Baníkovský týden

Baníkovský týden (121.)

9 listopadu, 20201196 zobrazení0

Po vynucené pauze 33 dní nastoupil Baník k soutěžnímu utkání a přivezl z Příbrami tři body. Jak se vítězství rodilo? A také téma střídání trenérů na lavičce Baníku v posledních deseti letech, jehož tempo se zdá poněkud zběsilé.
Fotbal bez fanoušků není fotbal, slyším z řady stran, ale přiznám se, že sám za sebe jsem rád, že se zase liga hraje. A nakonec i s těmi fanoušky to úplně neplatí, protože v Příbrami, letos zde podruhé za plotem, nechyběli. Úžasné.
Příprava na utkání byla poznamenána dosud nejhorším výsledkem testů v týmu Baníku. Citelnější ztráty klub počítal v realizačním týmu, než v kádru, kde zásahem do sestavy byly jen absence brankářů (snad jen karanténa) a Jiřího Fleišmana (nemoc). Trenérský tým tak předzápasovou přípravu musel zvládnout na dálku, a částečně stejně tak i koučování utkání, k čemuž došlo hlavně o poločasové pauze. Prvoligovou premiéru si tak odbyl nejen brankář Murin (obstál dobře), ale také trenérský štáb béčka. Kouč Ondřej Smetana nejen na lavičce, ale i při rozhovorech s médii zanechal velmi zajímavý dojem a možná nám v béčku roste zajímavá kádrová rezerva…
Start jedenadvacetiletého Murina zřejmě mohl ovlivnit i složení záložní řady, kdy Tetour byl dán na tvořivější pozici a za ním měli operovat dva defenzivní sběrači míčů Jánoš s Kaločem. Dala se totiž čekat snaha domácího mužstva o co nejčastější střelbu, a tak se úvaha o eliminaci hrozeb z nebezpečných prostor zdála logická. Jenže co se zdálo před zápasem jako logické, vzalo za pomocí žlutých kartonků po čtyřech minutách za své. Na kdyby se nehraje, ale kdyby toto oslabení domácích nepřišlo, možná první poločas vypadal jinak. Příbram se zatáhla do hlubokého bloku který Baník dost bezzubě obléhal. Co mi chybělo nejvíce byly centry na obra Tijanyho, který bez nich nebyl týmu platný. Absentovala také střelba zdálky. Baníku se sice dařilo roztahovat hru na celou šíři hřiště (volné prostory dokázal využívat hlavně Fillo), ale kombinace přes střed nebyla dostatečně rychlá, aby vedla k vytvoření nebezpečných situací. Příbramští se stíhali včas v obranných pozicích posouvat. Jedno jediné zakončení na branku domácích tak bylo velmi žalostnou poločasovou bilancí. A to si přiznejme, že mohlo být hůř. Zatímco komedie Rezka se díky VARu otočila z trestu penaltového na trest žlutý a v poslední minutě první půle zákrok na hráče domácích penaltový nebyl, zatažení Kaloče za ruku nabíhajícího Soldáta se mi zdálo dost jasné… Být to pod balkonem místního bosse místo tribuny Pavla Kuky (za jehož působení ve vedení příbramského klubu tato tribuna vznikla a dodnes se jí tak občas přezdívá), nevím, nevím, zda by měl rozhodčí odvahu nepísknout. Opuštěné šachty po těžbě v okolí města dle novodobých bájí skrývají nejedno tajemství…
V poločase došlo ke třem změnám sestavy a příchody Zajíce, Kuzmanoviče a Meny se ukázaly jako klíčové. Zajíc si připsal dvě branky, Kuzmanovič jednu a Mena byl důležitou součástí dvou brankových akcí. Náběhy do prostor za příbramského obránce donutil bránícího hráče odvracet v těžké pozici centr hlavou, přičemž jednou nabil Potočnému na povedený volej a podruhé Kuzmanovičovi na jeho gólovou hlavičku. Druhá půle přinesla pět střel na branku domácích, a s tím už se spokojit dá. Zajíc svým sólíčkem u srdce zahřál všechny milovníky fotbalu.
A právě k Zajícovi, Potočnému a Menovi si dovolím pár slov.
Tomáš Zajíc od oznámení přestupu fanoušky Baníku dělí na ty, kteří říkají dobrý přestup (mezi ty se počítám třeba já) a ty, kteří nijak nejásají (často zraněný, není to žádný technik, zbytečné, když máme Šašinku, nehodí se do našeho stylu). Já mám docela rád fakta. A ta jsou taková, že Tomáš Zajíc za 187 ligových minut na hřišti nastřílel za Baník 3 branky. Neboli na vstřelenou branku potřeboval 62 minut. Lukáš Juliš, prozatím nejlepší střelec ligy, potřebuje na vstřelenou branku 89 minut. Zajíc přišel do Baníku s tím, aby se stal útočníkem, který bude schopen pravidelně dávat alespoň kolem deseti branek za sezonu. Takového útočníka dlouhodobě nemáme. A Zajíc, přestože jeho výkony jsou zatím nevyrovnané (Karviná, Teplice špatně, Pardubice, Příbram dobře), takovým útočníkem být může. (Asi to chce víc soupeřů na P :-).
Roman Potočný pak patří k častým hromosvodům vzteku příznivců Baníku po nepodařených zápasech. Ano, souhlasím, že herně je to špatné. Ale produktivita? V sedmi startech v této sezoně si připsal 2 branky a 3 přihrávky do brankové příležitosti. Na jaře si připsal jednu branku, tři asistence a devět přihrávek do gólových příležitostí. Celkem za dvacet startů v dresu Baníku 3 branky, 3 asistence a 12 vytvořených brankových příležitostí. Pomineme-li jeho mimořádný půlrok v dresu Liberce před přestupem do Baníku, jsou to vlastně jeho obvyklá čísla.
Pepe Mena. Věnuji mu méně řádek, než byste asi čekali. Důvod je prostý – ani zdaleka v zápase nepředvedl to, co umí. Bohužel zatím web Fortuna:ligy nezveřejnil statistiky jednotlivých hráčů, ale na hřišti jsem viděl fotbalistu který chce neustále hrát, dává většinu přihrávek dopředu, má přehled o hře (kolmice do těsného ofsajdu na Kuzmanoviče byla parádní) a technicky na hřišti neměl konkurenci. Vyzkoušel si tři pozice – začal na podhrotu, po střídání Potočného hrál zkraje, po odchodu Tetoura se stáhl vedle Jánoše) a na všech pozicích dávala jeho hra smysl. Vlastně jediná situace, kterou nevyřešil správně byl pokus o zakončení, kdy měl radši zvolit přihrávku na spoluhráče. A tak věřím, že příště dostane prostor od začátku ukázat, co v něm dříme a rozbalí to mnohem víc. Mám totiž nachystaný takový tweet (,,Mena > Stanciu“), ale zatím si ho budu držet v zásobě.
Po konci trenéra Vrby v Razgradu se objevily hlasy, které ho už už viděly na lavičce Baníku ve dvojici s Kozlem, nebo dokonce místo něj. Jakkoli trenéra Vrbu uznávám a jednou si jeho angažmá v Baníku moc přeji, nyní tomu nápadu říkám ne. Na hřišti to zatím nevidíme, ale všichni, se kterými jsem o tom mluvil se shodují, že tréninky trenéra Kozla jsou velmi dobré. Požadavky, které na hráče má, jsou správné. Nepovažuji za náhodu, že o něj usilovali nebo o něm mají vysoké mínění majitelé klubů jako liberecký Karl nebo žilinský Antošík. Ano, také bych chtěl vidět lepší hru hned. Ano, trenérovi by prospělo někdy trochu více času (a citu) věnovat komunikaci jak uvnitř klubu, tak navenek (,,žába na prameni“ a pár dalších nešťastných vět). Ale věřím, že když se něco poctivě, trpělivě nacvičuje při tréninku, dříve nebo později se to na hřiště přenese. A té trpělivosti s trenéry měl Baník v poslední desetiletce hodně málo. Počítáme-li trenéry od počátku roku 2010, kdy mužstvo vedl Miroslav Koubek do současného trenéra Luboše Kozla, dojdeme k číslu 14. Největší prostor dostali trenéři Páník (77 zápasů), Petržela (46 zápasů) a právě Koubek (39 zápasů, všechny údaje z Transfermark.com). Neboli za posledních deset let vydržel v Baníku jeden jediný trenér alespoň dva roky. Pokud slova o koncepci myslí klub vážně, musí na její realizaci dát prostor.
Nejvíce mi kalí radost reprezentační pauza, která nyní ligu čeká. Jestli něco hráči potřebují, tak konečně pravidelně hrát.
A tak BP a vše zlé, i s koronou, pryč!