Baníkovský týden

Baníkovský týden (131.)

Příjemný ,,jarní“ podvečer, terén jako stvořený pro kombinační fotbal, z prázdných ochozů se v televizním přenosu ozývá ,,pojďme hoši, pojďme do toho…“ a na hřiště ve Vítkovicích nastupují náš milovaný Baník a nenáviděná Sparta. Zbytek rodiny zkušeně vyklízí pole do ostatních místností a začíná zápas, o kterém se vždy mluví minimálně týden předem, a minimálně týden po.
Dvě hlavní otázky sestavy vyřeší trenér Kozel zařazením Kaloče a Kuzmanoviče, hosty trápily mnohé absence, a tak míra optimismu byla v řadách našich příznivců větší, než obvyklá.
A průběh utkání dal optimistům zapravdu. Baník vstoupil do zápasu aktivně a soka z hlavního města přehrával. Fotbalem! Dočkal kolem sebe od prvních minut flusal, že za utkání musel naflusat tak dva dětské bazény. Baník přes svou (opět) aktivnější pravou stranu nápaditě překonával obranný val soupeře, ale z šancí či pološancí netrefoval branku. A tak jedinou statistiky zaznamenanou střelou byl přízemní pokus Holzera. Ze strany protivníka byl nejnebezpečnějším zakončovatelem Fillo, jehož teč padala obloučkem za záda Honzy Laštůvky. Každý fotbalový brankář vám řekne, že tohle je jedna z nejtěžších věcí na vyřešení. Musíte couvat, přičemž přirozeně trochu ztrácíte orientaci. Při zákroku v pádu po zádech musíte zvládnout trefit míč a nepromáchnout. A Lašty si s tím poradil. Kura to je gólman! I ten Covid chytil pořádně!
Jak umí být fotbal plný emocí jsme mohli zažít při jiné akci, která také začínala u našeho gólmana. Ten riskantní rozehrávkou zvýšil naši tepovou frekvenci, míč se mu od spoluhráčů vrátil, on dal dlouhý nákop na Tetoura a ten zakroutil polovysoký centr před bránu, kde akrobaticky těsně nad zakončil Azevedo. Od obav po předeurofický pocit po mírné zklamání za čtyři vteřiny. To mě baví!
Krejčí nebo Krejčí, šlapák jako loket a v prvním okamžiku jsem se o nohy Filla bál. Vtipné bylo, jak si to po čtyřech minutách s rudokožcem srovnal, včetně ,,nevinného“ kontaktu když Laďa z Letné ležel na ledové zemi. To jsem se zas trošku bál VARu, ale kdoví, jestli také ten nezamrzl. Na hráče ani nikdo nemusel křičet ,,záda!“ Dorážejícího protihráče odhalili s předstihem dle páry…
Pokorný s kartou během první půle, to smrdí, ale oba stopeři byly po celý zápas naprosto dominantní a s aktivní trojicí Azevedo, Tetour, Fillo byli našimi nejlepšími hráči. Moc mě pobavily jesle patičkou, které Azevedo nasadil Dočkalovi, kterému tím málem zauzloval nohy.
I sázkové kanceláře zareagovaly na povedený poločas Baníku a místo favorizování Sparty nyní předpokládaly remízu či naši výhru. A Baník opravdu do druhé půle vstoupil velmi dobře. Patnáct minut předváděl svou možná nejlepší pasáž mače, když pletl a utahoval smyčku kolem rudé šestnáctky… aby nás na té smyčce deset minut před koncem málem uškrtil Juliš. Mezitím totiž zhruba po hodině hry z role začala vypadávat naše levá strana a od sedmdesáté minuty mi přišlo, že již nestíháme tak rychle přepínat z útoku do bránění a dost našich hráčů zůstávalo při útocích Sparty za těžištěm hry. Luboši, sakra, máš na lavičce Buchtiče, Pepeho, oba herní hráče (tohle píšu hlavně pro jednoho z Vás, čau Marku :-), tak je tam doleva dej! Napsat krásný příběh se nepodařilo Ziovi, jehož hlavička po rohu mířila mimo tři tyče, neujal se ani poslední nebezpečný útok, kdy Zajíc dal do vápna za paty Azeveda a tak bereme jen bod. A v tom závěru věty je tak nějak vše, co vystihuje můj nejsilnější dojem. Hráli jsme se Spartou a jsem zklamán, že jsme jen remizovali. To je přeci sakra fajn! Takže díky kluci za to!
Jo jinak v uplynulých dnech byli příznivci SK Slezská zásobováni kvalitním čtením – rozhovory v Deníku Sport vedené Michalem Kvasnicou s Lubošem Kozlem a o pár dnů později s Václavem Brabcem byly výborné a obdobně se mi zamlouval rozhovor Aloise Grussmanna na klubovém webu. Někteří na Michala Kvasnicu pičujete (a občas na něj pičuje i klub :-)), za sebe ale říkám, že buďme rádi, že nás má ve Sportu na starost někdo, kdo fotbal miluje a (Luboši, pokud to čteš) i sám někdy hraje. Mě vlastně naštval jen tím, že si postěžoval na zimu na stadionu. Jak rádi bychom také mrzli… Že jsou někdy články slabší? No to už k řemeslu patří. Sám jako amatérský pisálek to vnímám i u sebe. Ono za tři bůry co ten plátek stojí si nekoupíte ani dva rohlíky s desítkou vlašáku, nebo sodovku v Kozlovně u Vízka, žejo. Tak a teď mám na ten vlašák chuť… Tak radši zpět k fotbalu. Bavilo mě, jak jsme schopni rychle zakombinovat z prvních doteků, jak umíme hrát míče do volných prostor hřiště a už to vůbec není náhoda, protože tak hrajeme pátý, šestý zápas po sobě a hezky se na to kouká. Vybavuji si ty naše řeči za Páníka, kdy jsme tvrdili jak bychom klidně měli o pár bodů méně, kdyby se na to dalo koukat. A teď, neskromně můžeme chtít obojí – body i hezký fotbal. Dělá mi ten Baník radost!
No a když už jsem se tak rozvášnil, tak si vybavuji, jak kdysi po zprávách bývalo v ČST počasí a hlásily tam výšku hladin řek a tlakové podmínky, což vlastně nikoho nezajímalo, takže to zakončím v podobném duchu.
Nejrychlejší naměřené sprinty: Tetour 32,9 km/h, Fillo 32,4 km/h, Holzer 32,0 km/h.
Nejvíce naběháno: Azevedo 11,9 km, Tetour 11,2 km, Kaloč 10,9 km
BP a za týden ať máme o 6 bodů víc!

Další články z:Baníkovský týden

Komentáře nejsou povoleny.