Autor Baníkovský týden (67.)
Baníkovský týden (67.)
O neúspěchu se Sigmou, bilanci trenéra Páníka, statistikách útočníků a málem předčasně ukončené kariéře Dame Diopa.
Baník po prohře v Plzni přivítal na svém hřišti Sigmu a po slibném prvním poločase, kdy mohl Baník utkání rozhodnout, pokud by šel do dvoubrankového vedení, přišel poločas druhý. A ten příliš radosti nenabídl. Nejen snahou spíše výsledek ubránit. Remíza se Sigmou v zápase, ve kterém měl Baník lepší držení míče, dvojnásobek střel na branku (avšak méně útoků a nebezpečných útoků dle statistik Livesport) je z hlediska dalšího vývoje tabulky nepříjemná. O dva body nám uteklo Slovácko, na jeden se přiblížila Sparta, a tak již po dalším kole můžeme v tabulce opustit skupinu o titul.
Pokud by po očekávaném neúspěchu na Slavii přišla další zaváhání a Baník vypadl se stejným soupeřem z poháru a neuhrál do konce podzimu alespoň sedm či osm bodů, pozice trenéra Páníka by se zdála vzhledem k předsezónním cílům neudržitelnou. Nakonec, o jeho setrvání rozhodují samí lidé bez trenérské licence, takže si to snad mohu dovolit napsat.
U trenéra Páníka se ještě zastavím s jednou statistikou. Jeho celkové statistiky v Baníku totiž stále nejsou špatné. Ze sedmdesáti zápasů jich 32 skončilo výhrou, 13 remízou a 25 prohrou. Do sestavy nasadil 33 hráčů a jeho bodový průměr na zápas je 1,56 bodu.
Jeho zatím nejdelší angažmá ve Zlíně končilo bilancí 110 zápasů, 43-27-40, nasadil 49 hráčů a průměrný zisk byl 1,42 bodu na zápas. Nejhorší ligovou štaci zažil v Olomouci, kde v roce 2002 odtrénoval 11 zápasů s bilancí 2-5-4 a průměrem jednoho bodu na zápas. Rozhodně se jedná o trenéra, který má své přednosti. Ale i negativa. A ta postupem času vyvěrají více na povrch. Nebudu opakovat často zmiňované nasazování mladých, zmíním věc, která mi postupem času vlastně vadí nejvíc. Baník má jen jeden herní způsob a rozestavení. Ať hraje doma s Příbramí nebo venku s Plzní. Jednou ze zbraní Slavie, která dokáže vzdorovat kvalitnějším týmům, je její taktická variabilita. A tu u Baníku postrádám.
Od zápasů se Slávií moc nečekám. Nejsem rád, že téměř jistě do obou zasáhne Michal Frydrych, protože proti Baníku vždy předvede výborný výkon a často i skóruje. Stejně tak tuším, s čím Baník po výrocích trenéra po utkání v Plzni půjde. ,,Plán máme v hlavě přemýšlíme, jakým způsobem to poskládat. V Plzni jsme nachytali zkušenosti že nemůžeme hrát úplně otevřený fotbal.“ Očekávat tak můžeme snaha o rychlý přechod do útoku přes krajní hráče ze zajištěné obrany. Prostě návrat k Páníkovu nejoblíbenějšímu stylu, který se fanouškům již zajídá a o jehož proměnu se celý klub minimálně od léta snaží. Jenže to je jedna z věcí, která Baník potápí. Defenziva Baníku proti silnějším soupeřům nefunguje.
Když se ještě vrátím k utkáním v Plzni a se Sigmou, které měly společného jmenovatele v určité ustrašenosti od chvíle, kdy si naši hráči přestali být jistí dobrým výsledkem, musím zmínit, co jeden z vás uváděl na Twitteru. Baníku chybí zlý muž, který by dokázal v těžkých chvílích zvednout prapor na hřišti a nakopnout spoluhráče k větší odvaze. A musím této myšlence dát za pravdu. V kádru Baníku jsou dva hráči, kteří takové parametry mají. Milan Baroš a v menší míře Adam Jánoš. A oba jsou momentálně mimo hru… Dovolím si tvrdit, že zápas s Olomoucí by s alespoň jedním z nich byl tříbodový.
Občas mě baví podívat se na nějaké statistiky, abych si potvrdil nebo vyvrátil věci, které vidím na hřišti okem. A tak jsem spočítal, kolik minut potřebují naši útočníci na vstřelený gól, kolik na bod (branka či asistence). Na vstřelenou branku potřebují minut: Diop 144, Baroš 261, Smola 301, Kuzmanovič 332. Na bod (branku či asistenci) potřebují minut: Diop 144, Smola 180, Kuzmanovič 249, Baroš 261. U Kuzmanoviče je statistika ovlivněna nastupováním v záloze, ale právě tam se nachází hráč, který je při pobytu na hřišti nejplatnější: Azevedo potřebuje na bod 117 minut. Diop na mnohé z nás působí jako hráč se ,,specifickým stylem,“ abych se držel terminologie vlastní některým rozhodčím, ale v loňské i letošní sezoně produktivitou bez diskuzí patří k tomu nejlepšímu, co v kádru máme.
K Senegalskému útočníkovi se váže jeden příběh z dob působení ve Zlíně který fanouškům Baníku není příliš znám. V dubnu 2017 Diop podstoupil operaci po trojnásobné zlomenině v oblasti lícní kosti, kterou si odnesl ze zápasu s Jabloncem. Zranění bylo natolik vážné, že mohlo znamenat ukončení kariéry hráče pro poškození systému vnímání rovnováhy či zraku. Tím, kdo se tehdy o hráče a jeho operaci dalece za své povinnosti staral byl jeho tehdejší i současný kouč Páník. Nejen tahle historka ukazuje, jak to vedení Baníku nemá při rozhodování jednoduché. Jedna věc je vnímat výsledky a dění na hřišti, odlišný dojem může ve vedení zanechat celkové působení trenéra na tým. A právě to je věc, která může hrát velkou roli a přitom zůstat fanouškům skryta.
A tak hoši do války. Můžeme prohrát, ale ať je to s hlavou nahoře.
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
