakončení pak snížení na 3:4. Nemýlím-li se, jediný, kdo nastřílel na Letné v sezoně více branek, byl Liverpool. Člověk se nadýchl naděje, že by snad ještě… ale zázrak se nekonal.
Baník sice počtvrté v řadě předvedl v utkání s TOP 3 celkově velmi slušný výkon, ale stejně jako v těch předchozích třech utkáních se v plné nahotě ukázalo, jak daleko k těm celkům ve skutečnosti máme. Abychom smazali rozdíl v individuální kvalitě, museli bychom dávat šance, jaké měl Buchta či Tanko a nedělat hrozivé chyby, v čemž vynikl zejména u druhé branky v naší síti Blažek. A pozor, nedělal chyby sám, jen ty, které dělali ostatní, nebyly tak vidět. I tak ale byly větší než ty, které dělali hráči Sparty.
Baník je na dobré cestě. Ta ale bude ještě dlouhá. A pro některé již v karavaně, která potáhne dál, místo nebude. To je neúprosnost fotbalového bytí.
Tweet týdne:
— život 🇨🇿🇺🇦 (@prgowski) April 20, 2024
Smlouvy jako s Hapalem ne!
Veřejně se probírá podmínka, kterou má mít trenér Pavel Hapal zakotvenou ve smlouvě. Má se jednat o ustanovení, které jeho kontrakt prodlužuje o rok, pokud se v současném ročníku umístí do šestého místa.
Rozumím tomu, že trenér do Baníku přicházel po delší pauze v situaci, kdy klub v tabulce figuroval na čtrnáctém místě, před nutnou větší přestavbou kádru a jen velcí optimisté by mohli myslet na to, že již následující sezonu bude tým patřit do skupiny o titul. I proto se mohlo zdát akceptovatelné, dát do smlouvy takovou podmínku pro prodloužení její platnosti o rok, neboť s takovým výsledkovým progresem by přeci musela panovat naprostá spokojenost.
Trenér Hapal tuto podmínku splnil, přesto předpokládané nadšení nepanuje. A jednání či úvahy představitelů klubu o změně realizačního týmu v trenéru Hapalovi mohou oprávněně vzbuzovat pocity křivdy. V jeho situaci bychom je asi cítili každý, vždyť on svou část podmínky splnil. Oceňuji, jak profesionálně se v této věci chová a nijak se k tématu nevyjadřuje. Ne každý trenér se umí chovat takto loajálně. A nemyslím, že je tomu tak jen pro to, aby svou pozici před vedením nezhoršil, Hapal je zkrátka chytrej chlap.
Pro klub by z této situace mělo plynout ponaučení. Kdyby místo opce byl ve smlouvě zajímavý finanční bonus, možná by to vyšlo na podobné peníze, jako případné vyplácení z automaticky prodloužené smlouvy, ale té hořkosti by to mohlo nechat v lidech méně. A to je věc, kterou bych v našem fotbalovém prostředí, zcela zásadně založeném na mezilidských vztazích, nepodceňoval.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
