Autor O stoletém Baníku s Luďkem Mádlem
Pomalu se chýlí ke konci rok plný oslav baníkovského jubilea. Film, kniha, výstavy, společenské akce, setkání legend, velkolepý výroční přátelák, hudební festival a další akce, které proběhly či ještě proběhnou, nám připomínají a oslavují to, jakou významnou veličinou se stal klub, který před sto lety založila skupina nadšenců v hostinci U dubu. Klub, který je dnes jedním z hlavních symbolů našeho regionu a pro mnohé z nás důležitou součásti našich životů.
Když jsem přemýšlel nad tím, jak bych mohl i já oslavit to slavné výročí, uzrál ve mně nápad na rozhovor. A protože rozhovor je disciplína, kterou jsem nikdy předtím nedělal, došlo mi, že potřebuji silného a zkušeného partnera.
„Nebuď troškař,“ řekl jsem si a pozval k rozhovoru pro Baník Blog pana Luďka Mádla, novináře jehož si pro jeho serióznost a znalosti prostředí českého fotbalu velmi vážím. Novináře, kterého jsem četl už v deníku Sport, kde dlouhá léta působil a pak s velkým zájmem sledoval třeba jeho články o korupční aféře v českém fotbale, za které byl po zásluze v roce 2005 oceněn cenou Novinářská křepelka.
Dnes pan Mádl působí jako sportovní šéfreportér serveru Seznam Zprávy, a také odzačátku tohoto roku každý týden spoluvytváří velmi úspěšný podcast Nosiči vody.
Jsem moc rád, že pan Mádl s rozhovorem pro Baník Blog souhlasil, věnoval mu svůj čas a ochotně odpovídal na mé otázky.
Pane Mádle, ještě jednou velmi děkuji!
Co se vám na první dobrou vybaví, když se řekne Baník Ostrava?
Obrovská intenzita, s jakou Baníku jeho příznivci fandí. Mám pár kamarádů z Ostravska a na nich vidím, jak jsou Baníkem v dobrém slova smyslu naprosto posedlí, Baník je součástí jejich života, jako by byl jejich příbuzným nebo jejich církví, jejich náboženstvím.
V podobném módu určitě funguje i spousta sparťanů, slávistů, bohemáků atp., ale u baníkovců mi tohle pouto ke klubu přijde opravdu hluboké a velmi plošně rozšířené ve smyslu, že to tak má podle všeho opravdu spousta lidí, ne jen pár excentriků. A hlavně u baníkovců nejde o nějakou momentální módu nebo konjunkturální záležitost.
Co tím chci říct?
Ono vždycky existuje 1) jádro fanoušků, 2) sváteční příznivci, 3) takzvaní fanoušci úspěchu.
Nežiju v Ostravě, nicméně z mého zprostředkovaného pohledu z Prahy se mi jeví, že Baník má obrovské jádro těch opravdu echtovních fanoušků, co přijdou intenzivně fandit, když se hraje o titul, stejně jako když se spadne do druhé ligy.
To prodchnutí klubem mi u Baníku přijde podobně intenzivní jako u tifosi v Itálii nebo u příznivců z Jižní Ameriky.
Zatímco v Praze a v Čechách se štěpí fanouškovské základny do spousty směrů, Baník má ve svém regionu na fanoušky skoro monopol, o to větší a silnější fanouškovský kmen z toho pak vyrůstá.
Aniž bych se chtěl jakkoli dotknout fanoušků ostatních klubů, jejichž oddanost a věrnost svým barvám je určitě taky obrovská, Baník má těch svých skalních opravdu ohromné množství. Jak říkám, cítím z toho obrovskou sílu, intenzitu a vášeň od kolébky až do hrobu.
Do skupiny fanoušků Baníku, která fandí s obrovskou intenzitou patří i nemalá skupina, která je vždy připravena hájit barvy Baníku i pěstmi. Také však svým působením na stadionu dokáže dát zápasu další rozměr. Jsou schopni vytvořit nápadité choreo, řídí a udávají směr fandění a nejen při domácích zápasech má hlavně díky nim Baník v poli toho pověstného dvanáctého hráče. Jak vnímáte jejich působení?
Když vypustí ze svého rejstříku ty pěsti, tak budou v mých očích úplně perfektní!
V roce 2004 získal Baník po spanilé jízdě mistrovský titul. Pak přišlo vítězství v poháru a vypadalo to, že by mohla být šnůra úspěchů delší. Proč Baník nedokázal využít potenciál který měl, podobně, jak to dokázala o několik let později Viktoria Plzeň?
Nastaly tehdy dva aspekty, které byly vzájemně provázané. Odchody klíčových hráčů do zahraničí a sportovní neúspěch v pohárové Evropě. Odešli Laštůvka, Heinz, Bolf, před nimi Svěrkoš, posléze Pospěch, kariéru ukončil Látal… Pokud srovnáváme s Viktorií Plzeň, ta prodala do bundesligy jen Jiráčka s Pilařem. A ještě ne hned.
Co se týče Baníku, někdo to může interpretovat jako rozprodej. A klade za to tehdejším majitelům klubu vinu. Na druhou stranu v té době byl fotbalový svět prostě nastavený tak, že ti hráči byli většinou v Baníku neudržitelní, chtěli rozhodně odejít na kvalitní zahraniční angažmá, pokud se před nimi rýsovalo.
Viktoria Plzeň se stala v nedávné éře pilířem českého fotbalu díky své úspěšnosti v evropských pohárech. V nich si vydělala na to, že byla schopná konkurovat Spartě a Slavii.
Tohle se Baníku nepodařilo. Když vynecháme neúspěch v předkole Ligy mistrů s Leverkusenem, musíme připomenout výpadky v prvním kole Poháru UEFA s Middlesbrough, Heerenveenem a Spartakem Moskva. O několik let později byl snad nejbolestivější výpadek s běloruským Mogilevem, který do Ostravy přijel autobusem.
Zní to možná krutě, ale prostě to tak je. Když si svoji velkou sportovní i ekonomickou budoucnost na trávníku neuhrajete, tak ji prostě nemáte. Viktoria Plzeň to opakovaně dokázala, Baník Ostrava v tomto ohledu své fanoušky opakovaně zklamal. Ke své škodě, samozřejmě.
Po roce 2010 začal strmý ekonomický i sportovní sestup klubu, až ho muselo v roce 2013 zachránit odkupem pozemků a stadionu město. Jak se díváte na záchranu, byť velmi slavného klubu, pomocí 114 milionů korun z městské kasy?
Bez pomoci města, nejen v ekonomické oblasti, ale třeba i v otázce provázanosti mládeže se školami a podobně, nemůže být Baník velký a úspěšný. V těžké chvíli radnice pomohla, chvála bohu. Ale všichni by si měli uvědomovat, že to zdaleka není samozřejmost, mnozí jiní obyvatelé města vidí priority úplně jinde než ve fotbale. A nelze jim to zazlívat.
Na druhou stranu říkají četní fanoušci, že stadion ve Vítkovicích není čistě fotbalový, má atletickou dráhu a slýchám i další výtky. Jenže kdyby ho město nepostavilo, nebyl by vůbec. Ostatně uvidíme, jak se otázka stadionu bude ještě dál vyvíjet.
Sestup do druhé ligy byl nevyhnutelným důsledkem krize, kterou si klub prošel. Naštěstí byl za pouhý rok Baník zpět mezi elitou. Nakolik je to zásluha trenéra Petržely?
Byla to samozřejmě zásluha všech, kteří se na tom podíleli. Prioritně samozřejmě Václava Brabce, který je prostě a jednoduše baníkovským spasitelem. Bez jeho investic by se Baník potácel kdovíkde, pokud by se vůbec ještě potácel.
Na druhou stranu žádný pytel peněz ještě sám o sobě na hřišti žádné vítězství neukopal a žádný postup nevybojoval. Trenér Petržela v danou chvíli naplnil přesně to, co od něj Baník potřeboval. „Vyštengroval“ hráče tak, aby ze sebe vymáčkli maximum a postup vybojovali. Svou historickou úlohu v dějinách Baníku naplnil perfektně.
Uhrát ty výsledky. 🙂 Ale jak k tomu dojít, to je samozřejmě otázka za milion. Baník by si měl po mém soudu v první řadě ujasnit, jaká klubová filozofie může vést k takové úspěšnosti.
V minulosti byl klub vždycky úspěšný coby regionální bašta, která si své hvězdy vychovávala víceméně sama. To je určitě pilíř, na kterém by měl Baník stát i do budoucna, Nicméně 1) tu bylo několik let vakuum, kdy mládež ve špatných podmínkách fungovat přestala… a teď se zase znovu rozjíždí, 2) už, myslím si, fotbalový svět pokročil natolik, že jenom s odchovanci se o titul hrát nedá, asi nikde na světě. Baník tedy potřebuje najít ten správný mix, ten správný poměr mezi odchovanci a nákupy při budování týmu. A nebýt netrpělivý. Vsadit na generaci, která může být úspěšná třeba za 3 roky… Místo toho tahle nadějná generace z Ostravy odchází, což je, myslím, špatně.
Nastínil jste, že financování Baníku = Václav Brabec. Všechna čest před ním, ale to je také špatně. Ostravsko je velký, silný, bohatý region. Velkých firem je v něm spousta. A je sice hezké, že mají všichni plnou pusu výkřiků o Baníčku, ale kdyby se méně halasilo, a místo toho byly i další velké firmy ochotné do rozpočtu Baníku přispívat výraznými sumami, jeho ekonomická síla by vzrostla natolik, že bylo mnohem snazší doplnit kádr tak, aby začal hrát evropské poháry. A udržel by talenty v klubu.
Alfou a omegou úspěchu jsou právě starty v evropských pohárech. Ty můžou sebevědomí hráčů a klubu posunout skokově, takříkajíc do jiné ligy. Než se tohle podaří, bude Baník svým skutečným myšlením přinejmenším napůl pořád „jen“ regionální klub, ve kterém hráčům stačí vyhrát jen jednou za týden. Kdo chce hrát opravdu o špici, ten musí chtít vyhrát každý zápas, a to opravdu. Ne o tom jen mluvit. Tohle přepnutí v mozku je ta nejdůležitější věc, hráči si musí připustit, že mají na víc. Druhým předpokladem je samozřejmě fakt, že tenhle pocit je sportovně něčím podložený. Že na to opravdu mají. A to musí na trávníku předvést. A umět to zopakovat. Polovina úspěchu je v hlavě. Polovina v nohách.
To si musí umět zodpovědět hlavně lidé v Baníku. Hráči odcházejí proto, že podmínky a perspektivy, které se jim rýsují jinde, jsou pro ně atraktivnější. Baník si musí v první řadě říct, jestli tyhle kluky chce udržet. A pokud ano, co pro to musí udělat.
Samozřejmě pomůže, pokud se Baník dostane do kategorie klubů startujících pravidelně v evropských pohárech. Pak kluci ucítí i v Ostravě perspektivu. Ale pokud slýchám příběhy o tom, jak hráči, kteří nechtějí prodloužit smlouvu, musí na posledního půl roku zapomenout na to, že by byli nasazováni v zápasech, tak tohle se mi tedy rozhodně nejeví jako dobrá cesta. Místo aby Baník v mladých hráčích rozvíjel pouto a perspektivu, jde s nimi do války jako jejich nepřítel, co je připraven je klidně zničit. Pokud se v Ostravě přemýšlí takhle, tak to k ničemu dobrému rozhodně nepovede. Cesta je zjevně v tom, nabídnout i talentovaným mladým hráčům slušné finanční možnosti. A ne s nimi jednat jako s nevolníky. Jenže to chce samozřejmě další finanční prostředky v klubové kase. Kdo chce být velký v dlouhodobém horizontu, musí být velký a velkorysý nejen směrem k A týmu a dorostence brát u huby. Jaký má současná strategie efekt, vidíme. Kdo může, ten se sebere a z Baníku při první příležitosti zdrhne.
Trpělivost je bezpochyby ve fotbale cenná deviza. Jen je potřeba mít ji s tím správným člověkem. A to se samozřejmě leckdy dlouho nepozná, kdo je ten správný a kdo ne.
Evropské poháry hrají čtyři české týmy, pokud se ekonomicky nezhroutí Plzeň, tak bude těžké předstihnout ji nebo Spartu či Slavii. Těžké neznamená nemožné. Každopádně je bezpochyby v dosahu Baníku předstihnout Slovácko. Uvidíme, kolik českých klubů bude hrát ve skupině evropského poháru, Baník může využít koncentrace na domácí soutěže.
Upřímně… brankář Laštůvka asi nebude chytat do padesáti… je otázkou, zda výtečnou výkonnost udrží i v nadcházející sezoně. A náhradu za něj v kádru nevidím.
Pro Baník je klíčové, jak se bude dařit Lischkovi. A aby našel správného parťáka k němu do stoperské dvojice.
Klíčovými hráči uprostřed pole jsou Kaloč a Tetour, zajímavý je Boula. Klíčovým útočníkem pak Almási.
Tohle všechno jsou na naši ligu výrazně nadstandardní hráči.
Je otázkou, jestli ty ostatní pomůžou povytáhnout výkonnostně nahoru.
Upřímně některé akvizice poslední doby jako Letáček, Chlumecký či Takács mi přijdou spíš jako manažerské přehmaty. Ale budu pochopitelně rád, když mě dotyční přesvědčí o tom, že se v jejich případě hluboce pletu. Rád se jim pak omluvím, stejně jako stavitelům kádru Baníku.
Pan Brabec je členem vedení Ligové fotbalové asociace. A pokud vím, spolu se Slavií neplní roli kývače, ale tlačí na to, aby liga získala kvalitní kontrakty a prostředky z nich plynoucí. To je správný postoj.
V tomhle ohledu jsem přeci jen od baníkovské reality natolik daleko, že si to opravdu netroufám jakkoli posuzovat.
Pokud tu otázku nebudu konkretizovat jen na Baník, ale obecně na všechny ligové kluby?
Jen ten klub, kterého zajímá spokojenost fanoušků, k nim může najít perfektní cestu a být s nimi úspěšný.
Co potřebuje fanoušek? Dostat se na zápas, mít kde zaparkovat, nebo mít ke stadionu dobré spojení městskou dopravou. Chce se na stadionu cítit bezpečně, komfortně, dojít si na čisté WC, koupit si slušné občerstvení, nápoj, cítit se na stadionu dobře. Ne jako nevítaná štvaná zvěř, a to i na stadionech soupeře.
Mít možnost koupit si vstupenku i permanentní za cenu, která je pro něj dostupná a dostat za to náležitý komfort, třeba i v rámci nějakého bonusového programu (setkání s hráči a podobně).
Jak tohle funguje/nefunguje na Baníku, takhle na dálku opravdu nevím, vím, že se o to české kluby snaží. Ale v západní Evropě jsou v těchto záležitostech většinou o kilometry dál.
Myslím si, že prakticky všichni v české lize určitě mají co v tomto směru zkvalitňovat.
A jsou kluby, kde o tom ještě ani vlastně reálně nezačali přemýšlet, což je škoda.
Ladislav Almási. To je jednoduché, střílí góly. A ty tvoří výsledky. Pro Baník je Almási dar z nebes. Tedy ve formě, kterou disponoval v minulé sezoně.
Byl u mistrovského titulu, je to brankář s velkým srdcem i mimořádnými chytacími schopnostmi, samozřejmě jde o gólmana ze staré školy, rozehrávka, dnes tak moderní, přeci jen není jeho doménou, ale s ním v bráně Baník ví, že i když udělá chybu, je Laštůvka schopen i několik gólových šancí soupeře v utkání vychytat. Navíc je obrovským motivátorem týmu.
Je pro něj samozřejmě škoda, že se neuchytil při žádném pokusu o západoevropské angažmá. Ale své štěstí našel na Ukrajině a v Baníku. To je podstatné. Ne každý tu svou šťastnou adresu najde.
Mrzí mě, že už jsem nestihl poznat Evžena Hadamczika. To byl zjevně člověk, který dokázal tvořit fotbalové zázraky a lidi kolem sebe k nim v dobrém slova smyslu zbláznit.
Ale jsem rád, že jsem zažil třeba Vernera Ličku. Jako dítě si ho ještě matně pamatuji jako útočníka. Ale coby novinář jsem s ním mnohokrát mluvil a vždycky se o rozvoji fotbalu dozvěděl něco zajímavého. Kdyby všichni lidé, co dělají v Česku fotbalu, přemýšleli právě o fotbale alespoň z poloviny tak poctivě a moudře jako Verner Lička, byli bychom úplně někde jinde.
Samozřejmě nelze nezmínit Milana Baroše, ogara z Vigantic, kterému svého času padla celá Evropa k jeho kanonýrským nohám. On ví, že nadělal i spoustu pitomostí a určitě mu nebylo příjemné, když se o tom psalo i v novinách. Když jsme se ale potkali, choval se vždycky seriózně a se vší slušností a vážností. A nikdo nepochybuje o tom, jak velké je jeho baníkovské srdce.
Potkal jsem i Milana Máčalu, Radka Slončíka, Libora Sionka, Martina Čížka, Reného Bolfa, Marka Heinze, Václava Svěrkoše, Luďka Mikloška a spoustu dalších. Příjemným zážitkem je vždycky možnost popovídat si třeba s Františkem Komňackým. Byla to vždycky zajímavá setkání. Omlouvám se všem, na které jsem teď zapomněl.
Aby klub naplnil svoje ambice, vrátil se do pohárové Evropy. A jednoho dne dosáhl znovu i na titul.
Tento rozhovor berte také jako pozvánku novému ligovému ročníku, ale hlavně k sobotnímu utkání s Olomoucí, kdy Baník povede poprvé v soutěžním utkání Pavel Vrba.
Očekávám plný dům!
Fotbalu zdar a Baníku zvlášť!
