Baníkovský týden (266.)

Souboj dvou největších rivalů na tribunách, ale také dvou klubů, jejichž nejvyšší vedení si mezi sebou dobře rozumí. A také týmů, kterým se v minulé i předminulé sezoně nepodařilo naplnit na domácí scéně své sportovní ambice. To nabídl nedělní tropický večer v pražských Vršovicích.

A tak zatímco se oba tábory aktivních fanoušků již od minulého týdne hecovaly do souboje za pomoci hlasivek, malířských štětců a dalších zbraní fotbalových ultras, vedení obou klubů mohlo v poklidu rozvíjet přátelské diskuze na řadu společných témat. Z těch posledních můžeme uvést Tijaniho přesun do sešívaného dresu, Ewertonovo hostování opačným směrem nebo přestupy Markoviče a Riga, případně hledání způsobu, jak dostat i na současnou sezonu do Baníku Plavšiče, což se nakonec nepodařilo. Tak čilé vzájemné obchodování bylo nedávno vidět snad jen mezi pražskými S a severočeskými Libercem a Jabloncem. A kromě věcí, které jsou přímo mezi kluby, je velkým tématem vzájemných schůzek Václava Brabce a Jaroslava Tvrdíka tendr na televizní práva fotbalové ligy, od kterého si kluby slibují dvou až trojnásobný růst jejich hodnoty.

V soukromé diskuzi mezi fanoušky jsme v týdnu probírali seznam hráčů, kteří jsou pro Baník postradatelní a dospěli jsme k nemalému počtu osmi hráčů: Fleišman, Frydrych, Šehič, Sanneh, Takács, Kaloč, Miškovič a Chvěja. Tito hráči by mohli být do konce přestupního termínu uvolněni na hostování či přestup. U některých z nich se dokonce o zájmu z jiných klubů a zemí mluvilo či psalo. Fleišman z rodinných důvodů odmítl Pardubice, o Šehiče projevily zájem Budějovice a Teplice a kolem Kaloče krouží kluby z Maďarska a Rakouska. Překvapením proto pro mě bylo, když se Michal Frydrych objevil na Slavii v základní sestavě.

Hapal měl složení sestavy komplikované absencemi. Záměr zvolil zřejmý –⁠ hrát na vlastní polovině těsně u sebe, nahoře nasadit v začátku hráče, který stopery Slavie trochu rozbije a připraví půdu pro Tanka. Po zisku míče se pak pokusit jej rychle neodevzdávat, aby nemizely síly. Úspěch této taktiky kromě precizního plnění defenzivních povinností a výborného výkonu brankáře závisel ještě na faktorech, který trenér ani sportovní manažer neovlivní. Totiž na výkonu rozhodčího a prachsprostém štěstí.

A přestože Baník dopředu nehrozil, dokázal držet Slavii na uzdě a v poločase odcházet do šaten za bezbrankového stavu. Celkově mi způsob vedení zápasu ze strany našeho týmu do poločasu připomínal povedené časy trenéra Smetany.

Jenže co do takového scénáře nemohlo zapadat, byla branka obdržená hned v úvodu druhého poločasu. Ta padla ve chvíli, kdy dva naši obránci leželi v těžišti hry po soubojích na zemi. A branku nám dal Tijani. Jako bych to v týdny některým z vás nepsal, že nás popraví.

Jakmile v takovém utkání inkasujete první, veškeré scénáře berou za své a následuje improvizace. Baník ale nepředvedl vepředu nic, co by defenzivu Slavie výrazněji potrápilo. Moment, který si z utkání zapamatuji asi nejvíc, byla Ogbouva hra na Hannibala Lectera a prokousnutí hlavy Almásimu, který na ni po ošetření dostal jakousi slušivou jarmulku. Zápas dokráčel do konce za stavu 1:0, nejedeme domů s ostudou, tým zaslouží pochvalu za vůli se prát, ale chválit, chválit také příliš není za co. Snad dva hráče –⁠ brankáře Letáčka a Michala Frydrycha. A samozřejmě prezentaci sektoru v bílém.

Teď přijdou týdny, které mohou určit ráz celé sezony. Až do prosince nás nečeká zápas, ve kterém budeme outsider.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.