Baníkovský týden (135.)

Po mediálně divokém týdnu čekalo v neděli Baník to, co jediné je skutečně podstatné, a to je fotbalový zápas. Utkání s Jabloncem, který svádí bitvu se Spartou o druhé místo, se mohlo stát určitým záchranným bodem pohárových ambicí.
A tak poučen tím, co může vyvolat informace prosáklá ze zákulisí, tentokrát vynechám závěry zpracované analýzy a budu psát o tom, co mohl každý fanoušek vidět na vlastní oči.
Zápas s Jabloncem měl stejně jako s Libercem vítěznou tečku. O penaltách netřeba diskutovat, z mého subjektivního pohledu nejméně jasná byla ta fouknutá proti Baníku, ale ani proti té se při současném trendu a videoteroru asi nedá nic moc namítat. Pro některé (pro hosty určitě) překvapivé nasazení Ondry Šašinky pak mohlo mít dvě hlavní motivace – zjednodušit a tím zrychlit hru dopředu a dostat před blížící se nominací reprezentační jedenadvacítky našeho odchovance do hry. Byl to od trenéra Kozla dobrý strategický tah – Ondra je bijec, se kterým se nechcete srážet, každý souboj s ním vyčerpává (a bolí) a obránci tentokrát mohli jeho soubojovost využít k dlouhým nákopům, když Jablonečtí šli do napadání rozehrávky našich stoperů. A proto od napadání po čtvrthodině ustoupili. Výborný zápas odehrál Martin Fillo. Kdykoliv dostal míč, choval se jak hráč amerického fotbalu – získával území. Jako by nasedl na svou Vespu a po italsku vytočil pravé zápěstí co to jde a vyrazil vpřed. Na podzimní formu zavzpomínal Azevedo. Teda řeknu vám, kopat dvě penalty v jednom zápase není nic lehkého. A on je dal. Na rozdíl od mnoha trenérských kolegů se Kozel při zahrávání penalt dívá, tak mohl za precizní práci svého svěřence pochválit.
Naopak lajdáctví jsme předvedli na druhé straně, kdy se musel červenat jiný vášnivý motorkář naší sestavy – Dan Tetour. Nedůsledné pokrytí hráče soupeře při autu, následný strach aby nedošlo k ruce nebo ke kontaktu ve vápně, a tak si to kolem něj Kubista lehce hodil a z druhého doteku přesně zakončil… Přitom my se na góly tak strašně nadřeme…
Zatímco v první půlce jsme Jablonecké přestříleli (střely na branku 3:1) a více drželi míč (64 %:36 %) ve druhé půli byl obraz hry jiný (střely na branku 0:2, držení míče 39 %:61 %). Jablonec sahal po bodu, z kapsy mu ho však vyrval fantasticky chycenou penaltou Laštůvka. Jestliže tabulka podle xG tvrdí, že Baník v sezoně získal více bodů, než by měl, tipuji, že právě náš veterán v brance na tom má rozhodující podíl. Šesté místo vypadá mnohem lépe než desáté, teď je třeba to potvrdit dalšími úspěchy. Pardubice a Teplice jsou soupeři, se kterými bychom si poradit měli.
Jedním z evergreenů diskuzí fanoušků Baníku je kondice hráčů. Mnohým se zdá, že v poslední půlhodině, dvaceti minutách, hráči fyzicky odejdou. Z tohoto pohledu je zajímavé se podívat na bodový zisk týmu v celých zápasech v jarní části vs. bodový zisk dle stavu utkání po 60ti minutách.
Sparta 1 (0-60 min. 1)
Slovácko 0 (0)
Zlín 1 (1)
Liberec 3 (3)
Plzeň 0 (1)
České Budějovice 0 (1)
Jablonec 3 (3)
Kdyby se počítaly výsledky po hodině hry, uhrál by Baník na jaře o dva body více. Pouze se Slováckem uhrál v poslední půlhodině lepší výsledek (remíza 1:1) než v úvodní hodině utkání. Ve dvou případech (Plzeň, Budějovice) poslední půlhodinu prohrál, čtyřikrát se výsledek nezměnil (Jablonec, Liberec, Sparta, Zlín). Zda je to výsledek kondice si netroufám tvrdit, zřejmé však je, že pokud se zápas v poslední ,,třetině” láme, nebývá to ve prospěch Baníku.
Při pohledu na střeleckou tabulku Fortuna:ligy potěší průběžné čtvrté místo Azeveda. Pohled na první místo jedenáctibrankového Kuchty pak vyvolá neodbytný dotaz – dokázal by něco podobného silný tým s nějakým z našich útočníků? Dosavadním rekordem čtyřiadvacetiletého útočníka Slavie bylo šest branek při 23 startech během loňské sezoně v Liberci. Stejný počet branek v loňské sezoně zvládl i náš o téměř dva roky mladší Ondra Šašinka (5 za Slovácko, 1 za Baník). Ten se přitom v letošním ročníku ještě ani jednou netrefil ani jednou…
Co ještě nemohu opomenout je včerejší výkon Ndefeho. Dozadu byl velmi pracovitý a spolehlivý, dopředu mu trochu chyběla odvaha, ale celkově se mi jeho výkony začínají líbit. Kromě samotné hry i tím, jak působí na své spoluhráče. Žádné rozhazovaní rukama po špatných přihrávkách, uklidňování vypjatých situací. Takoví hráči jsou v týmové chemii třeba. Někdy mi přišlo, že nám příliš velké emoce škodí a narušují pak soustředění na samotný výkon.
A tím dnešními tématy opisuji kruh. Někdy je třeba více klidu, rozvahy a řešit to, co se skutečně stalo, než přemítat o tom, co by se stát mohlo, kdyby… Baník vyhrál, to se počítá.
Tak snad to za necelý týden zažijeme zas.
BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.