Autor Baníkovský týden (163.)
Po facce z Edenu bylo utkání s Boleslaví vlastně hodně důležité. Spadne Baník do středu tabulky, nebo bude dál živit naději na konečně úspěšnou sezonu? V podcastové tipovačce jsem byl za škarohlída, který viděl Boleslav jako kvalitní a výborně připravený tým s náročným koučem a tipoval remízu. Výsledek byl nakonec lepší, předvedená hra… no, vezmu to popořadě.
Již před utkáním jsem si udělal jednu rychlou analýzu ohledně našich útočníků a zda vůbec způsob, kterým hrajeme, může vést k tomu, abychom měli toho hledaného zabijáka. Chtěl jsem text původně začlenit do Baníkovského týdne, ale spíš bude vhodné vydat jej jako samostatný kratší text po potvrzení informací o odchodu Tomáše Zajíce.
V sobotu po dlouhé době konečně vyrážím do Ostravy. Já vím, já vím, měl bych se stydět. Důstojnost zanechávám v Praze ve Fantově kavárně na hlavním nádraží (moc příjemný prostor), kde si dopřávám ranní kávu. Po nasednutí do vlaku brzy měním působiště na jídelní vůz, kde mi dělá společnost pivo a párek – snídaně těch, co nejsou šampioni. Rozhlížím se a zjišťuji, že párky s pivem nesnídám sám. O řadu dál voní stejná snídaně od paní, která by za zabrání dvou míst a půl uličky k tomu měla v rámci sociální spravedlnosti platit jízdné za dva. Ale zas co neprojede, to projí, protože na rozdíl ode mne a mého druhého piva volí medovník, kávu se čtyřmi cukry, sušenky, omeletu a nakonec málem nestíhá vystoupit v Olomouci po řízku se salátem ke svačině. Přesně takhle vypadá postrach restaurací all you can eat. Případně nedostatečně dimenzovaných kremačních pecí. Porcujou je tam???
S drobným dvacetitříminutovým zpožděním, za které by v bylo Japonsku vrácené jízdné a omluva, dorážím na hlavní nádraží, které v oblasti sociálního zázemí prošlo pozoruhodnou modernizací. Nové technologie si našly cestu už i na záchodky. Ještě před pár měsíci stačilo projít kolem kouzelné hajzlbabičky, nechat jí v podšálku nekřesťanských třicet kaček, pozdravit a jít ch… vykonat malou potřebu.
Dnes? Automat, snad lze platit i kartou. A vhodíte už jen desetikačku, však se nemusí platit mzda té důchodkyni, říkám si. Vyjíždí QR kód. Marně pátrám u turniketu, kam s ním. S tím kódem. Kouzelná hajzlbabička však stále existuje a zachraňuje situaci. Vychází a ukazuje mi na zdi malou čtečku. Místo dobrý den si měníme několik vět. Konečně úleva. Piva a kafe, to byl zase nápad. Vracím se a marně lomcuji turniketem. Nakonec si všímám tlačítka, které musím zmáčknout, aby turniket vystřelil a praštil do stehen dalšího chcachtivého, který marně přemýšlí jak naložit s QR kódem. Nejsem si jistý, zda vždy ty pokroky jsou krokem vpřed, případně zda by po vzoru turniketů u benzinových pump nešlo prostě vhodit minci do turniketu, který by nechal člověka projít.
Před nádražím potkávám nějaký průvod dospívajících děcek se zmalovanými obličeji, převlečených za kočičky a králíčky. Dva králíčci s kočkou se mě ptají, kde je tady WC. S úsměvem je nasměřuji k automatu s QR kódy… Tvl. Už jsem fakt starej. Kdybych takhle vylezl za mého mládí na ulici, do deseti minut bych dostal železnou tyčí po hlavě a ještě musel poděkovat.
Za zvuků hlasité diskohudby mířím z časových důvodů taxíkem (promiň nevěru, Hody) do Cihelny U Chýlků, kterou pro malé setkání zamluvil Pavluscha. A po prvním loku tankového Radegastu uznávám, že volba to byla nejen kvůli blízkosti stadionu skvělá. Dvě hodiny utečou jak nic, vzhůru na stadion, kde se trháme do sektorů dle svých permanentek. Ano, permanentek, a ty si ji kup taky, pokud ještě nemáš. Na stadion vcházím se slzami v očích. Jako Baník milujeme, s vyhnanstvím už jsme jakž tak smířeni, ale nebyly to slzy dojetí, ale smíchu. Pavluscha se totiž ukazuje nejen jako znalec piva, ale i jako skvělý vypravěč historek. Slib, že je nebudu publikovat, samozřejmě dodržím. Silvestry s Menšíkem hadr.
Trenérský štáb upravil rozestavení, až se mi občas zdálo, že ani hráči nevědí, kde mají stát. V úvodní dvacetiminutovce nejvíc vzruchu přineslo předržení míče (tuším Tetourem?) a nesouhlasný projev tribun. To se, včetně pískotu, opakovalo zejména ve druhé půli několikrát. Zpočátku bylo vidět, že oba týmy jsou na sebe vzájemně dobře nachystané, a tak i autová vhazování připomínala spíše šachy než fotbal. Jako první zahrozila po rohu Boleslav, vzápětí se hezky ve vápně uvolnil Klíma, jehož střelu Azevedo dorazil do sítě. Předcházela tomu však ruka a offside. Bavilo mě sledovat, jak zvláštně se staví při bránění postupných útoků Ndefe. Všimněte si. Azevedo zase na hráče houká, když si říká o míč a hráč je k němu zády. Zvuk je to divný, ale slyšet je až na tribunu, tak vlastně jen škoda, že jeho pobídky spoluhráči povětšinou zcela ignorují. Kotel (zdál se mi celkem prořídlý) si připravil krásnou plachtu a trochu ohně a dýmu k oslavě třiceti let zinu Bazal. Slavil i Fleišman, konkrétně svůj 300. zápas v lize. A když oslava, tak pořádná. Jeho volej byl nááádherný. A emoce, emoce, emoce. Jsem hrozně rád, že po zápase kotel vyvolával Jirkovo jméno. Děje se to hodně zřídka a tenhle poctivej dědek si to už zasloužil.
Trenér Jarolím hned poslal rozcvičovat náhradníky. Divoký byl závěr poločasu, kdy jsme nejprve pustili soupeře do přečíslení čtyři na tři, které hosté sehráli dobře, ale zakončení šlo nejen nad vybíhajícího Laštůvku, ale i nad branku. Na druhé straně pak zahrozil Baník, jenže Potočnému, který poslední dobou vážně nehraje špatné zápasy, není a není přáno.
Druhá půle přinesla změnu herního obrazu, ale ne takovou, kterou bychom asi viděli rádi. Boleslav byla lepší. Umožnili jsme ji hrát neuvěřitelné množství míčů do našeho vápna či meziprostoru mezi obranou a zálohou, hosté měli lepší pohyb a je spíše jejich neuměním než naší defenzivou, že nevyrovnali. Výkon neoživila ani střídání. Pochybuji třeba, že trenér Smetana v takřka otcovském objetí Sorovi před jeho vypuštěním na hřiště říkal: ,,Budeš dělat, že tam nejsi, pak vyrobíš faul v nebezpečném prostoru, ale pak, pak uděláš sprint, půjdeme do přečíslení a totálně to zadrbeš na prvním obránci.“ Ale upřímně, podobně by to šlo napsat o všech, vyjma Almásiho. Měl dobrý nástup, i hlavičku, která mohla skončit gólem, ale ani on Baník nevysvobodil gólovou pojistkou. A tak nás nakonec musel vysvobodit až závěrečný hvizd rozhodčího a buďme fér, některé ty útočné fauly hostům úplně pískat nemusel. Takže co si budem‘, důležité a šťastné tři body.
Odvoz zpět na nádraží jsem měl italskou kráskou s iniciály AR za vlídné slovo, za což ještě jednou děkuji, pozápasové poklábosení ve Svinovských nádražkách v dobré společnosti okořeněné slovním fightem výčepní a bezdomovkyně bylo hezkým zakončením. Pendolino v 19:07 (+21) stíhá i motor naší zálohy, který se do Prahy vrací s partnerkou. Neklonují už někde ty lidi? Ještě jeden střední záložník, který umí otáčet hru a přesnými přihrávkami zakládá útoky, by se totiž hodil. Mena odehrál za Algercias celý zápas a na Barceloně B to skončilo 1:1. No jo, už mlčím.
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
