Autor Rozhovor s Jakubem Drozdem
Jaké je být synem tak úspěšného fotbalisty? Vedl vás k fotbalu od mala nebo tomu nechával volný průběh? A jak to probíhá nyní, kolikrát denně doma řešíte fotbal?
JD: Je to samozřejmě pěkné, ale zároveň je na vás trochu vytvářen tlak tím, že kdo ho zná nebo ví o něm, tak si při pohledu na mě řekne: „to je ten Drozd“ a pozorují vás, takže samozřejmě je to i výhoda i nevýhoda. Občas, jak jsem byl malý, tak jsem mnohokrát slyšel, že hraji za Baník jenom kvůli mému jménu a těmto věcem. Občas to tedy není příjemné, ale jinak tátu beru jako vzor a fotbal probíráme každý den vždy jak přijdu z tréninku nebo ze zápasu. Vždy se spolu dlouho bavíme, probíráme různé věci, ale fotbal samozřejmě nejčastěji. Také mi hodně pomáhá, protože ví, jak to ve fotbale chodí a jeho rady si beru hodně k srdci.
S dorostem jste v rámci dorostenecké ligy hrál na spoustě hřišťích po celém Česku. Jsou všechny na dostatečné úrovni, nebo mají zvlášť menší kluby v tomto směru na čem pracovat?
JD: Musím říct, že většina klubů má své zázemí v dorostenecké kategorii a všechny mají určitou kvalitu. Někde je tráva ale horší, například ve Zlíně, kde to strašně skáče, takové pole no (usmívá se), ale jinak jsou už všechna hřiště na slušných úrovních.
Jak dle laického pohledu, tak i dle fotbalových expertů jsou podmínky baníkovské mládeže na top úrovni v Česku. Díky reprezentování se potkáváte samozřejmě se spoustou hráčů z jiných akademií po republice. Je něco, kde je Baník napřed oproti ostatním a kde naopak má prostor ke zlepšení, nemá něco jako jiní?
JD: Za tohle všechno panu Brabcovi musíme poděkovat, protože to, co tu vytvořil, je fantastické. Já si ještě pamatuji ty časy, když jsme dojížděli na tréninky každý den na jiné hřiště okolo Ostravy, protože na Šoupalce třeba nebylo místo a teď je bomba, když dorost, žáci, béčko, no prakticky celý Baník má svůj areál. Všímají si toho kluci i například ze Slavie, protože ti přece jenom takový areál, jako my máme Vistu, nemají a hodně nám to chválí. Například máme kvalitně zařízenou posilovnu na Vistě, kde jsou vlastně jedny z nejlepších strojů na světě, což nemá ani Sparta na Strahově a troufnu si říct, že možná nikdo jiný v ČR. Jediné co například na Vistě chybí, tak je pořádná rege, která je bohužel jen na Bazalech.
Už máte zkušenost s dospělým fotbalem, jak v rámci áčka, tak i béčka. Můžete porovnat zápasový den, když hrajete doma u dorostu/béčka/áčka a naopak, když hrajete venku ve vzdálenějších místech u dorostu/béčka/áčka?
JD: Doma áčko – je to velký rozdíl, jak v porovnání s dorostem, tak i s béčkem. Většinou je sraz ve Vítkovicích, odkud přejíždíme na hotel, kde se převlečeme a máme rozcvičení a následně program na hotelu, například video, přípravu atd. Podstatný rozdíl u áčka je v tom, že většinou se hraje večer, takže celý zápasový den trávíme společně. U béčka to probíhá podobně jako u dorostu, tedy sraz většinou 1:45 hodiny před zápasem a nic extra navíc. Venku u áčka se do vzdálenějších měst jede o den dříve tak, ať se večer vyspíme a pak se celý další den připravujeme na zápas. Samozřejmě když jedeme např. do Olomouce, tak se jede v den zápasu hned ráno a ten další program je podobný, jako bychom hráli doma. V béčku a v dorostu se jezdí většinou v den zápasu, akorát v dorostu se jezdí o den dříve do Budějovic a více vzdálenějších měst.
Kvůli Covidu jste přišli o možnost bojovat o evropský šampionát sedmnáctek, který je velice sledovaný skauty slavných akademií. Váš ročník navíc rozhodně měl šanci na něj postoupit a udělat dobrý výsledek. Bylo to zklamání, nebo naopak motivace do dalších let, že vlastně nic nekončí, ale teprve začíná a těch šampionátů s různými věkovými kategoriemi může být před vámi ještě spoustu?
JD: Tak bylo to obojí, samozřejmě nás to velmi mrzí, protože ročník 03 máme celkem silný a věřili jsme, že jsme mohli udělat nějaký výsledek, ale zase o to větší motivace je, se dostat na příští šampionát. Třeba již příští rok s U-19, ročníkem 2002, kteří mají kvalifikaci v únoru, tak snad se už bude hrát a nezruší to.
V roce 2018 jste byl na stáži v AC Milán, jak hodnotíte tuto zkušenost? Měl jste případně nabídku na přestup do jejich či jiné slavné akademie a co říkáte na přestup Sama Grygara do akademie Interu?
JD: Stáž byla velkou zkušeností a skvělou zkouškou, jak to chodí v takovém velkoklubu. Je to doopravdy zcela jiná úroveň, kde v takovém klubu je v kádru cca 35 kluků, kteří bojují každý trénink o šanci a na každém tréninku se prostě bojuje o sestavu, čímž to vlastně dostává úplně jiný náboj. Samozřejmě i kvalitou, ti kluci jsou posbíraní z top klubů, bylo tam i pár Švédů, kteří přestoupili a byla to velká škola. Nějaké ty nabídky byly, ale asi si nechám pro sebe jaké. Samovi to přeju, hrál jsem s ním v U14 – U15 a myslím si, že na to má, jak po fotbalové, tak i mentální stránce. Hlavně mu přeji, ať mu drží zdraví. Dle mého názoru, pokud mu bude držet zdraví, tak o něj nemám obavy. Vím jaký je a myslím si, že zrovna on je na tu cestu připravený.
Vzpomenete si na první den, kdy jste šel trénovat s áčkem? Měl jste z něj nervy a jak vám zkušení spoluhráči v čele s Milanem Barošem pomáhali v adaptaci?
JD: Jistě, vzpomínám. Byl to můj splněný sen, bylo to fantastické. Trému jsem moc neměl, šel jsem si to užít, protože to pro mě byla v 16 letech obrovská zkušenost a měl jsem z toho vážně velkou radost. S adaptací mi samozřejmě kluci pomohli, snažili se se mnou bavit a vlastně ještě ten týden jsem si pak byl s nimi sednout na večeři, takže to bylo úžasné a nyní je to již naprosto v pohodě.
Všeobecně je chválený baníkovský ročník 2004, těšíte se až nebudete v kabině áčka nejmladší nebo již někdo z tohoto ročníku s vámi v áčku trénoval?
JD: Tento ročník je velmi silný, kluky znám již odmala a jsou opravdu silní. Většina s námi hrála i v U15 a ten ročník mají vážně skvěle poskládaný, mají v týmu fantastické individuality, prakticky již 2 z nich jsou dokonce v U19, plus je zdobí to, že vážně umí hrát jako tým a zvládají ty těžké utkaní, např. se Spartou, Slavií nebo Plzní. Nepamatuji si, že by prohráli nějaké finále nebo podobný velký zápas, vždy všechno vyhrají a samozřejmě, že se těším, až nebudu nejmladší, jen mě to podle mě čeká až za takových 5 let (usmívá se). Ne, ještě nikdo z nich s námi nebyl.
Slyšel jsem, že jste výborný student, studujete baníkovskou střední školu na Dvorského, že? Jak vůbec probíhá taková výuka, kolik vás je ve třídě a chcete po maturitě pokračovat dál na VŠ?
JD: Chodím na Sportovní gymnázium v Zábřehu. Přešel jsem tam do 2. ročníku, vlastně z baníkovské akademie, kvůli lepší přípravě na VŠ na kterou samozřejmě budu chtít jít po dokončení gymnázia.
Vaší pozicí je střední záložník, vždy vás to táhlo tvořit hru nebo jste k této pozici dospěl až časem?
JD: Již odmala jsem hrával vždy na středu, ať mám hodně balonů, už od 5 v 5 v mladších kategoriích jsem vždycky byl ten hráč uprostřed a od té doby jsem snad ani jinde ještě nehrál, až na pár výjimek v reprezentaci nebo v Baníku, kdy jsem se ocitl na stoperu nebo na křídle.
Jaké jsou vaše fotbalové cíle do budoucna a kdo je vašim vzorem, pokud někoho takového máte?
JD: Mým hlavním cílem je se teď prosadit v Baníku a stabilně hrát. Samozřejmě nějakým dlouhodobým cílem je zahraničí, např. Německo, Anglie nebo Španělsko. Vzorů mám více, snažím se vždy si od někoho něco vzít, vždy jsem měl rád Iniestu, Neymara a momentálně mám hodně rád i De Jonga. Od mala mám také za vzor svého tátu a z Baníku jsem vždy obdivoval Milana Baroše. Z momentálního kádru si herně velmi cením Adama Jánoše, který mi i hodně pomáhá na trénincích.
Díky, Kubovi za všechny zodpovězené otázky a do budoucna mu přeji jen to nejlepší.
