Baníkovský týden

Baníkovský týden (263.)

Honza Laštůvka pověsil rukavice na hřebík, i nebe si pobrečelo a Baník se po matném vstupu do zápasu probral a ukázal, že hráče špatné nemá. Ještě z nich udělat tým a nepřestat být sami na sebe nároční.

Zápasu předcházelo rozloučení s Honzou Laštůvkou. Člověk si uvědomí, jak ta léta letí. Bylo to už před dvaceti lety, kdy se postavil do branky Baníku a tak nějak samozřejmě pochytal skoro všechny střely, které na něj soupeři vyslali. Byl posledním mohykánem z mistrovského týmu, který hrál ligu a byť ho člověk v posledním období vnímal možná už spíš jako brankáře mávajícího rukama a spílajícího spoluhráčům (někdy zcela oprávněně), nezbývá než smeknout klobouk a s úctou poděkovat.

Jedním z hlavních důvodů loňského marasmu byly domácí výsledky. Někde jsem dokonce četl, že Baník měl nejvíce domácích proher v rámci  prvoligových soutěžích celé Evropy. Kontrolovat to nebudu, ale příliš radosti si fanoušek Baníku v Ostravě opravdu neužil. Na Slovácko dorazila pěkná návštěva přes devět tisíc a hodně prověřila nového provozovatele občerstvení. Smířlivě napíšu, že nějaké mouchy se najít daly. Servírovat klobásu do kelímku poté, co dojdou tácky, považuji za docela praktické a třeba se to ujme jako místní specifikum. Podstatné je, aby byla dobrá. A chutnat bude, když bude Baník vyhrávat.

Počasí s diváky i hráči laškovalo a chvílemi chyběla jen duha a jednorožec, ze kterého budou padat lentilky. Ten sice nakonec nepřišel, důležitější ale bylo, že po nepovedeném vstupu do utkání přišlo zlepšení baníkovského výkonu. I když to nakonec stačilo jen na bezbrankovou remízu, což bylo od obou gólmanů hezké uctění rozlučky s brankářským kolegou, výsledek to byl asi zasloužený.

Kromě specifického servírování oblíbené pochoutky bylo k zaznamenání i specifikum sportovní. To jsem zaznamenal již před zápasem. Rudolf Ludvík na Twitteru uvedl, že Baník nabízel Karviné hostování Šehiče, kterého před pár týdny díky opci právě z Karviné vykoupil. Možná to mělo být i na usmířenou kvůli vyfouknutí Madlěňáka, což prý v sousedství nesli nelibě, Karviná však s díky odmítla a angažovala Ražnatoviče. Bylo by vlastně hrozně vtipné, kdyby tento hráč svou výkonností naši dlouhou řadu krajních leváků předčil. Tedy pochopitelně vyjma jednoho. Jirka Fleišman měsíc po natržení vazu zpátky na lavičce. Co k tomu dodávat.

Pavel Hapal vyslyšel nejhlasitější kritiku a do sestavy zařadil trojici hráčů, kterým se příprava povedla – Šína, Boulu a Tanka. O hře prvního nemá smysl debatovat, spolu s Ewertonem, který stejně jako v Liberci sám vypracoval pro spoluhráče tutovku, patřil Šín k nemnoha, kteří dávali hře myšlenku. Boulovi nevyšel stejně jako spoluhráčům vstup do utkání, pak se ale jeho výkon lepšil. Do ideálu to mělo daleko, ale utkání oddřel. A Tanko? Hodně se po utkání říkalo, že až si bude hlídat ofsajdy, až zlepší koncovku, až vyzraje… Jenom připomenu, že se bavíme o hráči, kterému je 25 a je tedy starší než třeba Almási. A také to, že měl v sobotu vlastně jen jednu velkou gólovou příležitost, a to po již zmíněném Ewertonově předložení pod sebe ve 31. minutě. Zbylé zkrátka a dobře pohltil ofsajd. Ostatně, jeho sedm ofsajdů myslím můžou v Pelhřimově v klidu zapsat do knihy rekordů. Takhle se neumím utrhnout ze řetězu ani po horkém dni u výčepu. Trpělivě počkám, až hostinský dočepuje, žádné ofsajdy.

Ale řeknu vám, Kubala, pokud ho to nepřestane na hřišti bavit, to bude dělo. To je fotbalista pro Baník jak dělaný. Takovou pracovitost, nasazení, obětavost, výdrž, to vidím vždycky rád.

Kombinace Baníku šly nejlépe směrem k znovu nejistému Letáčkovi, ty se někdy povedlo prokombinovat celým hřištěm. Ale jsa mudrujícím optimistou věřím, že hned v Plzni to bude jazda a překvapíme. Jednou to už vyjít musí!

Na jednu věc si ale postěžuji. Nebo si nad ní povzdychnu. Z přestupů i přípravy bylo jasné, že Baník chce změnit rozestavení na tříobráncový systém. Je to trend, na který naskakuje víc a víc klubů. Kdysi byl Baník mezi prvními, kdo začal hrát na čtyři v lajně. Také to z počátku haprovalo, ale neustoupilo se od toho. Klub byl na sebe a na hráče náročný a vtloukl to do nich. Bylo to součástí základů mistrovské party. Tím, že Baník po necelém poločase v Liberci od této změny ustoupil, vkrádá se mi na mysl otázka, zda umíme být trpělivi a nevidět jen nejbližší zápas, zda umíme být na svou práci a na hráče nároční a zda chceme hráče posouvat, zlepšovat a zvyšovat tím jejich atraktivitu na trhu, nebo prostě když nejsou tácky, dáme klobásu do kelímku a zákazníka zkrátka nějak uspokojíme. Nevím, nevím, jestli kvůli krátkodobému řešení neházíme do koše něco, co by mělo pro budoucnost smysl.

Ale kdo jsem já, pouhý přihlížející.

BP!

Další články z:Baníkovský týden

Komentáře nejsou povoleny.