Pohledem z B4

Baník ve velkých zápasech a United vs. Lipsko

Jedním z herních problémů, který se s Baníkem táhne už delší dobu, je slabá hra se soupeři ze špičky tabulky. Od návratu do první ligy Baník získal v zápasech s dalšími týmy top 6 jen 25,7% bodů.* Tento problém je pak nejvíce zřetelný v nadstavbové části, ve které Baník v předchozích dvou sezónách získal shodně pouze po dvou bodech. Nízký bodový zisk pak opakovaně vede nejen k nesplnění cíle v podobě kvalifikace do předkol evropských pohárů, ale i k hořké pachuti na konci sezóny, či k pošramocenému renomé mezi fotbalovou veřejností.

Jednou ze známých příčin špatné hry i výsledků ve velkých zápasech je špatné mentální nastavení týmu. Hráči jdou do zápasu často jako už předem poraženi, nervózní a s přehnaným respektem vůči soupeři. Druhým extrémem pak bývá přemotivovanost vedoucí k velkému množství faulů, karet a kouskování hry. Další složkou diskutovaného problému je však také taktická příprava. Osobně nepamatuji mnoho velkých zápasů, ve kterých Baník bodoval po kvalitním výkonu, při kterém dokázal eliminovat silné stránky soupeře. Za většinu bodů jsme mohli být spíše rádi a v mnoha případech jsme museli děkovat Laštymu za fantastické výkony. Tuto skutečnost doplňuje i statistika vstřelených (VG) a obdržených branek (OG) za sledované období a průměrného množství těchto branek na jedno utkání (VG 90‘, resp. OG 90‘), kterou lze vidět v následující tabulce. Obzvlášť množství inkasovaných branek ve venkovních zápasech je alarmující.

Tabulka 1: Přehled vstřelených a obdržených branek Baníku v zápasech proti dalším týmům top 6 od sezóny 2017/18.

V této otázce bych si dovolil vzít za inspiraci a příklad trenéra, jehož vysoce nadstandardní taktická připravenost v zápasech s kvalitními soupeři vede dlouhodobě k více než solidním bodovým ziskům. Doufám, že mi bude odpuštěno srovnání se zahraničním trenérem koučujícím tým nesrovnatelně vyšší kvality, ale tímto mužem mám na mysli Oleho Gunnara Solskjaera při jeho působení v Manchesteru United. Během svého již téměř dvouletého angažmá v klubu z Old Trafford zaznamenal v zápasech s velkými týmy bodovou úspěšnost 52,7%.** Přestože jsou Baník a United v mnoha ohledech rozdílné týmy i kluby, obě mužstva se již několik sezón nacházejí v širší špičce své soutěže, a proto považuji toto srovnání bodových zisků za relevantní pro přibližnou orientaci. Více než dvojnásobně lepší výsledky Red Devils pak skutečně dokazují, že velké zápasy zvládají výrazně lépe než baníkovci.

Nechci se detailněji zaměřovat na dlouhodobé statistiky Manchesteru United, tento blog je ostatně zaměřen na jiný klub, nicméně jisté taktické záměry z leckterých utkání by mohly posloužit jako dejme tomu výchozí bod právě pro některé zápasy Baníku. Naposledy mě v tomto duchu nadchlo utkání, ve kterém Devils deklasovali Lipsko 5:0. Krom vysokého množství vstřelených branek stojí za povšimnutí i udržení čistého konta proti mužstvu, které je známé svou ofenzivní hrou s velkým počtem gólů. United v tomto utkání čelili soupeři hrajícímu v rozestavení 3-5-2, čili stejnému rozestavení, ve kterém v letošní sezóně nastupuje Sparta (pokud jí to marodka dovolí) a kterou v posledních měsících začíná aplikovat i Jindřich Trpišovský ve Slavii. Dalšími kluby české nejvyšší soutěže, které k této formaci inklinují, jsou Bohemians, Teplice, Opava, Zlín nebo Mladá Boleslav, čili rozhodně ne zanedbatelný počet.

Dovolte mi tedy, abych se teď na několik odstavců vzdálil na anglické ostrovy, kde se v minulém týdnu odehrál již zmíněný zápas mezi United a Lipskem. Na tomto utkání chci ukázat několik herních principů a hráčských rolí, které se pak budu snažit naroubovat zpátky na Baník.

Obrázek 1: Základní sestavy obou celků. Zdroj: skysports.com

Z Obrázku 1 lze vyčíst, že Lipsko nastoupilo v poměrně očekávané sestavě i formaci, kdežto Angličané překvapili nezařazením Bruna Fernandese do základu a ústupem od tradičního rozestavení 4-2-3-1. Pro tento zápas zvolili formaci 4-1-2-1-2 s diamantovým uskupením středních záložníků (31, 17, 6, 34). Častou taktikou proti 3-5-2 bývá snaha o využití křídelních prostor, ve kterých se vyskytují pouze wingbaci, ale Solskjaer místo toho aplikoval zahuštění středu hřiště a sázku na úspěšné souboje jeden na jednoho po stranách. Tento záměr lze vidět na následujícím Obrázku 2, kde je zobrazeno průměrné postavení hráčů během zápasu.

Obrázek 2: Znázornění průměrných postavení jednotlivých hráčů v zápase Manchester United-Lipsko. Zdroj: whoscored.com

Středový diamant je pak velice fluidní a krajní hráči této čtveřice (v tomto případě Pogba a Fred) musí zaobstarávat hodně práce směrem do defenzivy i po stranách hřiště, jak lze vidět i z heatmap doteků s míčem těchto dvou hráčů:

Obrázek 3: Heatmapy dotyků s míčem Paula Pogby (vlevo) a Freda do 63‘ (vpravo). Zdroj: goal.com

Pogba se během zápasu držel na krajích výrazně více než jeho brazilský kolega a to zejména z toho důvodu, že musel reagovat na hru Lipska, které největší část svých útoků vedlo právě přes svou pravou stranu. United také koncentrovali většinu svých útoků přes stranu, na které se vyskytoval Paul Pogba, ale to silně pramení ze dvanácti zisků míče na levé straně hřiště (z celkového počtu devatenácti zisků), odkud poté Devils mohli přecházet do rychlých protiútoků.

Obrázek 4: Diagram vyjadřující, kterou částí hřiště byly vedeny útoky jednotlivých mužstev. Zdroj: whoscored.com

Dalším důležitým mužem v tomto diamantovém rozestavení byl Nemanja Matič, který z pozice šestky vykrýval prostory před stopery, ve kterých Lipsko disponovalo kvalitou v podobě Olma a Nkunka. V případě zisku míče pak balon rychle předával krátkou přihrávkou svým dynamičtějším a kreativnějším spoluhráčům v záloze. Za 63 minut, po kterých byl Matič na hřišti, uskutečnil 32 přihrávek a pouze jedna jediná byla klasifikována jako dlouhá.

Posledním mužem čtyřčlenné zálohy pak byl Donny van de Beek, jenž sice zastával nejofenzivnější roli z celého záložního čtyřlístku, nicméně i z následujícího diagramu lze vidět, že spoustu práce odvedl i směrem do defenzivy. Deset kilometrů, které během svých 68 minut na hřišti naběhal, pak potvrzují jeho skvělou práci bez míče.

Obrázek 5: Heatmapa dotyků s míčem Dannyho van de Beeka. Zdroj: goal.com

Při pasivním bránění v bloku většinou zůstával v linii s útočníky Martialem a Greenwoodem, přičemž si výrazně všímal soupeřova defenzivního záložníka Kevina Kampla (Obrázek 6). Při přechodu do aktivního pressingu pak nedorážel na středního stopera Upamecana, ale jen kryl možnost jeho rozehrávky právě na Kampla. K napadání Lipska až u samotného gólmana se van de Beek, podobně jako i jeho další spoluhráči, prakticky nedostával.

Obrázek 6: Znázornění výchozího postavení záložní čtveřice a postavení ofenzivní trojice United při bránění v bloku. Zdroj původního obrázku: O2tv.cz

Jak už bylo zmíněno výše, celá tato čtveřice tvořící středový diamant musí být velmi fluidní a musí provádět velké množství posunů, zejména do stran, pro pokrytí prostor, které jsou v jiných systémech obsazovány krajními záložníky. Tento jev je znázorněn na následujících obrázcích:

Obrázek 7: Postavení záložní čtveřice při bránění pravé strany hřiště. Zdroj původního obrázku: O2tv.cz

Obrázek 8: Postavení záložní čtveřice při bránění levé strany hřiště. Zdroj původního obrázku: O2tv.cz

Další skupinou hráčů, která si zaslouží komentář jsou útočníci Martial a Greenwood (jenž byl v 63. minutě střídán Rashfordem). Jejich výchozí pozice byla ve třetinách šířky hřiště tak, aby reflektovala postavení krajních stoperů obranné trojice Lipska (Obrázek 6). Po zisku míče pak k náběhu využívali koridory mezi soupeřovými stopery, do kterých mohli inkasovat dlouhé kolmé přihrávky. Skrze tyto prostory také padly první dvě branky domácích:

Obrázek 9: Situace na hřišti během finální přihrávky na první gól Manchesteru. Zdroj původního obrázku: O2tv.cz

Obrázek 10: Situace na hřišti během finální přihrávky na druhý gól Manchesteru. Zdroj původního obrázku: O2tv.cz

Posledními hráči, jejichž role by bylo dobré si trochu přiblížit, jsou krajní obránci. Z heatmap jejich dotyků s míčem (Obrázek 11) je zjevné, že Luke Shaw měl směrem dopředu výrazně více volnosti než Wan-Bissaka na druhé straně. To bylo dáno i tím, že jeho parťákem nalevo byl Paul Pogba, kdežto Wan-Bissaka kooperoval s přece jen o něco defenzivnějším Fredem. Wan-Bissakova pozice, kdy jako krajní obránce téměř nepřešel soupeřovu polovinu, je v dnešním fotbale skutečně velmi neobvyklá a málo vídaná. Při pohledu zpět na Obrázek 2 lze dokonce vidět, že se průměrně vyskytoval nejníže ze všech hráčů United v poli. Dokonce ještě hlouběji než oba stopeři. Tímto krokem chtěl Solskjaer jednoznačně eliminovat Angeliña, španělského wingbacka, jehož přínos pro hru Lipska bývá díky jeho centrům a průnikům do vápna značný. Tento záměr byl dosti účinný, neboť Španěl se dostal pouze ke třem centrům ze hry za devadesát minut. I s fullbacky nemoderního stylu se tedy očividně dá uspět i dnes.

Obrázek 11: Heatmapy dotyků s míčem Luka Shawa (vlevo) a Aarona Wan-Bissaky (vpravo). Zdroj: goal.com

Zodpovědný výkon celého týmu směrem do defenzivy, zahuštěný střed hřiště a Wan-Bissakův vítězný minisouboj s Angeliñem pak znamenaly eliminování ofenzivního snažení Lipska, což se promítlo i ve statistice xG (Obrázek 12), kterou United opanovali 3,20 ku 0,46. Útočníci německého celku, Poulsen a Forsberg, pak dohromady zaznamenali jen jednu střelu na branku.

Obrázek 12: Diagram statistiky xG zápasu mezi Manchesterem United a Lipskem.

Tento výlet do Anglie už byl dostatečně dlouhý a je čas se zase vrátit do naší slezské kotliny a položit si otázku, jakým způsobem by z tohoto zápasu mohl čerpat Baník. Ten by mohl tuto taktiku využít právě v zápasech s velkými týmy, které aplikují tříobráncový systém a kladou důraz na kontrolu hry. Zejména pak proti Spartě, která má v dosavadní sezóně třetí nejvyšší procento držení míče (58,3%) a případně také Slavii, která bude dost možná řešit svou situaci po odchodu Vladimíra Coufala změnou rozestavení právě do 3-5-2.

Baník by tento systém mohl využít také s ohledem na to, že i přes rozdílnou individuální kvalitu hráčů v porovnání s United, disponuje v některých případech fotbalisty s obdobnou typologií. Nejvíce je pak tato podobnost zřetelná u tří dvojic. První duo tvoří Jiří Fleišman a Aaron Wan-Bissaka, krajní obránci, kteří jsou velmi dominantní směrem do defenzivy, kde díky svého nasazení nevypustí jediný souboj. Druhou dvojicí tvoří Daniel Tetour a Paul Pogba, fotbalisté, kteří jsou zvyklí hrát na míči a dirigovat hru mj. svými kvalitními přechodovými přihrávkami. Adam Jánoš pak ve své hře vykazuje spoustu podobných rysů s Brazilcem Fredem. Zejména se pak jedná o velmi dobré čtení hry, fyzickou sílu, která se odráží ve kvalitě v osobních soubojích a v neposlední řadě oba hráči také dokáží podpořit útok ze druhé vlny a kvalitně vystřelit ze střední vzdálenosti.

Případné sestavy Baníku by pak s ohledem na ofenzivně výraznější stranu soupeře mohly vypadat takto:

Obrázek 13: Navrhované sestavy Baníku v systému 4-1-2-1-2 (diamant). Levá varianta pracuje s ofenzivně kvalitnějším pravým wingbackem soupeře, kdežto pravá varianta počítá s větší ofenzivní silou protivníka na jeho levé straně.

Pozice levého obránce by mohla být v obou případech zastoupena Fleišmanem, který by byl schopen sehrát ofenzivnější i defenzivnější roli krajního obránce. V případě defenzivnější varianty na pravé straně obrany je možnost na tuto pozici zvolit Jakuba Pokorného, jenž je na tom v defenzivních aspektech hry přece jen o něco lépe než Martin Fillo.

V záloze by se na místo šestky mohl využít Filip Kaloč, který na tom sice není pozičně natolik dobře jako Matić v případě United, ale své poziční nedostatky zase může vynahrazovat větší dynamikou. Podobně jako jeho srbský kolega navíc také rád hraje jednoduché krátké přihrávky, při kterých posouvá míč na své tvořivější spoluhráče.

Obsazení krajních záložníků Adamem Jánošem a Danielem Tetourem je pak již okomentováno výše a jejich postavení vlevo, resp. vpravo by nemělo představovat vzhledem k jejich herní inteligenci zásadní problém. Tetourovou alternativou by pak z lavičky mohl být Milan Jirásek.

Na nejvyšší pozici diamantu bych osobně nejradši viděl Kuzmu, který je takticky velmi vyspělý, dostatečně důrazný a má také velmi dobrý výběr místa při podpoře útoku ze druhé vlny, ze které často skóruje (v minulé sezóně vstřelil čtyři ze svých devíti branek právě na základě zvolení dobré pozice mezi obrannou a záložní linií). Alternativou by na tuto pozici mohl být Ondřej Chvěja, případně také Ondřej Šašinka.

Tento herní styl by mohl výrazně vyhovovat také Romanu Potočnému, kterému by se naskýtal prostor pro dlouhé náběhy do prostor mezi stopery soupeře. Jak všichni víme, Potokovi se zatím v Baníku nijak zvlášť nedaří, což je způsobeno z velké části herním stylem Baníku, kdy mu jednoznačně více sedí hra ze zajištěné obrany s rychlým přechodem do útoku než kombinační hra s vyšším držením míče. Pozici druhého z útočníků by mohl obsadit Pepe Mena, který by zde také mohl využít svou rychlost a schopnost přejí jeden na jednoho. Otázkou však je, jak by se vypořádal s taktickou disciplinovaností. Tento herní aspekt však ještě nemůžeme po třiceti minutách přátelského utkání s druholigovým soupeřem plnohodnotně posoudit. Na tomto místě by však mohl zasáhnout také Brazilec Azevedo.

Tento systém i navržené sestavy mají pochopitelně svá silná, ale i svá slabá místa. Jako protitaktika ku 3-5-2 je však při správném provedení vysoce efektivní, což doložil i zápas United-Lipsko. Jako jedna z taktických variant Baníku by určitě nalezla své místo a byl bych osobně moc rád, kdyby k němu trenérský štáb někdy přistoupil.

* Výsledky na penalty, případně v prodloužení byly započítány dle konečného stavu jednotlivých utkání

** Mezi velké týmy byly klasifikovány následující mužstva: Lipsko, Chelsea, PSG, Tottenham, Sevilla, Leicester, Manchester City, Liverpool, Arsenal a Barcelona.

Další články z:Pohledem z B4

Komentáře nejsou povoleny.