Autor Baníkovský týden (308.)
Sezona 2023/2024 vrátila Baník do pohárů. Každý z nás, kdo má klub v srdci, prožil chvíle radosti i zklamání, hrdosti i rozpaků. A to nad počínáním ať už hráčů, trenérů nebo jiných lidí v klubu. O několik chvil, které ve mně ze sezony zůstávají, se s vámi podělím.
Začnu chvílemi těžšími. Hned start do soutěže si zahrával s nervy nás všech. Přejetí Libercem, bez gólů se Slováckem, prohra v Plzni, v posledních vteřinách trefená výhra s Hradcem a bezzubý výkon na Slavii s nakonec docela ještě lichotivou prohrou 0:1. Po pátém kole byl Baník dvanáctý, bod od baráže a člověk si říkal, jestli ta sezona bude lepší než ta minulá. Pak ale přišla povedená série devíti zápasů bez porážky (liga + pohár) a Baník najednou patřil do elitní šestky. Od té doby již tak povedená série nepřišla, a naopak začala série domácích nezdarů. 0:1 Jablonec, 0:1 se Zlínem a konec v poháru, 0:1 se Spartou, 2:3 se Slavií. To nemohly otočky v Karviné a v Hradci kompenzovat. Zejména ten Zlín spojený s pohárovým koncem lze asi označit za to nejhorší, co jsme v sezoně předvedli. I s ohledem na pád Ševců do druhé ligy.
Utkání doma se Spartou je pro mne pocitově nejrozporuplnější. Baník hrál před plným stadionem skvěle. Jenže člověk by byl rád hrdý nejen na výkon, ale i na výsledek. Každopádně je pro mne dodnes právě tento zápas ukázkou toho, čeho je současný tým Baníku schopný. Přehrát mistra.
Vstup do jara byl studenou sprchou. Prohra 3:0 v Budějovicích. Přitom týden na to po vložené dohrávce s Plzní, kdy Baník podlehl doma 0:1, přišla možná nejlepší kombinace výkonu a výsledku. Výhry 3:1 v hezkém utkání v Mladé Boleslavi jsem si vážil již tehdy, ale její dnešní význam je pohledem na závěrečnou tabulku vlastně zásadní.
Přitom to vůbec nemusely být nervy až do konce nadstavby. Soupeři, kteří se prali sami se sebou ještě více než Baník, nabídli řadu mečbolů, které Baník s velkorysostí odmítal a rozdával body Sigmě, Karviné nebo Liberci. Když po nadstavbové ostudě v Edenu 0:5 přišla domácí prohra se středočeským konkurentem a pád ze čtvrtého místa, člověk pochyboval. V posledních dvou utkáních naštěstí Baník dokázal zabrat a narazil na soupeře, kteří měli priority jinde nebo prožívali dlouhotrvající krizi. Po remíze v Plzni tak přišla hezká tečka se Slováckem. A splněný sen. Návrat do fotbalové Evropy.
Nebyl to ale pouze tým jako celek, který budil emoce. Krásné příběhy napsali i jednotlivci. Našel by se Baníkovec, který se nezamiloval do Ewertona? A který by si nepamatoval jeho šedesátimetrový lob do sítě karvinského Holce? Skvěle se většinu sezony koukalo na Boulu s Rigem, přičemž toho druhého leckdo před rokem ani neznal. Spolupráce nedávného náhradníka a druholigového hráče patřila k ozdobám celé ligy. Rigova nominace na Euro je, jak jsem přesvědčen, i dílem jeho parťáka Bouly. Radost dál rozdávali Matěj Šín nebo David Buchta, který si nádhernými góly vysloužil přezdívku „Pan Šajtlička.“ Dále je dobré zmínit podzimní expres Tanko, kterému s jarem došla pára či Filipa Kubalu, který tak dlouho šance pálil, až nám v posledním kole vystřelil klid. Návrat na trávník pro Laca Takácse nebo fantastický gól Michala Frydrycha, kterým v tu chvíli vyrovnal na Spartě, to byly také hezké příběhy uplynulé sezóny. Polarizované pohledy na Filipa Blažka, Pavla Hapala, sebevědomí Patricka Kpoza, který hlásil, že jde vyhrát titul a po sezoně že dotáhl Baník do Evropy, příchod a odchod Davida Searleho, skvělá chorea a hlavně radost po návratu do Evropy. I kdyby na dva nebo čtyři zápasy. Jsme tam. To ve mně ze skončené sezony zůstane. Díky, že existuje Baník a že si k němu mé srdce našlo cestu. Za to jsem moc rád!
BP!
PS: Budu rád, když na X připojíte své top vzpomínky, ať už na to dobré, nebo neradostné z právě skončené sezony.
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
