Baníkovský týden (149.)

Čekali jsme, jaké to bude a dopadlo to jako (skoro) vždycky. Po včerejším fiasku v Plzni asi nelze začít jinak, než slovy neznámého klasika, která již stihla zlidovět. Nějak se Baníku nepodařilo přenést to sebevědomí z předzápasových rozhovorů na hřiště a místo boje dvou válečnických kmenů o konferenční pohár to spíš připomínalo lov zajíců a jejich pečení na smetaně.

Ta prohlášení o pohárech mi přišla bláhová. Možná měla tým motivovat, možná to byla psychologická válka směrem k hráčům Plzně, ale body pro účast ve vysněných pohárech vážně leží převážně jinde, než na hřištích soupeřů jako je Plzeň. Ta navíc nutně potřebovala vyhrát, a tak jsem si ke sledování utkání uvařil velký a silný hrnek uklidňujícího meduňkového čaje. Nakonec jsem ho usrkával spíš z bezradnosti nad výkonem našich borců než kvůli rozhodčímu. Již zahajovací sestava se mi moc nelíbila – Buchta hrající převážně zprava, kde bývá neškodný; v útoku Zajíc, přičemž se do podobných utkání jeví výhodnější nasazovat Ondru Šašinku (jo smlsněte si na mně, ale někdy to třeba rozvedu víc); Kuzmanovič, který se trápí již dlouho… No a byl to nakonec právě on, kdo měl na noze šanci Baníku na to, jít do vedení. Ne snad, že by Baník vykombinoval soupeře a poslal svého záložníka do šance, ale i příležitost daná chybnou rozehrávkou a dobrým napadáním se počítá. Jenže jinak byl náš výkon takový… nemastný, neslaný. Jak páteční jídla ve školních jídelnách, kdy se masem šetří. Dostat dvě branky z rohů soupeře, nepokrývat krajní prostory při jeho postupných útocích a opětovná netýmovost při občasných snahách o napadání mi silně připomínaly Baník z éry před příchodem pana Václava Brabce, a to věru nejsou hezké vzpomínky. Jó, Vlasta Petržela nebo Petr Uličný, ti by vám hoši už o přestávce nakopali zadky. Tak hlavně, že je v kabině pohoda. Zatím.

Lašty čtvrtou žlutou uzavřel sezonu a příště může na párek. Doufám, že v brance bude Murin. Nic proti Budinskému, jeho trpělivost je obdivuhodná a špatný brankář to skutečně není. Avšak pokud bude Lašty zdráv, ani příští rok do branky nikoho nepustí a strávit kariéru v pozici prvního náhradníka nepřeji nikomu. Navíc si nemyslím, že by se po dalším roce a případném konci Laštůvky na pozici jedničky Budinský dostal.

Děkuji Yiru Sorovi, který při své šanci zcela potvrdil to, o čem jsem vášnivě debatoval v minulém týdnu na Twitteru – nikdy to nebude hráč ,,s čísly.” Ale chápu i ty, kteří k jeho dovednostem upínají naděje, protože nemít naději je smutné. Můžeme tedy názorový souboj vést i za již padlé diskutující dál… Část fanouškovské obce hledá viníka třeba i v Tetourovi, protože dav rád krev, co na tom, že nevinných. Dan Tetour dle mého hlubokého přesvědčení jako jeden z mála předvádí konstantně velmi slušné výkony a v jarní části je i solidně produktivní (celkově v ligové sezoně 5 branek, z toho na jaře 4).

Zajímavé debaty vedou fanoušci i na téma nasazování ,,starých, neperspektivních” hráčů a jejich setrvávání v sestavě. Budu předpokládat, že se nejedná o zpochybňování pozice Honzy Laštůvky, ale jde především o Martina Filla a Jiřího Fleišmana. 

U Martina Filla není pravda, že by pozici neztrácel. Po příchodu Ondřeje Smetany byl přesunut zpět na pozici krajního záložníka (pozici v obraně opanoval do zranění Jan Juroška a preferovanější volbou na pozici pravého obránce jsou u trenéra i Sanneh a Ndefe). Jiří Fleišman byl sice nejprve ze sestavy vyndán na úkor Daniela Holzera či Ndefeho, jenže velice brzy si cestu do základní jedenáctky našel zpět. Proč? Protože v několika parametrech ,,Flaška” své konkurenty, někdy i výrazně, převyšuje. Konkrétně se jedná o tyto:

• počet přerušení soupeřových akcí
• přesnost centrů (takřka 50 %!)
• úspěšnost driblinků
• nízký počet faulů (ve srovnání s Ndefem takřka třetinový)
• počet vyhraných defenzivních (69 %!) a ofenzivních (59 %!) duelů
• ve srovnání s Ndefem či Holzerem dvojnásobný průměrný počet přihrávek vpřed (21 na zápas); zároveň ale platí, že hraje z obránců největší počet dlouhých míčů, téměř 11 za zápas
• z obránců vytvoří nejvíce průnikových přihrávek na zápas
• spolu se Sannehem má z krajních obránců největší počet přihrávek do pokutového území soupeře a zároveň jejich největší přesnost (přes 55 %).

Nezdá se to jako málo argumentů :-).

Podobně aktivně se v posledním týdnu probíraly odchody mladých hráčů, kteří ještě ani nevyzkoušeli ligový pažit. Konkrétně Grygarův, který v září 2020 odešel do Interu Milán a také případný odchod Daniela Maceje do Parmy, který je nyní ve hře. A pozor, není to vše, pozornost agentů z Apeninského poloostrova je zaměřena i na další tři mladíky výjimečné baníkovské generace. Fanouškům, kteří se těšili, až tyto hráče uvidí na Bazalech či Vítkovicích porážet Barcelonu (nebo Lipsko), se to nelíbí. Chápu to. Jenže pak je tu ještě ta ekonomická realita, které se každý klub musí držet. Naštěstí máme majitele, pro kterého fotbalový oddíl není největším ,,podnikáním” v životě, jeho zásadní aktiva leží opravdu někdě jinde. Ale i takový majitel se musí snažit o to, aby byl klub finančně zdravý a pokud možno soběstačný. Pokud chcete do klubu přinést peníze odjinud, než z vlastní kapsy a televizních práv (kde ale výši vlastním přičiněním neovlivníte), máte v České republice v podstatě dvě reálné možnosti – sponzorství a prodej hráčů. Přivést sponzora, který by do klubu pravidelně vkládal desítky milionů ročně, je samozřejmě ideál. Jenže realita je taková, že za poměrně velkého partnera klubu můžete považovat už ty, kteří pošlou do klubu jednotky milionů. A tedy uhradí celkové náklady na jednoho průměrného hráče. A tak je v podstatě nevyhnutelné mít příjmy i z prodeje hráčů. Ideální by bylo hráče dovést do dospělé kategorie, dostat ho do maximální výkonnosti a pak jej za maximální cenu prodat. Jenže u koho se to Baníku povedlo? O kterého z hráčů současného áčka se na přestupovém trhu přetahují zájemci? Optimista řekne Stronatiho, pesimista nikoho. Za dobu, kdy je vlastníkem Václav Brabec, byl nejlukrativnějším odchodem z áčka prodej Daniela Holzera do Sparty. A to rozpočet klubu vážně nezahojilo. A tak kromě zájmu hráčů, rodičů a agentů bude i to důvodem, proč klub slyší na nabídky na své mladé hráče. Nemá totiž alternativu v prodeji hráčů, kteří si již pro klub v dospělém fotbale odvedli své…

Na závěr blogů budu pravidelně zařazovat seznam přestupových spekulací, které se v souvislosti s Baníkem objeví v médiích. Pokud by některá jména nebyla zaznamenána, budu rád za vaše upozornění.

Spekulace o letních příchodech do Baníku, vč. zdroje:

Santos (Karviná), střední obránce pravý – zdroj Deník Sport

Ostrák (Köln/Karviná), střední záložník, ofenzivní – zdroj Deník Sport, Žongl

Tiehi (Opava) – střední záložník, defenzivní – zdroj Deník Sport, Žongl

Omale (Prostějov) – střední záložník, defenzivní – zdroj Deník Sport

Co napsat závěrem? Skončit v tabulce za Pardubicemi je nedobré vysvědčení. Nejen hráčů. Další rok nenaplněných ambicí. No a co. Už jsme zažili horší sezony. A zažijeme zas lepší. Věřím tomu.

BP!

HoMor

Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.