Autor Baníkovský týden (262.)
Do sezóny je třeba jít s pokorou, s trpělivostí. Zaznívalo to v průběhu letní pauzy často. S blížícím se koncem přípravy sebevědomí rostlo a najednou od činovníků opět padaly věty o čtvrtém místě nebo o pohárech. A pak přišel zápas v Liberci a ukázal, jak daleko tento sen zůstává.
Z deseti zcela nových hráčů se v úvodní sestavě ukázali čtyři. Kdo sledoval přípravu, musel si nutně klást otázku, co přimělo realizační tým dát přednost čtveřici Kpozo, Tetour, Kaloč, Almási před Rigem, Boulou, Šínem a Tankem. Sázka na zkušenost před výkony v přípravě?
V čem dostal Baník tvrdou lekci byla příprava na utkání. Trenér Kozel přesně přečetl největší slabinu svého soupeře – pomalého středního a pravého stopera Baníku, na které nasadil dvojici Tupta–Ghali. Nechal Baník posunout těžiště hry blíže k liberecké brance a z rychlých akcí trestal. Baník neměl dozadu problém pouze s rychlostí, což mu koneckonců předvídal v rozhovoru pro Deník Sport trenér Kopecký, ale i s přebíráním hráčů a se správným postavením záložníků při bránění. Když se k tomu přidají problémy s přesnou kombinací, kdy zpravidla po dvou, třech přihrávkách přišla nepřesnost, nebylo se moc čeho chytit. Zkrátka abych použil oblíbené klišé, Liberec nastavil Baníku zrcadlo. Práce bude ještě hodně.
Z posil se mi líbil Ewerton, jehož individuální schopnosti převyšují zvyklosti Fortuna:Ligy. Kubalovi vymyslel pozici pro střelu do břevna, do penaltového souboje vyslal Tanka a měl i další dobré momenty. Co neměl, byli spoluhráči, kteří by mu dali šanci ještě více vyniknout.
Filip Kubala předváděl to, co od něho čekáme – nasazení, rychlost, tah na branku, střelecké pokusy. Nezklamal a ukázal, že může být dobrý.
Pochválit, byť s výhradou, lze i Tanka. Pokud klub hledal nového Sora, pak se mu to povedlo. Jeho činnost bez míče je totiž skoro stejně tak špatná. Když měl Baník na hřišti tři hráče s horšími návyky při hře bez míče (Almási, Ewerton, Tanko), bylo to zkrátka moc. Situace, kdy Tanko dojde hodit míč domácímu hráči, následně sprintuje ke svému hráči, aby jej pak nehlídal a nechal dát gól na 3:1, byla komická. Tedy kdyby se stala někomu jinému.
Blažek bohužel neukázal mnoho při výstavbě hry, zato toho dost odhalil o svých rychlostních schopnostech. Soupeř ho několikrát provětral, párkrát využil i jeho nedůslednosti při zbytkové obraně a díky tomu přes něj přešel. Celkově se to chce adaptovat na jiné tempo hry, na pečlivější dohrávání situací, na lepší soustředění. Takhle to byl výkon spíš podprůměrný než alespoň průměrný. Co stačí na Slovensku, zkrátka málokdy stačí v Česku.
A Kpozo? Napíšu pouze: Já vám to říkal.
Propadat panice po jednom utkání by byl nesmysl. Chce to prostě tvrdou práci a možná větší odvahu posadit některé hráče, kteří se nepotkávají s formou.
Pro Luboše Kozla to byl v Liberci 65. odkoučovaný zápas (v Baníku jich stihl 39). Na lavičce domácího celku byl vidět ve své oblíbené kombinaci šedých kalhot a bílé košile, tak jak ho známe už z působení u nás. Na trenérském týmu Baníku si tentokrát taktickou přípravou naprosto smlsnul, a tak se mohl usmívat více, než jsme z jeho angažmá v Ostravě zvyklí.
Když se nemůžeme příliš radovat z předvedeného výkonu na hřišti, můžeme alespoň pochválit klub za některé aktivity směrem k fanouškům. Setkání s permanentkáři na Bazalech následované besedou v komornějším prostředí mezi členy Baník Baníku, představovací videa nových posil, nové a snad výrazně lepší občerstvovací podmínky ve Vítkovicích a další by mělo následovat.
Co naopak zamrzelo byl fakt, že si klub, alespoň jsem to nezaznamenal, nevzpomněl na sedmdesátiny trenéra, který Baník do ligy vrátil. Řada jiných klubů si vzpomněla, ale za Baník zachraňovali čest jen fanoušci. Nutno říct, že ne poprvé. Nakonec tomu tak bylo i právě v Liberci.
Zkrátka to, že se dějí pozitivní změny neznamená, že je práce hotová. Naopak. Ta pravá tvrdá vojna teprve nastává. Na více frontách.
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.
