Baníkovský týden (169.)
Reprezentační pauza je dobrou příležitostí zvolit témata, na která v běžném ligovém provozu úplně nezbývá čas. Dokáže Baník konečně rozvíjet hráče? A týká se to i cizinců? Bude Baník opět lovit na Slovensku? Jak bude hrozit Slovácko?
Vývoj hráčů v Baníku
Téma, které bylo v minulých letech oprávněně hodně živé. Nakonec, mnozí hráči, o které Baník svedl na přestupovém trhu boj a zaplatil nemalé peníze za jejich příchod i mzdy už v kádru nejsou a jiní sice do týmu patří, ale fanoušci a možná i lidé v klubu od nich čekali víc. Optikou letních přestupů to vypadá, že by se Baník konečně mohl stát týmem, který alespoň některé hráče posune ve výkonnosti dál.
Ze hry, která jako by pro něj byla vyšitá, těží Laco Almási a po deseti ligových kolech si vybojoval nejen post útočníka číslo jedna v našem klubu, ale dokonce již i vyběhl k premiérovému startu za slovenský národní tým.
Podobně David Lischka, který přicházel jako hráč, pro kterého nebylo ve Spartě místo, dokázal obrátit trend své kariéry a stal se velmi důležitým článkem úspěšného Baníku. Dle metrik datového portálu Wyscout je po Hanckovi a Panákovi třetím nejlepším stoperem v lize.
Pod trenérem Smetanou se podařilo restartovat kariéru i Kuzmanovičovi, kterému nesmírně svědčí spolupráce s Almásim. Od dob Smoly neměl mezi spoluhráči útočníka, se kterým by si uměl tak vyhovět. Částečně podobný je i příběh Romana Potočného – vždyť kdo by čekal, že bude nejvytíženějším krajním záložníkem v dosavadním průběhu sezony, byť mu k tomu pomohly i zdravotní trable jeho konkurentů.
Ani jako propadák, ani jako trefu zatím nelze hodnotit působení Jiřího Klímy. V klubu jsou však přesvědčeni, že jeho čas přijde.
Z hráčů, kteří přišli, vrátili se nebo se uvažovalo o jejich uvolnění, je zatím asi největším ,,provarem“ (i když mi to přijde dost předčasné nazývat takto přísně) setrvání Denise Granečného, jehož kariéru sezení na lavičce nijak neposouvá. Leví obránci v Baníku to nemají lehké, protože ať se tam snaží prosadit kdokoliv (Holzer, Ndefe, Granečný či Helešic), nakonec si místo vždy pevně uzme Jirka Fleišman. Ondřeje Chvěju v rozhodující chvíli zbrzdilo zranění a o jeho dalším osudu hodně napoví, zda se dostane při absenci Almásiho do nominace utkání se Slováckem. I když v přípravě začal výborně, v ligovém tempu se zatím nejeví dostatečný přínos Lukáše Budínského. O hráči jeho typu pro jarní část sezony sní v Karviné, uvidíme však, co na tom změnilo odvolání trenéra Webera, pod kterým Budínský podával možná nejlepší výkony v kariéře. Jenže máme tu větší problém než tuto trojici a nemyslím tím tentokrát téma přechodu mladých mezi dospělé…
Stagnace cizinců
Sor, Sor, Sor. Fanoušci, novináři i mnozí fotbaloví odborníci skloňovali jeho jméno velmi často. Přípravu měl dobrou, úvod ligy také, jenže v posledních týdnech se jeho výkony dají nazvat klidně i přísněji než stagnací. Dokonce už ani do tabulek nejlepších sprinterů neproniká. Mo Sanneh po svém příchodu během jara nasbíral pět ligových startů, jenže v současné sezoně nepřidal ani jediný. Když pak v poháru na Vltavínu bojoval s křečemi, opět se vynořila otázka jeho schopnosti nabrat dostatečnou kondici. Což byla jedna z hlavních příčin nepovedené kariéry také Jakuba Šašinky (byť ten si nakonec vykopal zahraniční angažmá). Ve hře dopředu, kde má rezervy, zatím Sanneh také neukazuje zlepšení. Pepe Mena se již zase usmívá a co chvíli léčí zranění v prosluněném Španělsku. Jeho výkon na Barceloně B byl však skvostný. Podobně jepičí život mělo angažmá Stefana Paniče, který druhým rokem patří mezi nejlepší defenzivní středopolaře kyperské ligy. Muhamed Tijani hraje druhou ligu v Táborsku a v rozhovoru pro Táborský deník říká: ,,Byl to pro mě obrovský skok, velká změna. V Evropě mají lidé jiné chování, jinou mentalitu, je tu také odlišné počasí. Začátky v Evropě pro mě byly velmi těžké, takže bych chtěl poděkovat všem, kteří mi to pomohli zvládnout.“ A tak jedinou skutečnou zahraniční trefou z posledních let zůstává Almási a ukazuje tak, že cesta, která dříve fungovala v Plzni, by nyní mohla být důležitá v Baníku. Totiž brát to nejlepší ze Slovenska, protože zde se trápení s adaptací úplně nepředpokládá. A tak bude zajímavé, zda v zimě přijde jako hráč na hlavní cílenou pozici v přestupech hráč vytipovaný na Slovensku, nebo Baník zkusí angažovat jeden velký srbský talent…
Zápas podzimu se Slováckem
Přišli o nejlepšího střelce, někteří hráči se rozhodli v týmu setrvat až na poslední chvíli, posílili o ty, kteří se u nás neprosadili, otřáslo s nimi smolné vyřazení z evropských pohárů a přesto jsou po deseti kolech, se stejným počtem bodů jako my, aspiranty pohárových příček. Pro oba týmy půjde o utkání, které může být zlomové. Na čele je totiž drží schopnost střílet více branek a získávat více bodů, než by jejich hře odpovídalo. U Slovácka je to věc, která se od příchodu Martina Svědíka, který zanedlouho oslaví tříleté výročí na lavičce klubu z kraje vína a slivovice, opakuje. Velké zbraně Slovácka? Perfektní organizace hry, střely z dálky, které přinesly pět branek (nikdo v lize nemá víc) a standardky – vždyť třeba z rohových kopů dala víc branek pouze Slavia. Slabina? Slovácko často vybojovaný míč zase ztratí. V dosavadním průběhu ligy si připsalo dokonce nejvíce ztrát míče ze všech mužstev. Silná zbraň Baníku? Centry a nebezpečí ve vzduchu. Baník zaznamenal již osm branek hlavou, dvojnásobek než o druhé pořadí v této statistice se dělící Budějovice, Slavia a Sparta. Slabina? Pouze Budějovice, Olomouc a Zlín pustí protivníky do zakončení častěji než Baník. Obě mužstva si připsaly poslední prohru shodně v utkání na mistrovské Slavii. Baník tam dostal čtyřku a Slovácko padlo 1:2, když mu byla upřena penalta. Pokud Baníku něco ukáže, jak na tom opravdu je, bude to právě měření s družinou Martina Svědíka. Půjdeme si pro pomyslnou trofej aktuálně nejlepšího týmu na Moravě a ve Slezsku? Odpověď přijde v sobotu…
BP!
Fanoušek Baníku od dob Mikloška a Hýravého. Promiňte mi (mé) chyby.